Euthanasie ano nebo ne?

| Autor: Lenka Varmužová | Rubrika: Zdraví

O euthanasii se toho namluvilo už spoustu, ale nikdy zatím nedošel k tomu, jestli je opravdu humánní, či je to nepřekonatelný prohřešek proti (lékařské) etice. V tomto článečku vám nedám definitivní odpověď jestli ANO, nebo NE. Ale chci vás stručně seznámit s problematikou, kde bohužel nic není bílé ani černé. Proto je jen na vás, ke kterým teoriím se připojíte.


Pojem euthanasie


O euthanasii se toho namluvilo už spoustu, ale nikdy zatím nedošel k tomu, jestli je
opravdu humánní, či je to nepřekonatelný prohřešek proti (lékařské) etice. V
tomto článečku vám nedám definitivní odpověď jestli ANO, nebo NE. Ale chci vás
stručně seznámit s problematikou, kde bohužel nic není bílé ani černé. Proto je
jen na vás, ke kterým teoriím se připojíte.

Samotný překlad slova euthanasie by v češtině zněl dobrá smrt (eu-thanatos).
Co si pod tímto pojmem představíme? Nejspíš dojdeme k názoru, že bychom rádi umírali
v blízkosti svých milujících, příbuzných a přátel, v lásce a ve smíření i s
jinými, v klidu a jistě také bez větších bolestí.


Historie euthanasie


Pojem euthanasie se však přesunul úplně jinam. V nacistickém Německu se
pod programem takto nazvaným skrývalo vybíjení postižených dětí a dospělých a
stal se odrazovým můstkem k holocaustu. Vše začalo zcela nenápadně - v roce 1920 vyšla
v Německu kniha Souhlas k ukončení života, který není hoden žití, právníka
Karla Brindinga a psychiatra Alfreda Hocheho. Knihy se "chytil" lékař Gerhard
Wagner, který se obrátil na Adolfa Hitlera s požadavkem, aby duševně nemocní a
defektní pacienti psychiatrických ústavů (včetně dětí) byli usmrcováni. Vůdce
souhlasil a idea dostala vznešený název: program euthanasie. V letech 1940 -
1941 se v říši praktikoval oficiálně, a přestože byl pozastaven, fakticky pokračoval
až do konce války. Němečtí lékaři zprvu likvidovali "jen" nevyléčitelně
nemocné, časem přišli na řadu i duševně narušení a přestárlí lidé.

Mezi první smrtící injekcí podanou těžce postiženému dítěti, desítkami tisíců
obětí akce Euthanasie a miliony nevinných, vyvražděných v plynových komorách, je přímá
a jasná souvislost.


Riziko kluzkého svahu


Tento program je příkladem, jak lze euthanasii lehce zneužít. Je možné, že v případě
jejího uzákonění by lidstvo překročilo jisté meze a dostalo by se na kluzký svah z
něhož může snadno sklouznout "do pekel".

V Holandsku počet takto usmrcovaných pacientů stále stoupá a zároveň i přibývá
podezření, že jsou zabíjeni i nemocní, kteří o euthanasii nežádali. Ještě před
uzákoněním euthanasie v Nizozemí byla vytyčena jasná kritéria, která bylo třeba
dodržovat (kompetentnost pacienta, jeho opakovaná, zcela dobrovolná a uvážená žádost
o ukončení života, nesnesitelné utrpení, prováděné pouze lékařem po konzultaci s
jiným nezávislým lékařem). Mezi několika tisíci, aktivní euthanásií ukončených
životů je uváděno i 1000 případů aktivního úmyslného zabití nemocných
nekompetentních. Toto je důkazem, že nebyla dodržována vytyčená kritéria, a přesto
patřiční lékaři zůstávají nepotrestáni. Nizozemská lékařská asociace také
schvaluje, aby děti v terminálním stavu neléčitelné nemoci "zemřely" i
tehdy, jsou-li jejich rodiče proti euthanasii.


