Ono je to vcelku sporný, znám několik lidí, kteří leží několik let a umřít rozhodně nechtějí. Opravdu záleží na tom konkrétním jedinci a dokud se v té situaci neocitnu, nelze dopředu usuzovat co budu a nebudu chtít. Jinak to vnímá člověk z pohledu plného zdraví (a křičí, že kdyby ho krmit měli, radši mě zabijte...) a jinak až ta situace nastane a on usoudí, že je to sice blbý, ale třeba má důvod žít dál i v nemohoucím těle.
šiška: bohužel sebevražda v takovém stavu je prakticky nemožná.
Taky bych nechtěla být živou mrtvolou napojenou na stroje,co dělají "píp"....Znamená to,nechodit po doktorech a mít u sebe prohlášení o odmítnutí takových akcí.Ovšem něco jiného je být napojen v 65 letech než např.v 85 ! V mladším věku je snad šance na uzdravení,zatímco čím starší,tím mizivější.Také podle mne nemá smysl udržovat při životě hodně staré lidi v kómatu (viz Kája Saudek),jen to stojí peníze a je to naprosto k ničemu.
Být trvale upoutaná v posteli a koukat do stropu včetně krmení od druhého jako miminko, trvala bych na eutanázii! Co by to bylo za život bez budoucnosti proboha? Mojí mamce se splnilo celoživotní přání, umřela ve spánku v 87 letech. No není to nádhera? Asi jí to splnil její strážný anděl že už nemohl poslouchat to její věčné, když by jsi mě musela krmit a byla jsem upoutaná na lůžko, tak se raději zasebevraždím. Strašně se obávala nemohoucnosti. Příroda ty odchody ze světa měla vymyslet nějak jinak a ne utrpením,že.
Babaloo55: To je dobrý u nás by to bylo vypnout PC a sebrat tužku ať nemůže rýsovat projekty kolejišť ha ha A mě zas vzít cvičení tai chi . Jinak opravdu co psala Elynor je pravda . jsme jen pokusný k.... Pokud se to nedá vyléčit tak nic není pravda , že člověk jak je utlumený , že nic necítí vemte si lidi v komatu a když se probudí tak ví co bylo.Jinak hezký den
Myslím, že o tom by se vůbec nemělo diskutovat. Jednoznačně by mělo mít přednost přání pacienta, a to úplně před vším, nejen před technologickými možnostmi medicíny. Mě osobně na tom děsí především představa bezmocnosti - člověk se stane pokusným králíkem, zcela v moci lékaře, který mu může libovolně dávkovat léky a vůbec léčbu dle svého uvážení, aniž by se staral o pocity pacienta, protože pacient mu je nedokáže sdělit. A i kdyby to dokázal, tak se nedokáže bránit. Musí strpět všechno, co se s ním dělá, což mohou být i velice bolestivé procedury. Lékař může tvrdit, že pacient je v bezvědomí a nic necítí, ale nemůže to vědět. Nehledě k tomu, že co je ta za "život" - tělo připojené k milionu hadiček a přístrojů, bez kterých by dávno dotyčný umřel... to je bídné živoření, nic víc. Dělá se to jenom kvůli tvrdohlavým příbuzným, nebo právě kvůli tomu, že si doktoři chtějí vyzkoušet, co všechno by se dalo ještě udělat. A může to trvat i mnoho let - to je jako z hororu.
Zlehčíme téma. Chlap kecá s chlapama v hospodě a povídá: Dívali jsme se smanželkou na pořad o nemocných a já jí pak říkám - kdybych měl být udržován při životě jen přístroji a umělou výživou, raději umřu. A ta kráva vypnula televizi a pivo vylila do záchodu...
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.