Už delší dobu mě trápí můj neuspokojivý sexuální život. Svého muže miluji, ale v téhle oblasti si rozumíme čím dál méně. Zatímco já s přibývajícími léty mám chuť na milování spíše vyšší, jeho sex přestává téměř zajímat. Jinak je to ale úžasný chlap, kterého miluji. Ve všech ostatních věcech jsme naladěni stejně a rozhodně ho nechci opustit.
Za Tomáše jsem vdaná pět let, celkem se známe už deset. Patřili jsme do stejné party přátel, znali se v době, kdy jsme oba měli jiné partnery. Byli jsme dobří kamarádi, kteří se svěřovali se vším možným. A když pak jednou nastalo období, kdy jsme oba byli delší dobu sami, trávili jsme spolu hodně času a kamarádství postupně přerostlo v lásku a vztah.
Zpětně se divím, že jsme se nedali dohromady ještě dřív, protože co se týče koníčků, životních postojů, názorů na cokoli, představ o budoucnosti, nikdy jsem nepotkala někoho, s kým bych se tak absolutně shodla. Kromě jediné oblasti, a tou je sex.
Ze začátku to tak ale nevypadalo. Poprvé jsme se milovali asi po měsíci chození a bylo to klasické první milování s někým novým - hodně emocí, krásný zážitek, ale také spousta tápání a objevování toho, co má ten druhý rád a jak ho nejlépe potěšit.
Vášnivý sex se nikdy nekonal
Postupně jsme se slaďovali. Tomáš je založením klidná tichá povaha, takže mě nepřekvapovalo, že ani v posteli to nebyl žádný divoký uragán, ale spíše romantické něžné splynutí. Nijak mi to nevadilo. Orgasmu jsem pravidelně dosahovala, milování se mi líbilo a i Tomáš vypadal velmi spokojeně.
Jediné, co mě trochu zaráželo, byla frekvence sexu. Ani v počátcích vztahu k němu většinou nedošlo častěji než dvakrát, výjimečně třikrát týdně. Ne že bych po něm tolik toužila, spíš mě překvapovalo, že to stačí Tomášovi. Myslela jsem si (na základě předchozích zkušeností), že když má chlap novou ženskou, nemyslí pomalu na nic jiného. Na jednu stranu jsem se tedy sama sebe ptala, jestli o mě skutečně tak stojí, na druhou se mi zas líbilo, že není jako ostatní.
Během dvou let jsem se ale nesčetněkrát přesvědčila, že mě můj partner opravdu miluje, a hlavně jsem věděla, že nikoho jiného už nechci, protože s nikým si nebudu tak rozumět. A tak jsme se vzali.
Když jsem se vdávala, bylo mi 25 let, Tomášovi o dva roky víc. Shodli jsme se, že na děti máme ještě času dost, a že ještě nějakou dobu počkáme. A protože máme oba dost koníčků a rozhodně se nenudíme, každý rok jsme si říkali "tak ještě pár měsíců". Loni v létě jsem oslavila třicítku a začala si trochu vážněji říkat, že už bychom asi měli na miminku zapracovat. Tikání hodin sice vyloženě neslyším, ale něco mi říká, že už je čas.
Myšlenka na dítě mi otevřela oči
Jenže současně s touhle myšlenkou se najednou vynořily i jiné věci. Dítě? to znamená pevné pouto k partnerovi na celý život. Alespoň já to tak beru. A tak jsem Tomáše začala víc hodnotit a uvědomila jsem si, že vedle něj sexuálně strádám.
Vlastně jsem si to naplno přiznala až v souvislosti s myšlenkami na dítě, i když jsem si to uvědomovala už delší dobu. Tomáše prostě sex nebaví, nebo tak mi to aspoň připadá. Po svatbě se s dvakrát-třikrát týdně stalo jedenkrát týdně, potom jednou za čtrnáct dní, a poslední rok jsem ráda, když se pomilujeme jednou za měsíc.
Ten pokles se děl tak nenápadně, že jsem nestihla nijak zareagovat a nechala to dojít takhle daleko. Jenže současně se změnami v mé hlavě se asi "zbláznily" i mé hormony, protože mám daleko větší potřebu sexu než dřív, někdy je to až bolestivá potřeba.
Zkusila jsem Tomáše víc svádět, říkala jsem si, že už prostě máme trochu stereotyp a že je potřeba osvěžit vztah. Nijak na to ale nereagoval, a tak jsem po pár pokusech, které skončily fiaskem, zaútočila přímo: "Ty se mnou nechceš spát. Proč?" zeptala jsem se ho.
"Co? Proč bych s tebou nechtěl spát?" podivil se. Prý naopak. Tak proč to děláme jednou za měsíc, opáčila jsem. Prý na častější milování nemá energii, ale o to víc si ho užije. "Mám radši kvalitu než kvantitu," řekl s úsměvem a objal mě.
Milenec, jako řešení?
Můj muž je jinak tak skvělý chlap, že se na něj nedokážu zlobit. Možná jsem husa, ale nepodezřívám ho, že by měl třeba milenku a pak mu nezbývala chuť na mě. On je prostě od přírody takový a spíš se na začátku přemáhal, kdežto teď už ho přemohla jeho přirozenost.
Já ale trpím. Moje současná přirozenost mi velí milovat se co nejčastěji. Usínat večer vedle manžela, kterého víc zajímá kniha, hudba nebo rovnou spánek, je frustrující. Když se k němu přitulím, obejme mě, hladí, ale vzrušený není, a já to pak obvykle vzdám.
Začala jsem svoji potřebu řešit vydatnější masturbací, dokonce se i občas podívám na porno, ale neumím si představit, že by mi to dlouhodobě stačilo. A tak mě dřív či později ta myšlenka musela napadnout - mám si najít milence? Bydlíme ve velkoměstě, anonymita by problém nebyla a občasné schůzky čistě kvůli sexu by mohly mou potřebu vyřešit. Ale na druhou stranu - i kdyby můj muž nic nevěděl, nevím, jestli bych se pak dokázala sama sobě podívat do očí.
Přemýšlím, že si s ním zkusím ještě jednou promluvit a vysvětlit mu, že mě sex jednou za čtyři týdny nestačí. Ale bojím se, že neuspěji. Další možností je otěhotnět. Je dost pravděpodobné, že po porodu a při péči o malé dítě bude sex i pro mě zcela nedůležitý. Bylo by to možná elegantní řešení, jenže taky dost zbabělé. Přece nerezignuji na jednu z nejkrásnějších věcí, když je mi teprve 30 let?
Daniela, 30 let