Euthanasie ano, či ne


Uvedené aspekty jsou pouze jedny z mnoha, které by bylo možno uvádět na podporu
jasného NE aktivní euthanasii. Riziko kluzkého svahu je zde obrovské. Je zde nebezpečí
jak jejího zneužití, tak psychologických škod napáchaných na spoustě pacientů,
kteří se budou bát, jestli ten člověk v bílém plášti ho zítra neusmrtí.

Na druhou stranu, úkolem medicíny je člověka léčit a zbavovat utrpení, a ne
nevyhnutelné utrpení prodlužovat. Moderní medicína má možnosti jak udržovat lidský
život i v podmínkách konečných fází smrtelných nemocí, kde by člověk byl už
mrtev. A zde se tedy objevuje myšlenka euthanasie, tedy nějakého zákroku, či postupu,
který ukončí lidský život, nebo umožní alespoň přirozenou smrt bez jeho umělého
prodlužování. Vždy v případě, kdy už nejsou žádné vyhlídky na pozitivní změnu
zdravotního stavu, utrpení je nesnesitelné a nedůstojné, neumožňuje smysluplný
pocit ze života a pacient sám (nebo v některých případech jeho nejbližší příbuzní)
o euthanasii požádá.

Jsou známy případy, kdy lékaři, a někdy také sestry, už nevydrželi přihlížet
utrpení těch, kteří žádali pomoc, a pomohli byň protizákonně. V tomto případě
euthanasie není zabití, ale pomoc. Neustálé odvolávání se na Hippokratovu přísahu
také neobstojí. Medicína i způsob života se od Hippokrata hodně změnila, například
v otázce interrupcí se také už nechová podle Hippokratovy přísahy. Domnívám se,
že je spousta lékařů, kteří sdílejí tento názor, jenom se neodvažují ho
vzhledem ke komplikovanosti otázky otevřeně prezentovat.

Mnoho lékařů je toho názoru, že by možnost aktivní a pasivní euthanasie měla legálně
existovat, samozřejmě za přísně kontrolovaných podmínek. Jako forma poslední možnosti
pomoci, jako forma lidskosti, úcty k lidské individualitě a k právu člověka
rozhodovat sám o sobě.


Aktivní a pasivní euthanasie


Euthanasie je definována jako úmyslná činnost, kterou se život zkrátí nebo u
nevyléčitelných pacientů úmyslně neprodlužuje, a to k jejich prospěchu. Pacient
(dospělý, a nikoliv duševně chorý) k tomu musí dát dobrovolně souhlas.

Jde- li o pasivní euthanasii, nečiní se nic, co by život pacienta prodlužovalo
(zemře na vlastní nemoc).

Jde-li o aktivní euthanasii, vyvine lékař činnost, kterou život pacienta ukončí.


Řešení


Nejde dát žádný jednotný předpis, nelze říci euthanasie zásadně ano, či zásadně
ne. Je nutno řešit případ od případu, s ohledem na okolnosti (zdravotní stav, prognóza,
možnost pomoci), a především s ohledem na zájem a postoj samotného pacienta. V případě
mentální neschopnosti pacienta pak přenechat rozhodnutí blízkým příbuzným, kteří
by měli rozhodnout nikoliv ze svého hlediska, nýbrž z hlediska dobré, důvěrné
znalosti pacienta, jeho názorů, zájmů, osobnostního zaměření (třeba o tom někdy
mluvil, vyjádřil se, jak on by se rozhodl, je nutno respektovat jeho životní přesvědčení,
jeho postoje k životu a ke smrti).

Co je dobrem a co je zlem? Odpověď tu nemůže být jednoznačná. Někdo bude spatřovat
svou seberealizaci a projev svobody v tom, že na sebe vezme svůj úděl, že bude svůj
život chápat jako oběň, kterou přináší za své viny nebo pro druhé, že svůj život
svým utrpením posvětí a dá mu pravý smysl.

