A mně bude v srpnu 63 a necítím se stará, stále chodím do práce, držím se módních trendů /v rámci možnosti/, navštěvuji divadla, koncerty, rozumím si s mladými i staršími,někdy se chovám i jako peberťák.Snažím se stále myslet pozitivně a co je depka ,nevím.
Je to fakt někdy k zbláznění. Ale nejsem si jista, jestli je to tím věkem. Mě bude 44 v červenci, ale občasné depky mě berou již několik let. To si pak říkám,proč - jsem si včas neudělala maturitní nástavbu, neudělala si řidičák, neučila se jazyky, nemám přívětivějšího manžela, ......atd atd. Hlavně když jsem utahaná z práce, ze života, připadá mi, že víc už snad neunesu. Ale pak příjde jaro, zazpívá ptáček, příjdou se pomazlit vnoučci, poslechnu si příjemnou hudbu, ... a zas je líp.
Již jsem z toho venku. Dík.
Je mi 46 a vůbec si nepřipadám stará.Rozumím si s mladými lidmi a je mi s nimi dobře.To hned člověk omládne
Asi to sem nepatri, ale Inko kdyz ctu tve radky uplne me popada uzkost a to mam zatim 23. Ale jsem tehotna a uz od zacatku mam strach z toho, ze jednou se moje dite bude chovat takhle. A vim, ze i kdyz jako matka budu delat jen to nejlepsi a svedomi budu mit ciste, nekdy se tomu zabranit neda. A pak je uplne jedno kolik vam je let... Inko drzim ti palce a nezblazni se z toho!!!
Když má někdo v tomhle věku depku,tak to nemusí být ze strachu ze stárnutí,to mi teda věřte!Mě je 42,mám deprese,jsem s nervama v koncích,ale z neustálých hádek s dětmi(19,20).Svůj věk vůbec neřeším,to je to poslední,co mě trápí,ale když mi syn(19)řene,že bych se měla zamyslet nad svým chováním(a klidně i manželovi)protože dostal za něco vynadáno,mám nepřekonatelnou chuť ho zabít.(zkuste dát přes hubu klukovi co má přes 2 metry-jestli bych na něj vůbec dosáhla,stejě by uhnul a ještě by se mi vysmál)) S holkou to není o nic lepší.Jsou drzí jak štěnice a já vím určitě,že takhle jsem je nevychovávala.Nevím,kde se to v nich vzalo,já ani manžel se tak hnusně k rodičům nechováme ani dnes, a hlavně nevím jak se z toho nezbláznit.
Ano,ano, chce to nesedět doma a nelitovat se, že roky přibývají. Je naštěstí měřeno všem stejně,jen záleží,jak se s tím stárnutím každý jeden vypořádá.Tvrdím,že pohyb a práce je nejdůležitější,samozřejmě láska, ale nejen k partnerovi,mnohá žena ho ani nemá, ale třeba k dětem, vnukům, k přátelům, ale i k četbě, divalu, i ke skleničce dobrého vínka,možná i k občasné a vychutnané cigaretce. A milovat i sebe. Vylepšovat svůj vzhled, své radosti. A uvědomovat si vděk za každičký prožitý den. Ve svých 58 už mám tolik přátel,rodiny a známých na tom druhém břehu...a my tu ještě jsme, važme si toho, vychutnávejme si všechny okamžiky dosavadního žití, smějme se ,i když někdy přes slzy....povznesme se nad malichernostmi dne, které se nám snaží znepříjemnit život, jsme tu jen jednou a ne napořád!!!A po padesátce nutně jedeme s životem "skopce"....tak si ho ještě každá tím svým vyhovujícím způsobem užívejme, hlavně pokud jsme jakž-takž zdraví,toho si važme nejvíce!!!!!
Depka? Co to je? Stačí být aktivní, udělat si čas sama na sebe, na kávičku s kámoškou, na dobré divadlo, procházku, ale hlavně nesedět doma a fňukat sama nad sebou.Doporučuji pravidelné cvičení, papř. kalanetiku, která je jednoduchá a zároveň geniální, stačí začít a vydržet. Všechny zdraví Jana 49let
Moje milá Kitty-way, fandím Vám a máte pravdu, děvčata mě bude 60 let na konci roku, a nepřipadám si stará a zbytečná, musíme se zajímat o dění vedle nás,ne, jenom myslet na sebe a mrmlat, co se zase nepovedlo. Tak jdeme na život- ahoj !!!
