Nechci být uměle udržována na přístrojích

| Autor: redakce | Rubrika: Zdraví

Kdy má ještě život smysl a kdy by bylo lepší jej plánovaně ukončit? Na tuto složitou otázku se snaží odpovědět anestezioložka MUDr. MgA. Kateřina Rusinová.

Nechci být uměle udržována na přístrojích

„Nechtěl/a by být uměle udržován na přístrojích…“ Věta, se kterou se v posledních 20 letech pravidelně setkávají lékaři na odděleních intenzivní péče. Je to vlastně paradoxní situace: Od medicíny je vyžadován „absolutní“ výkon, tedy ve smyslu „udělejte všechno!“. Zároveň však dostáváme od pacientů a jejich příbuzných jasný vzkaz, že v beznadějné situaci, kdy zdravotní stav nelze léčebně ovlivnit, si přejí mít určitou kontrolu nad tím, jak bude probíhat konec jejich života.

Nepřejí si být uměle udržováni na přístrojích bez šance na uzdravení.

Podívejme se na otázky, které si v této souvislosti klade lékař:

Jak v současné době poznat, že nastal ten okamžik, kdy není rozumné v léčbě pokračovat? Kdy by teoreticky ještě šlo prodloužit život o několik minut, hodin nebo dnů? Kdy by byl tento čas mnohem spíše na straně prodlužování umírání než na straně smysluplné záchrany života? Jak vyvážit na jedné straně současné technologické možnosti medicíny a přání pacienta?

Hledáním odpovědí na tyto otázky se zabývala každá generace lékařů-intenzivistů od chvíle, kdy byl koncem 50. let minulého století do praxe zaveden dýchací přístroj. A s každým novým technologickým a léčebným pokrokem se tyto otázky otevírají znovu. Asi největší posun se odehrál na přelomu tisíciletí, kdy se odborníci shodli na tom, že není užitečné se na problematiku odpojení od přístrojů dívat z pohledu „aktivní/ pasivní“ (tedy že aktivní odpojení od přístroje je vždy „usmrcením“, kdežto pasivní nenasazení léčby je přípustným „ponecháním zemřít“).

Přínosnějším se zdá být přístup, který váží přínos a rizika, jinými slovy odůvodněnost konkrétního postupu pro konkrétního pacienta. V Česku je v tomto smyslu formulováno i stanovisko České lékařské komory č. 1/2010 a obdobně hovoří i doporučené postupy nebo právní úpravy v Evropě.

Výzkumu ohledně kvality konce života a umírání je v současné medicíně věnován velký prostor. Na tuto problematiku se letos zaměřuje 1. lékařská fakulta UK a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze prostřednictvím výzkumného projektu ODDICUS www.karim-vfn.cz/cz/vyzkum/oddicus.html

Autor: MUDr. MgA. Kateřina Rusinová Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF UK a VFN v Praze

Článek vyšel v časopise Moje Zdraví

Další články z rubriky

Trápí vás bolesti žaludku? Tyto věci nedělejte nalačno!

Trápí vás bolesti žaludku? Tyto věci nedělejte nalačno!

Včera | Problémy se žaludkem rozhodně nejsou nic příjemného. Mohou mít řadu příčin, někdy si je ale možná…

Svačinky ve vzduchu aneb Co jíst zdravého v letadle

Svačinky ve vzduchu aneb Co jíst zdravého v letadle

23. 9. | 10 | Jídlo hraje na cestách důležitou roli. Když nám nekručí v žaludku, hned si své zážitky užíváme…

Vyplázněte jazyk: Co poznáte podle tvaru, barvy či povlaku

Vyplázněte jazyk: Co poznáte podle tvaru, barvy či povlaku

21. 9. | Zdravotní stav člověka se dá vyčíst z mnoha ukazatelů. Jedním z nich je jazyk. Pokud je růžový až…

5 receptů na plněné papriky: S masem, sýrem i čočkou

5 receptů na plněné papriky: S masem, sýrem i čočkou

20. 9. | K podzimu neodmyslitelně patří i plněné papriky. Nejklasičtější jsou asi ty s mletým masem, zkuste…