Někdo jiný se bude realizovat ve svobodném rozhodnutí dobrovolného a vyrovnaného
odchodu ze života, protože takový život nechce snášet, protože v něm spatřuje pro
sebe neúnosný úděl, protože v něm spatřuje zlo.

Ve svém rozhodování, ve své svobodné volbě je nakonec člověk ovlivňován tím, že
volí to, v čem vidí své dobro. Může se mýlit? Jistě, může volit nesprávně,
takové omyly mohou mít dokonce velmi nepříjemný dopad a následky. Ale to už je přece
riziko svobodné volby.


Názory se různí



"�člověk si život nedal a nemá právo si ho brát�"


MUDr. prof. Oskar Andrysek


"�Listina základních práv a svobod, článek 6,
odstavec 2 říká, že nikdo nesmí být zbaven života�"


Alena Vrbková


"�Bůh dal podle křesňanského učení člověku
svobodnou vůli, na základě které se rozhoduje. A když se rozhoduje svobodně v jiných
věcech, má právo se rozhodnout o tom, jestli chce dále nést své utrpení, nebo raději
důstojně z tohoto světa odejít�"


PhDr. Juraj Barbarin

klinický psycholog


"�pokud by ji právní řád v určitých situacích
povolil, nikdy bych nechtěl být tím, kdo za ni ponese odpovědnost�"


MUDr. Zdeněk Bystřický


"�radostnou zprávou je v této souvislosti skutečnost,
že se v Rajhradě u Brna začíná s budováním Ťstavu léčby bolesti a hospicem ( zařízení,
které bude pomáhat nevyléčitelně nemocným a jejich rodinám prožít nejtěžší
chvíle). Věřím, že ústav bude živým svědectvím toho, že lze umřít dobře a že
není třeba uvažovat o euthanasii�"


Doc. MUDr. Marta Munzarová CSc

oddělení lékařské etiky


"�umíme prodloužit život umírajícího velmi
dlouho. Považuji to však za stejně neetické jako předčasné ukončení života. Lékař
má povinnost léčit, ale nemá právo prodlužovat utrpení�"


Petr Příhoda

psychiatr a pedagog


"�já jsem život nikomu nedal, takže ani nemám
právo mu ho vzít�"


Pavel Kelner




























Použitý materiál: články z časopisů

Magazín DNES Eva Babůrková

Martina Dvořáková

Petr Příhoda
Denní telegraf MUDr. prof. Oskar Andrysek

MUDr. Vladimír Němec

Nikola Nikolová
Zdravotnické noviny PhDr. Stanislav Jareš

PhDr. Juraj Barbarin

Doc. MUDr. Marta Munzarová CSc

JUDr. Antonín Draštík

Doc. MUDr. Vít Unzeitig CSc

Alena Vrbková

knihy

Brian Pollard Euthanasie - ano, či ne?



autor: Lenka Varmužová

Další články z rubriky

5 největších mýtů o liposukci: Čemu se vyhnout a komu neprospěje?

5 největších mýtů o liposukci: Čemu se vyhnout a komu neprospěje?

Včera | Reklama je mocným lákadlem, zvláště co se týče hubnutí v oblasti kritických partií. Chcete-li se…

Vánoční vzkaz pro muže: Jak se trefit s dárky a co nikdy nekoupit!

Vánoční vzkaz pro muže: Jak se trefit s dárky a co nikdy nekoupit!

Včera | Muži vědí, že máme rády kosmetiku a parfémy, jenže většinou naprosto netuší, co přesně z toho nám…

Pozor! 7 věcí, které se vám nehty pokouší říct o vašem zdraví

Pozor! 7 věcí, které se vám nehty pokouší říct o vašem zdraví

30. 11. | Všechny se snažíme mít ruce krásné, upravené, s dobrou manikúrou. Jenže daleko důležitější než…

7 situací, kdy podprsenka může škodit zdraví

7 situací, kdy podprsenka může škodit zdraví

28. 11. | Hledáte padnoucí podprsenku? Nejste sama. Ideální podprsenka by vás neměla nikde utlačovat, škrtit…