Je mi přesně 44 a nikdy jsem nebyla šťastnější. Mám fajn manžela, dvě malé děti, ani peníze mi nechyběj...:-)
to je asi přiliš individuální, aby se na pocity depresí ze stárnutí daly dělat nějaké škatulky a průměry. znám lidi, co mají deprese ze stárnutí ve 30 a někdo je nemá ani v 50. takže co? průměrně je máme kolem 40? ;-)
měla jsem ve 36 dceru, tak jsem s jejím růstem nepozorovala své stárnutí.Jak dcera dospívala, tak jsem duchem mládla.V mých 55 odešla z domova, tak jsem nějaké špatné období kolem 40 let ani nezaznamenala.Synovi je 36, mám vnoučátka a tak žádné "depky" neprožívám.Ano, chce to žít aktivně, a umět si nastavit t.z. " laťku".
No já jsem ve 40 byla otrávená sama sebou a na radu jsem začala dělat jógu. To mě uklidnilo, dokonce až moc. Začalo mě zajímat duchovno a zažila jsem neuvěřitelné věci. Výsledek je ten, že v 55 ať se děje co se děje, beru to s klidem, i s humorem.
mě bude 44let v červenci pořad si někdy připadam jak pubertačka moc rada tancuju dokonce dicko a country vubec mi nepřipada kolik mi je a vubec si to nepřipouštím jenom když mě začne něco bolet večer si připadam na 20let ale rano na 90let
ž jsem si plánovala jen bezstarostné užívání života, těšila se na cestování, na nové zážitky a objevy. Opravdu jsem neměla zájem chodit po ulici, natož se shýbat! Jenže pak tam leželo … NĚCO… čemu neodoláte, co musíte uchopit, musíte do toho jít, bezhlavě a naplno. A to byl začátek. Potkala jsem lásku. Prostě tam byla kývla na mne: pojď... jsem tvá poslední.A já jí poslechla, šla a potkala JEHO,Je to nejlepší, co mne na sklonku života mohlo potkat.Zase mám proč žít, na co se těšit,myslím na něho, když usínám, a přeji mu dobrý den , když vstávám.Do slova se naplnilo přísloví "láska kvete v každém věku"a je stejně krásná a naplněná jako ta první. Kitty
Ježíš, dámy, mně je 64 a vůbec nejsem a ani si nepřipadám stará, nepodléhám totiž šílenství z kultu "mladosti". Pracuji ve své firmě, kde mám samé mladé dívky a dobře si rozumíme.Život po 50ti je také krásný, ale nesmí být člověk sebestředný. Viz můj nick Kitty-Way
k.mysko, my myši s šikovnýma tlapkama se přece nedáme zasypat!!!!!!
dep, co takhle zkusit jógu? Někam do kurzu, ale sama podle knížky ne! Nebo třeba břišní tance nebo něco podobného. A procházky lesem. Co nejčastěji a pokud možno sama. A taky kolem vody a představovat si jako voda odplavuje to zlé. Jsou i mnohé jiné recepty. Snad soukromě..
zvládly jsme horší věci ,zvládnem i tohle ,my se nedáme .......no ale kdyby někdo věděl jak na to klidně si nechám poradit ty depky jsou někdy šílený .....
A já myslela, že 22... to jsem se vdávala...Ve 44 - rozvod. Takže obojí..
Mládí nekoupíš a stáří neprodáš. Proto i v něm je dobré se moc nepitvat a nepozorovat a žít aktivně.
No jo no, mládí pryč a do důchodu daleko!To je fakt blbá situace.
Mám přítele,kterému bude 45 let.Nezdá se být nespokojen....že bych něco přehlédla?:-)
Umet starnout je vec komplikovana,hlavne pro muze.Vidim to na priteli sve dcery,kteremu je 43 a ma panickou hruzu z toho,co bude za 10let.A pritom muzi starnutim ziskavaji daleko vetsi obdiv,nez zeny.Ale my zase pro zmenu mame neco,co muzi nikdy nebudou mit.
tak ted už vím proč se to všechno na mě tak sype
Tak proto.... je to i můj případ.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.