Málo se pohybují, víc jedí, ostatní si je dobírají, bývají vyčleňováni. Pro mnohé děti a dospívající není těžký jen život v dnešní době, těžcí jsou i oni sami – jen s pomocí rodiny se dvymanit ze začarovaného kruhu.
text: Indra Hildebrandt-Sochor
„Ale, z toho přece vyroste, to jsou jen dětské faldíky!“ říkávala matka malé Marty, když hmotnost u její čtyřleté dcery ukazovala znatelně více než u ostatních spolužáků v mateřské škole. Zdaleka není jediná. U mnoha dospělých přetrvává mylné přesvědčení, že menší děti mohou být klidně o něco baculatější.
Malé otylé děti bývají často vnímány jako roztomilé či půvabně legrační, ovšem jen do té doby, dokud není pozdě. Potvrzuje to i dětská lékařka MUDr. Veronika Rákosníková: „Rodiče často vycházejí z toho, že děti z nadváhy jednou vyrostou. Ve většině případů k tomu ale nedojde.
Samozřejmě, že děti dál rostou, současně ale bohužel stoupá i jejich váha. A nadváha, kterou děti měly, se pouhým růstem nevytratí.“
Trend nadváhy
K snídani porce čokoládových lupínků, k obědu ve školní jídelně knedlíky s vepřovým, odpoledne u počítače balíček chipsů a večer u televize pizza nebo hranolky – tak nějak vypadá jídelníček a (ne)hybný plán dne mnoha dnešních 7–15letých.
Výsledky studií proto nepřekvapují, odborníci na výživu i dětští lékaři se už dlouho mají na pozoru. Nejnovější studie OECD ukazuje, že každé desáté české dítě dnes trpí nadváhou, což je třikrát víc než v roce 1991. Výsledky studií ukazující, že Česko není v žádném případě jediným takto postiženým státem, znějí jako slabá útěcha.
Podíl dětí s nadváhou roste celosvětově. Největší část otylých dětí i nadále nalezneme ve Spojených státech. Nadváhou tu trpí každé páté – navíc jde o trend s progresivní tendencí a stejně je tomu prakticky všude ve světě. V Evropě vede Británie: podíl dětí s nadváhou tu za posledních deset let stoupl o plných 61 %.
Problém tak nabyl globálního charakteru, což v žádném případě není důvod, proč bychom měli jen nečinně přihlížet. BMI: kdy má moje dítě nadváhu? Děti se ocitají v různých růstových fázích, takže u nich nelze uvedené pravidlo aplikovat tak snadno. BMI (Body Mass Index – více informací v boxu) nezůstává u dětí konstantní a neroste proporcionálně s věkem.
Rozmezí, které je na základě statistických výzkumů definováno jako normální váha „průměrného dítěte“, se proto nepohybuje stejnoměrně, nýbrž v křivce. A právě na základě vývoje a růstových fází je výpočet BMI u dětí vnímán mnohem šířeji. Za základ nelze brát jenom výšku a hmotnost, roli hrají i věk a pohlaví dítěte.
A aby to bylo ještě složitější – na jednotných hodnotách BMI pro děti se neshodují ani státy v rámci Evropské unie, natož pak ve světě. Co se u nás už jednoznačně považuje za nadváhu, se například ve Spojených státech ještě označuje za „hraniční plnoštíhlost“.
Proto je nejlepší sáhnout po on-line kalkulačce (odkaz na ni naleznete v „Dalších informacích“). Dcera obrazem matky? Marta ze své postavy v mateřské škole nevyrostla a dnes ve svých deseti letech už jednoznačně trpí nadváhou.
Její matka si ale našla jinou výmluvu. „Marta za to nemůže,“ sděluje mi, zatímco čekáme před družinou na svoje děti. „Jen se podívejte na mě a hned vám bude jasné, proč je Marta plnější. Máme to v rodině, s tím už nic nenaděláme,“ říká přitom a krčí rameny.
A skutečně – proporce matky a dcery se velmi podobají. V jednom z článků pro odborný časopis „Pediatrie v praxi“ popisuje tento fenomén docentka MUDr. Urbanová takto: „Jestliže je v rodině obézní jeden rodič, má dítě 50% šanci stát se také obézním. Jsou-li obézní oba rodiče, lze očekávat obezitu dítěte až v osmdesáti procentech.“
Když vezmeme v úvahu také Martina plnoštíhlého otce, má dcera doopravdy nepříznivé předpoklady. Tyto informace je ale třeba vnímat jen jako možná vysvětlení, nikoli omluvy, a už vůbec ne je pokládat za nevyhnutelný osud.
A i přesto, že děti jako Marta mají pravděpodobně horší předpoklady procházet životem s postavou supermodelek, spočívají pravé důvody špatného zdravotního stavu našich dětí v jejich životním stylu.
Snadný výzkum příčin Televize magicky přitahuje už i malé děti, pro dospívající jsou skvělou zábavou počítače, herní konzole a internet. Výsledky takových volnočasových aktivit jsou vždy stejné: jak děti, tak dospívající sedí doma a jediným pohybem je sáhnutí po dálkovém ovládání nebo manipulace s myší.
