Nechci být uměle udržována na přístrojích

| Autor: redakce | Rubrika: Zdraví

Kdy má ještě život smysl a kdy by bylo lepší jej plánovaně ukončit? Na tuto složitou otázku se snaží odpovědět anestezioložka MUDr. MgA. Kateřina Rusinová.

Nechci být uměle udržována na přístrojích

„Nechtěl/a by být uměle udržován na přístrojích…“ Věta, se kterou se v posledních 20 letech pravidelně setkávají lékaři na odděleních intenzivní péče. Je to vlastně paradoxní situace: Od medicíny je vyžadován „absolutní“ výkon, tedy ve smyslu „udělejte všechno!“. Zároveň však dostáváme od pacientů a jejich příbuzných jasný vzkaz, že v beznadějné situaci, kdy zdravotní stav nelze léčebně ovlivnit, si přejí mít určitou kontrolu nad tím, jak bude probíhat konec jejich života.

Nepřejí si být uměle udržováni na přístrojích bez šance na uzdravení.

Podívejme se na otázky, které si v této souvislosti klade lékař:

Jak v současné době poznat, že nastal ten okamžik, kdy není rozumné v léčbě pokračovat? Kdy by teoreticky ještě šlo prodloužit život o několik minut, hodin nebo dnů? Kdy by byl tento čas mnohem spíše na straně prodlužování umírání než na straně smysluplné záchrany života? Jak vyvážit na jedné straně současné technologické možnosti medicíny a přání pacienta?

Hledáním odpovědí na tyto otázky se zabývala každá generace lékařů-intenzivistů od chvíle, kdy byl koncem 50. let minulého století do praxe zaveden dýchací přístroj. A s každým novým technologickým a léčebným pokrokem se tyto otázky otevírají znovu. Asi největší posun se odehrál na přelomu tisíciletí, kdy se odborníci shodli na tom, že není užitečné se na problematiku odpojení od přístrojů dívat z pohledu „aktivní/ pasivní“ (tedy že aktivní odpojení od přístroje je vždy „usmrcením“, kdežto pasivní nenasazení léčby je přípustným „ponecháním zemřít“).

Přínosnějším se zdá být přístup, který váží přínos a rizika, jinými slovy odůvodněnost konkrétního postupu pro konkrétního pacienta. V Česku je v tomto smyslu formulováno i stanovisko České lékařské komory č. 1/2010 a obdobně hovoří i doporučené postupy nebo právní úpravy v Evropě.

Výzkumu ohledně kvality konce života a umírání je v současné medicíně věnován velký prostor. Na tuto problematiku se letos zaměřuje 1. lékařská fakulta UK a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze prostřednictvím výzkumného projektu ODDICUS www.karim-vfn.cz/cz/vyzkum/oddicus.html

Autor: MUDr. MgA. Kateřina Rusinová Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF UK a VFN v Praze

Článek vyšel v časopise Moje Zdraví

Další články z rubriky

Sezóna rajčat je tu: Jak mít bohatou úrodu bez chorob? Plus ty nejlepší recepty

Sezóna rajčat je tu: Jak mít bohatou úrodu bez chorob? Plus ty nejlepší…

Včera | Rajčat existuje bezpočet druhů, jsou kulatá, oválná, malá cherry rajčátka, škála barev sahá od…

Bolí vás záda? Začněte se o ně správně starat!

Bolí vás záda? Začněte se o ně správně starat!

20. 7. | Bolestí v zádech trpí čas od času každá z nás. Ať už od celodenního sezení u počítače, od těžké…

Jak na zavařování meruněk. Skvělá marmeláda, kompot, zkuste i sušení

Jak na zavařování meruněk. Skvělá marmeláda, kompot, zkuste i sušení

19. 7. | Není nad domácí meruňkovou marmeládu. Krásně voní, lahodně doplní chléb s máslem i dovede k…

Klasika, která nezklame, aneb 9x tradiční omáčky našich babiček

Klasika, která nezklame, aneb 9x tradiční omáčky našich babiček

17. 7. | Milují je děti i dospělí. Co naplat, i když dietologové nemají omáčky v oblibě, k české kuchyni…