Dříve platilo pravidlo, že co řekne lékař, je svaté a pacient se musí podřídit. Dnes je situace jiná. Pacient má daleko více svobody, ale také zodpovědnosti. V jakých případech musíte lékaře poslechnout a kdy lze léčbu odmítnout?
Před dvěma měsíci jsem byla u svého praktického lékaře, který mě vyšetřil a zjistil, že by bylo vhodné, abych se objednala do naší krajské nemocnice na vyšetření na neurologii, protože jsem měla v poslední době časté bolesti hlavy a někdy i nesnesitelné. Po návštěvě praktického lékaře jsem se tedy objednala do krajské nemocnice. Na neurologii jsem byla přijata přímo panem primářem, který mě prohlédl a sdělil mi, abych si zašla na další odborná a speciální vyšetření o dvě patra výše.
Po provedeném speciálním vyšetření mi pan primář řekl, že budu muset ihned zůstat u nich na oddělení a že mě budou dále sledovat a léčit. Já však nesouhlasila a sdělila, že odcházím domů, protože na mě doma čekají, nemám čas, a navíc s sebou ani nemám žádné věci. Pan primář mi řekl, že nikam nepůjdu, a poslal mě se sestrou na pokoj, kde jsem si musela lehnout. Mohl takto postupovat?
Donedávna platilo, že co řekne lékař, to platí a pacient se musí podřídit, a musí tedy absolvovat všechna vyšetření. Rovněž platilo, že v případě zjištění nemoci, která se musí léčit, aby pacient nebyl ohrožen na zdraví nebo životě, je nutné nastoupit do nemocnice nebo docházet pravidelně ambulantně do lékařské ordinace. Toto pravidlo již neplatí a v současné době je „manažerem“ zdraví - a tedy tím, kdo rozhoduje o tom, jestli a jak se bude léčit - jen pacient sám.
V případě, že jste přišla za svým praktickým lékařem a ten vás poslal ke specialistovi do krajské nemocnice na neurologické oddělení, jste již v této chvíli mohla odmítnout. V takovém případě byste však musela podepsat tzv. negativní reverz, který by vystavil praktický lékař a bylo by v něm uvedeno, že jste byla informována o svém zdravotním stavu a podepisujete jej z důvodu, že se dále odmítáte léčit.
Pokud byste poslechla svého praktického lékaře a absolvovala speciální vyšetření na neurologii v krajské nemocnici, i zde máte možnost poté, co vás vyšetřil primář oddělení, odmítnout další léčbu. Opět však musíte podepsat vystavený „negativní reverz“, kde bude uvedeno poučení a vaše odmítnutí zahájit navrženou léčbu.
A co když odmítnu „negativní reverz“ podepsat?
Může se stát (a v praxi se to někdy stává), že pacient si vyslechne výsledky vyšetření, odmítne léčbu, ale nepočká na vypracování písemného „negativního reverzu“ a odejde nebo častěji spíš uteče. Potom lékaři nezbývá než do zdravotnické dokumentace zapsat, že pacient byl poučen, ale nechtěl připojit podpis, a podepíše se, a to spolu s dalším svědkem, například zdravotní sestrou.
To vše platí, i když mě ě vyšetřoval osobně pan n primář?
Nehraje žádnou roli, že se vám věnoval a vyšetřoval vás osobně pan primář neurologie krajské nemocnice, protože je opět na vás samotné, jestli se budete chtít léčit, nebo zda na základě své svobodné volby zdravotní péči odmítnete.
- Autor článku: Mgr. René Šifta
Mgr. René Šifta se v právní praxi specializuje na medicínské a zdravotnické právo. Zároveň působí jako odborný asistent v Ústavu pro studium odborných předmětů a praktických dovedností Fakulty zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci.
Pacient, který je lékařem informován o svém zdravotním stavu ve smyslu, že onemocněl infekčním onemocněním nebo je podezřelý z nákazy, se následně musí chovat tak, aby se zdržel činnosti, která by mohla vést k dalšímu šíření infekčního onemocnění. Případně je-li tento typ činnosti běžnou součástí jeho života, má ji vykonávat tak, aby se riziko šíření snížilo na minimum. Pokud by se tak pacient nechoval, mohl by se dopouštět trestného činu dle § 152 trestního zákoníku, a to šíření nakažlivé lidské nemoci. V případě tuberkulózy musí být u pacienta okamžitě zahájena léčba - nastupuje do léčebny a lékař současně zasílá tzv. tuberkulózní hlášení.
Článek vyšel v časopise Moje Zdraví