Markéta: Můj těhotenský deníček

Náš příběh s manželem začal vlastně klasickou a naprosto neoriginální zápletkou. Já byla šestnáctiletá holka, co se zakoukala do staršího kluka. Byla to bláznivá láska na první pohled. Ačkoli byly sympatie vzájemné, on se nikdy k ničemu nerozhoupal a já na to byla tenkrát příliš nesmělá. Proto jsem si o něm dlouhé dva roky nechávala zdát a po čase dospěla k závěru, že čekání už bylo dost, a vydala se svou vlastní cestou.

Opět jsme se setkali po dlouhých sedmi letech. Oba jsme mezitím dospěli a změnili se. Z kluka se vyklubal dospělý muž a já už taky nebyla ta ustrašená nesmělá holka. Vzájemné sympatie zůstaly a my se po letech dali dohromady. Skoro jsem ani nevěřila, že co jsem si jako holka tolik přála, se opravdu splnilo – jako v nějakém naivním romantickém filmu.

A založení rodiny? O dětech jsme mluvili už od začátku, oba jsme si je moc přáli, ale nechtěli jsme nikam spěchat. Nejdřív přišla na řadu svatba, po které jsem vysadila antikoncepci a nechala vše na přírodě. Počítali jsme s tím, že nám snažení o miminko může trvat poměrně dlouho. Ne každý má to štěstí, že se zadaří hned napoprvé, a tak jsme na svém aktivním životním stylu nic neměnili. Začali jsme rekonstruovat bydlení, s přáteli se chystali na výlet do moravského sklípku, na zimu naplánovali lyžování v Alpách… Ale jak manžel rád říká – chceš-li Boha rozesmát, pověz mu o svých plánech...

Vypráví: Markéta Mihalcsatinová