Každý šestý až dospělý člověk chodí na toaletu častěji, než je normální. V produktivním věku trpí tímto problémem mnohem častěji ženy, které si ovšem nechtějí připustit, že se děje něco zvláštního. A tak často mnoho let zbytečně prožívají velmi nepříjemné útrapy.
Bláznivé signály od močového měchýře
Zdravému člověku se chce na toaletu, když má v močovém měchýři asi 300 až 400 ml tekutiny, zatímco člověku trpícímu urgencí stačí několikanásobně méně. Navíc nedokáže své nutkání potlačit. Zatímco zdravý člověk vydrží s plným měchýřem dokoukat film, pro nemocného je tato představa nepředstavitelná.
Pokud je náš močový měchýř plný, vysílají nervy ze stěny měchýře do mozku signál – „Pozor! Jsem plný! Je potřeba mě vyprázdnit!“. Nevyhovíme-li mu, vyšle další, silnější signál. A po určité době další, již urgentní výzvu, které už musíme vyhovět. Jenže u lidí trpících urgencí se celá tato složitá komunikace omezila pouze na vysílání poslední výzvy, i když k tomu není žádný důvod. Ve chvíli, kdy je v měchýři půl deci moče, a je tedy skoro prázdný, vysílá signál, že je plný k prasknutí. Nemocný člověk pak musí do několika desítek vteřin najít toaletu, u nejzávažnějších případů dochází i k úniku moče.
Když život řídí strach...
Ženy se často domnívají, že s urgencí nelze nic dělat a že by neměly lékaře obtěžovat svými potížemi s močením, zvláště když to „přece na záchod vždycky stihnou“. Tím si ale některé na dlouhé roky doslova zkazí život. Urgence má totiž silně negativní vliv na všechny jeho složky: společenskou, fyzickou, psychickou, profesní i sexuální. Podle odborníků je její dopad na každodenní život horší než u závažných chronických nemocí, jakou je třeba cukrovka. Ženy trpící urgencí se postupně izolují od okolí: odmítají pozvání na společenské akce, přestanou chodit do kina či divadla, nechtějí jezdit na zájezdy... A to vše jenom ze strachu, že na neznámém místě nenajdou toaletu nebo že budou ostatní vyrušovat svým častým odbíháním.
Odborníci v této souvislosti používají pojem „toilet-mapping“ – nemocná žena přijede na neznámé místo a zajímá ji pouze to, kde se nachází nejbližší WC, na které si může dojít včas. A nakonec jí zbude jen přesně určená cena do práce, u které má precizní přehled o všech veřejně přístupných toaletách, na níž může s trochou štěstí dorazit včas. Urgence se pak negativně projevuje i v intimním životě, protože ženě nedovoluje sex plně prožít nebo jej odmítá proto, že se cítí nečistá. V takové chvíli je už opravdu nejvyšší čas navštívit lékaře.
Léčba přináší svobodu
Samotné problémy s urgencí nejsou nemocí, jsou příznakem něčeho jiného. Lékař proto musí nejprve spolehlivě vyloučit jiná, závažná onemocnění – především nádory a záněty močových cest. Pokud je nález negativní, soustředí se na samotný problém, který je většinou důsledkem různých příčin. K léčbě se používají moderní léky ze skupiny parasympatolytik (anticholinergik), které prodlužují takzvaný čas varování, tedy čas od signálu měchýře, že je plný, k návštěvě toalety. Dokážou jej prodloužit z 30 až 60 vteřin na tři čtyři minuty. Vypadá to jako maličkost, ale na kvalitu života to má přímo zásadní dopad. Ženy pak vědí, že se nepomočí, protože mají dost času nalézt WC.
Léčba ovšem chce dostatek trpělivosti, ne u každého zabere hned první zvolený přípravek – někdy trvá nalezení vhodného léku celé měsíce. Léčebný efekt parasympatolytik navíc nepřichází ihned. První výsledky mohou nemocní očekávat po třech týdnech, ústup obtíží může probíhat ještě i půl roku od zahájení léčby. Výsledek léčby je ovšem osvobozující. Nemocní se mohou radovat ze znovu nabyté svobody – najednou si mohou užívat života plnými doušky stejně jako všichni ostatní.
www.hyperaktivni-mechyr.cz
www.inkontina.cz
ČTĚTE TAKÉ:
Kubelková otočila: Raději se vdát, než žít na psí knížku
STAŇTE SE FANOUŠKEM DAMA.CZ NA FACEBOOKU