Jak rozpoznáte mentální anorexii

1. Mění se jídelníček, ze kterého mizí nejprve jídla, která jsou považována za energeticky příliš vydatná nebo ?nezdravá?. Anorektičky nejprve vynechávají sladkosti a tučná jídla. Zákaz je postupně rozšiřován na další jídla, jako je bílé pečivo, knedlíky, maso.., až nakonec zbudou jen dietní "light" potraviny.

1. Mění se jídelní režim. Nemocní si důsledně neberou nic, co by bylo "navíc", pod různými záminkami mizí i hlavní jídla.

1. Jídelní změny jsou dodržovány se stále větší důsledností a obhajovány se stále větší rafinovaností. Na jídlo najednou není čas ani chuť, přibývá výmluv a podvodů kolem jídla. Anorektičky ráno uvádí, že nejsou zvyklé jíst, nebo že nemají čas a večer jsou většinou už po večeři.

1. Při jídle se úzkostlivě srovnávají s ostatními, vyžadují, aby měly co nejméně. Často hodně žvýkají žvýkačky, uždibují a kouří.

1. Mění se jejich jídelní tempo a chování. Jedí velmi pomalu a obřadně, v jídle se nimrají, dlouho si je prohlížejí, vybírají, co nesnědí, potraviny si dělí na miniaturní kousky, jídlo jim trvá tak dlouho, že se pak opravdu nestihnou najíst. Trvají na tom, že si musí jídlo "vychutnat" nebo "jíst v klidu", což znamená, že například ujídají jeden malý jogurt miniaturní lžičkou 20 minut.

1. Mění se jejich chuť, někdy hodně solí, pijí kávu a snadno se jim udělá po něčem špatně. Někdy hodně pijí (zapíjejí tak hlad), jindy nepijí vůbec, až jim hrozí dehydratace.

1. Vyhýbají se jídlu ve společnosti, přecitlivěle reagují na to, když je někdo sleduje při jídle nebo například mlaská. Připravují si pro sebe jiné, méně vydatné jídlo. Když jedí, vypadají napjatě, strnule a vyděšeně. Snadno se cítí přejedené a mluví o tom, kolik toho snědly. Jablka jsou najednou obrovská a rohlík se nedá sníst, jak je vydatný.

1. Často vzrůstá jejich aktivita, neustále někde pobíhají, mají potřebu něco dělat, chtějí si "dát do těla", zpotit se. Dokážou například chodit mnohakilometrové vzdálenosti pěšky, posilovat několik hodin nebo být při cvičení v neprodyšném oblečení. Nedokážou se uvolnit a jen tak sedět. Zhoršuje se jejich schopnost soustředit se na učení. S rostoucí podvýživou může přijít únava, apatie a vyčerpanost.

1. Příliš se zaobírají svojí postavou a tělesnou hmotností. Postávají před zrcadlem a neustále se váží nebo se naopak váze se strachem vyhýbají. Zahalují se do volných šatů nebo naopak nosí oblečení, které umožňuje předvádět jejich plochou a vyhublou postavu. Často mluví o jídle nebo se naopak této tematice přehnaně vyhýbají.

1. Ze zdravotních obtíží se nejprve objevuje zácpa, porucha menstruačního cyklu a zimomřivost. Vypadávají jim vlasy, kazí se jim pleť a po těle se jim objevují jemné chloupky.

1. První zhubnutí je zpravidla spojeno se vzrůstem sebevědomí a zlepšením nálady. V této době bývají nemocní velmi aktivní a společenští. Postupně se však soustřeďují stále více na sebe, svoje tělo a jídlo.

1. Začínají se vyhýbat přátelům i rodině, uzavírají se do sebe. Vzrůstá jejich přecitlivělost a podrážděnost, zhoršuje se jim nálada.

1. Na tlak donutit je jíst reagují anorektičky většinou kategorickým odporem. Vyhrožují, emočně vydírají a na každý argument mají svoje protiargumenty. Dokážou hodiny mluvit o tom, jak se cítí nafouklé, probírat jídelníček a svoje pocity. Když jsou nuceny jíst, snaží se podvádět. Někdy podvádějí také proto, aby "uklidnily" rodiče.

