Nechci být uměle udržována na přístrojích

| Autor: redakce | Rubrika: Zdraví

Kdy má ještě život smysl a kdy by bylo lepší jej plánovaně ukončit? Na tuto složitou otázku se snaží odpovědět anestezioložka MUDr. MgA. Kateřina Rusinová.

Nechci být uměle udržována na přístrojích

„Nechtěl/a by být uměle udržován na přístrojích…“ Věta, se kterou se v posledních 20 letech pravidelně setkávají lékaři na odděleních intenzivní péče. Je to vlastně paradoxní situace: Od medicíny je vyžadován „absolutní“ výkon, tedy ve smyslu „udělejte všechno!“. Zároveň však dostáváme od pacientů a jejich příbuzných jasný vzkaz, že v beznadějné situaci, kdy zdravotní stav nelze léčebně ovlivnit, si přejí mít určitou kontrolu nad tím, jak bude probíhat konec jejich života.

Nepřejí si být uměle udržováni na přístrojích bez šance na uzdravení.

Podívejme se na otázky, které si v této souvislosti klade lékař:

Jak v současné době poznat, že nastal ten okamžik, kdy není rozumné v léčbě pokračovat? Kdy by teoreticky ještě šlo prodloužit život o několik minut, hodin nebo dnů? Kdy by byl tento čas mnohem spíše na straně prodlužování umírání než na straně smysluplné záchrany života? Jak vyvážit na jedné straně současné technologické možnosti medicíny a přání pacienta?

Hledáním odpovědí na tyto otázky se zabývala každá generace lékařů-intenzivistů od chvíle, kdy byl koncem 50. let minulého století do praxe zaveden dýchací přístroj. A s každým novým technologickým a léčebným pokrokem se tyto otázky otevírají znovu. Asi největší posun se odehrál na přelomu tisíciletí, kdy se odborníci shodli na tom, že není užitečné se na problematiku odpojení od přístrojů dívat z pohledu „aktivní/ pasivní“ (tedy že aktivní odpojení od přístroje je vždy „usmrcením“, kdežto pasivní nenasazení léčby je přípustným „ponecháním zemřít“).

Přínosnějším se zdá být přístup, který váží přínos a rizika, jinými slovy odůvodněnost konkrétního postupu pro konkrétního pacienta. V Česku je v tomto smyslu formulováno i stanovisko České lékařské komory č. 1/2010 a obdobně hovoří i doporučené postupy nebo právní úpravy v Evropě.

Výzkumu ohledně kvality konce života a umírání je v současné medicíně věnován velký prostor. Na tuto problematiku se letos zaměřuje 1. lékařská fakulta UK a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze prostřednictvím výzkumného projektu ODDICUS www.karim-vfn.cz/cz/vyzkum/oddicus.html

Autor: MUDr. MgA. Kateřina Rusinová Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF UK a VFN v Praze

Článek vyšel v časopise Moje Zdraví

Další články z rubriky

Co by vám chtěl říct gynekolog, ale nikdy to neudělá

Co by vám chtěl říct gynekolog, ale nikdy to neudělá

Dnes | Návštěva gynekologa je pro každou z nás nepříjemná záležitost a ani s léty se to nemění. Komu by se…

6 mýtů o stárnutí, které nemusíme brát vážně

6 mýtů o stárnutí, které nemusíme brát vážně

Včera | 1 | Taky už jste slyšeli, že s přibývajícím věkem začíná být tělo vetché, mysl chatrná a člověk málo…

10 drobností, díky kterým budete zdravější a šťastnější

10 drobností, díky kterým budete zdravější a šťastnější

25. 2. | Ať už je vaším cílem zdravější tělo nebo hezčí domov, udělejte si jeden víkend, abyste vylepšila…

Tři podoby drštěk: v polévce, obalované i pekelně ostré

Tři podoby drštěk: v polévce, obalované i pekelně ostré

24. 2. | Kdysi lidé věřili, že dršťky jim dodají odolnost a sílu, a neřešili, jak z nich udělat lahůdku. My…