Nadváha je nasnadě a počty jednoduché: kdo se málo pohybuje, spotřebovává málo kalorií. Studie věnovaná zdraví dětí a dospívajících v Německu, realizovaná Institutem Roberta Kocha, trefila hřebíček na hlavičku: Sotva pět procent chlapců, kteří se dívají denně méně než jednu hodinu na televizi nebo video, je obézních.
Zatímco při sledování televize po dobu tří hodin a déle se počet otylých víc než dvojnásobí. Také stravovací návyky se v posledních letech změnily. Problém přitom netkví jen ve výživě samotné, ale i v tučném jídle. Pravidelná konzumace hranolek, chipsů, pizzy a hamburgerů opravdu přispívá k nadměrnému příjmu tuků. Snacky, rychlé občerstvení, sladkosti a kalorické nápoje jsou dostupné všude a kdykoli.
Zvlášť lákavé jsou pro rodiče takzvané dětské potraviny, které slibují skvělé věci – například „extra dávku vápníku“ nebo „spoustu zdravého mléka“. Odborníci jako MUDr. Veronika Rákosníková ale pohlíží na tyto potraviny a doplňky stravy spíš kriticky: „Důležitá je zdravá a vyvážená strava. V každodenním životě jsou náhražky nebo doplňky nadbytečné či dokonce škodlivé.“
Hlad vyprovokovaný reklamou Při sledování televize nastává ještě jiný problém, který si rodiče na první pohled neuvědomují. Psychologové z Liverpoolské univerzity prokázali, že televizní reklama na potraviny u dětí povzbuzuje chuť k jídlu. Odborníci nechali 60 dětí v rozmezí 9 a 11 let sledovat buď reklamní vysílání na potraviny, nebo na hračky, poté následoval kreslený film. Při sledování měly děti k dispozici neomezené množství sladkostí.
Z vyhodnocení vyplynulo, že děti, které se dívaly na televizní spot na potraviny, jedly dvakrát víc, než ty, které sledovaly reklamu na hračky: normálně vážící děti konzumovaly o 84 procent víc, děti otylé o 100 procent a děti trpící velkou nadváhu dokonce o 134 procent víc sladkostí poté, co zhlédly reklamu na potraviny.
V dětském programu soukromých televizí se během jediné hodiny odvysílá až dvacet reklamních spotů na potraviny. Během průměrných dvou hodin sledování televize denně vidí děti řadu krátkých spotů, které jim mají navodit chuť na nezdravé pochutiny.
Nadváha je nebezpečná Jsou to především otylí rodiče, kteří problém obezity zlehčují, nebo si nadváhu svého dítěte ani neuvědomují. Argumenty typu „já jsem taky takový“ nebo „i já žiji s pár kily navíc“ jsou na denním pořádku. Tímhle přístupem ale přivírají oči před těžkými chorobami, které jdou s nadváhou ruku v ruce.
Tělo dospívajících je ve vývoji, a tím pádem ještě nedosáhlo své plné stability. Zřetelná nadváha proto představuje zvýšenou zátěž pro pohybový a opěrný aparát. Často lze už v raném věku zjistit poškození kloubů, páteře či šlach, způsobené stálou zátěží.
Váží-li člověk moc, bývá často pomalejší, ubývá pohyblivosti i reakční schopnosti. Otylé děti jsou tím pádem vystaveny zvýšenému riziku úrazů a nehod. Nadváha také nadměrně zatěžuje orgány, takže už poměrně brzy mohou nastat problémy srdeční, cévní i jaterní. Dál se přidávají poruchy metabolismu, mezi které patří například zvýšené hodnoty cholesterolu, kyseliny močové či vysoký krevní tlak.
V posledních letech dětští lékaři musí řešit nový fenomén – diabetes mellitus druhého typu, který bývá nazýván „stařecký diabetes“, ale který se stále častěji objevuje i u dětí. Také tady je příčinou nadváha, protože u obézních dětí je vysoké riziko rozvinutí poruchy metabolismu cukrů. Vedle čistě tělesných obtíží hraje u dětí s nadváhou rozhodující roli psychika.
Často bývají druhými ostrakizovány, vylučovány z kolektivu, jsou nešikovné při sportu, nemohou se účastnit některých her, školní hodiny plavání a pobyt v plavkách se pro ně stávají utrpením. Výsledkem často bývá, že se samy ještě víc uzavírají a mají sklony ke „konzumaci jídla z frustrace“, čímž vzniká začarovaný kruh.
Přestat přihlížet: jednat! Rodiče by měli se svými dětmi o problému mluvit a vyhledat pomoc dětského lékaře. Jak už ale bylo řečeno, rodiče často otylost svých dětí ignorují. V tom případě je nutná reakce ze širšího sociálního okolí, od prarodičů, přátel, učitelů.
Prvním rádcem, poskytujícím informace, mohou být internetové stránky (viz „Další informace“). Méně jíst a dolů z pohovky – nic spolehlivějšího není. I malé pravidelné zvýšení pohybu zlepšuje celkový fyzický i psychický stav, a to především v situaci, kdy dieta neúčinkuje okamžitě. Vždyť děti se pohybují velmi rády – je ale potřeba, aby si na to znovu vzpomenuly a my jim přitom šli dobrým příkladem.