To, že anorektička zvrací, se může projevovat různým způsobem. Začínají se ztrácet potraviny, nemocná dívka si sama kupuje různé dobroty, kterým se předtím vyhýbala, je velkorysejší při výběru jídel nebo si nakupuje větší zásoby. Po jídle odbíhá na toaletu nebo do koupelny, kde zůstává dlouho zavřena. Zneužívány mohou být i projímadla a prášky na odvodnění (diuretika). Některé dívky jídlo vyplivují a dokážou mít rozžvýkané jídlo v ústech překvapivě dlouhou dobu.

Jestliže se u sebe nebo u svého dítěte setkáte s několika z výše uvedených příznaků, neměli byste váhat a začít okamžitě hledat cestu zpět k normálním jídelním zvyklostem. Nemocnému nestačí vysvětlit, že má anorexii, a poradit mu, že by měl jíst. Jeho první reakcí pravděpodobně bude popření problému. Nemocný vidí a zdůrazňuje jen to, co se mu hodí. V tomto směru reaguje stejně jako každý jiný člověk, kterému se nechce měnit svoje postoje a chování. Čím víc se na něj tlačí, tím víc se zpravidla brání.

Zprvu si nemocní vystačí s "rozumnými" argumenty ("Nechci se přejídat", "mám alergii na některá jídla", "nemám chuť"), při zintenzivnění nátlaku přibývá primitivnějších a zoufalejších argumentů ("Nechci vypadat dospěle", "tak jsem asi blázen", "to si raději něco udělám"). Vydírání a hysterii se nedá ustupovat, nelze však ani reagovat výsměchem nebo agresí.

Bolest a další nepříjemné pocity zvyšují citlivost nemocného i na jiné podněty a posilují soustředění se na vlastní osobu. Nemocný člověk bývá stále více sebestředný, vyžaduje zájem a pozornost okolí. Zvyká si na to, že se jeho okolí o něj zajímá a že mu v určitém směru ustupuje. Jeho problém, i když o to předem nestál, mu tak přináší určité zisky, jejichž ztráta může být nepříjemná.

Byla vždy hodně živé dítě. Ráda mi pomáhala a pletla se do všeho, co se doma dělo. Obě dvě jsme měly rády sladké, a tak jsme si často něco uklohnily. Já jsem kulatější a Jaruška měla také pěkné faldíky. Nevadilo jí to, dokud ji na to nezačali upozorňovat spolužáci a nevšimla si toho dětská lékařka. Nechtěla jsem, aby měla ve škole mindráky, tak jsem souhlasila s tím, že jí k večeři stačí trochu zeleniny. Když bylo něco sladkého, schovali jsme jí to na ráno. Nevím, jestli se budila hlady, nebo jestli vstávala tak brzy, aby mohla začít cvičit a povolila si například kousek dortu nebo koláče k snídani. Bylo to čím dál tím horší. Veselá, živá holka se nám před očima měnila v šedivou trosku bez elánu. Všechno kolem jídla se snažila mít pod kontrolou. Když jsme jí chtěli vysvětlit, že musí víc jíst, měla tisíce různých výmluv. Když jsme ji nutili, byla hysterická a jídlo po nás plivala. Po návštěvě lékařky souhlasila s tím, že bude jíst, ale že si sama bude jídlo hlídat. Jídlo si odvažovala, každý den se několikrát vážila, rozepisovala si kalorické tabulky. V naší kuchyni to vypadalo jako v laboratoři. Pokud nedokázala zamezit příjmu potravy, byla úplně posedlá pohybem. Na televizi se dívala vestoje, a když šla vynést odpadky, klusala jako vojáci na cvičáku. Ztratila smysl pro humor a rozešla se s většinou kamarádek.. (matka čtrnáctileté anorektičky)

(ukázka z knihy Mentální anorexie, nakladatelství Portál)

Více informací a možnost objednání: www.portal.cz

František D. Krch Mentální anorexie Na mentální anorexii bohužel neexistuje pilulka. Naštěstí ale existuje cesta k uzdravení, i když je to cesta nelehká. Nová kniha nakladatelství Portál se pokusí být Vám na této cestě průvodcem a rádcem. Vždyť "neosobní" kniha může být lépe přijímaným rádcem než zástupy lékařů, rodičů a přátel! Portál, brož., 235 s., 257 Kč