Ať chceme či ne, viry i bakterie s námi sdílejí životní prostor, musíme s nimi vycházet, umět se jim bránit i s nimi spolupracovat. V čem se vlastně liší? Bakterie jsou větší, zabírají na ně antibiotika (tedy prozatím alespoň některá), na viry jsou však naprosto neúčinná!
Běžným okem nespatřitelné, pod zvětšovacím sklem mikroskopu však mnohé z těchto miniaturních organismů vypadají nádherně, podivuhodně, neškodně. (Světelným mikroskopem jsou viditelné pouze bakterie a paraziti, na viry je třeba mnohem citlivější elektronový.) Zdání však klame…
BAKTERIE
Bakterie jsou nejjednoduššími živými organismy tvořenými buňkami. Buňka obsahuje chromozom s genetickou informací, cytoplazmu, kde probíhá veškeré dění, a buněčnou stěnu, která bakterii chrání před poškozením. Patří do říše Prokaryotae. Nejčastěji mají tvar kulovitý (koky) či tyčinkovitý (bacily). „Bakterie jsou významnou skupinou mikroorganismů, která je zde podle odhadů už cca 3,5 miliardy let.
Byly prvními organismy (mikroorganismy), které se na planetě zřejmě objevily, a pomáhaly formovat svět tak, jak ho známe dnes - měly klíčovou úlohu pro tvorbu půdy, pro vývoj planety, biosféry… Náš organismus je jimi také masivně kolonizován. Udává se, že bakterií v sobě nosíme 10-100x více než vlastních buněk lidského těla (!).
Jde o bakterie převážně užitečné a naprosto nezbytné pro vývoj jedince, pro jeho imunitu. A kde sídlí? Například v ústech či v tlustém střevu. Je tedy nutné poněkud rozšířit úhel pohledu, nechápat bakterie jen jako nepřátele lidstva, kteří nás ohrožují a působí problémy, ale také jako mikroorganismy, bez nichž bychom tady nebyli ani my!“ říká primář Ústavu lékařské mikrobiologie 2. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Motol v Praze MUDr. Otakar Nyč, Ph. D.
Dá se u vás jíst z podlahy?
Vědecké experimenty prokázaly, že pokud se podaří porod savce v prostředí absolutně bez mikrobů, tato mláďata mívají těžké vývojové poruchy, nemají žádnou odolnost (imunitu) a rychle ztrácejí schopnost žít!
Proto, maminky, vězte, že je nesmírně důležité, aby vaše dítě bylo od narození vystaveno běžnému, přirozenému, nesterilnímu prostředí (organismus se postupně kolonizuje, dítě si tak buduje imunitu), vaše úzkostná starost o přepečlivý pořádek a vydezinfikované plochy se poněkud míjí účinkem. Uklízet je třeba, ale všeho moc škodí! Mikroorganismy (v rozumné míře) jsou pro nás nesmírně důležité a zejména v dětském věku je třeba se s nimi „seznámit“.
!!! Zcela jiná situace nastává, pokud dítě či dospělý prodělá závažné onemocnění (např. onkologické či s nutností transplantace), kdy je nutné eliminovat z prostředí všechny možné zdroje pro zdravého jedince jinak neškodných mikroorganismů (což je možné zpravidla pouze v prostředí nemocnice - například na chirurgickém sálu). Ale to už je jiná kapitola…
Nepoužívejte proto často agresivní dezinfekce a střídejte jednotlivé přípravky, aby si na ně bakterie nemohly jen tak lehce zvyknout a vybudovat vůči nim odolnost. Překvapivě se totiž ukazuje, že nadměrná dezinfekce má zřejmě spojitost také s rezistencí vůči antibiotikům (a zároveň s jejich nadužíváním)! Stále je totiž ve hře přirozená schopnost (dovednost) bakterií přežívat v tomto světě a přizpůsobovat se novým podmínkám. Tato adaptabilita koneckonců umožnila vývoj ostatních organismů na naší planetě i nás samotných…
Co nám bakterie „nesou“?
Záněty močových cest (časté zejména u žen), záněty krčních mandlí (angína), průdušek či zápal plic (pozor na tuberkulózu a její zvýšený výskyt v posledních letech!). Častá bývá salmonela, kampylobakter, yersinie, méně známá je cholera (u nás zcela výjimečně pouze importované případy) či shigela, které způsobují střevní infekce. Mezi významné bakteriální infekce patří i spála, borrelióza, zánět mozkových blan (hnisavá meningitida), pohlavní nemoci, jako jsou kapavka či syfilis, a také tetanus (vážné onemocnění - stačí nebýt očkovaný a při manipulaci s hlínou mít zraněnou pokožku).
!!! Hlídáte si přeočkování na tetanus po 10-15 letech?
Naopak záněty horních cest dýchacích, mandlí, průdušek, vedlejších nosních dutin apod. zpravidla bývají virového původu. Na jaře a na podzim jde převážně o virové infekce, které jsou bohužel často léčeny právě antibiotiky!
Jak rozeznat, zda jsou ve hře bakterie, či viry? „Silné slovo má vyšetření CRP (C-reaktivní protein, což je citlivá bílkovina, jejíž hodnoty v těle se v případě zánětlivého procesu rychle zvyšují). Při bakteriálních infekcí je vysoký, kdežto u virových má zpravidla normální hodnoty! Této vyšetřovací metody (z krve) využívají zejména pediatři, aby předešli mnohdy zbytečnému, neuváženému nasazení ATB.
Krev se dá v tomto případě nabrat pouze z kapilární krve (prstu), takže to pro dítě neznamená téměř žádnou zátěž. Pokud je však CRP zvýšený dlouhodobě, může jít o chronické onemocnění, autoimunitní proces, malignitu či stav po operaci, což je schopen posoudit pouze příslušný lékař,“ podotýká k tomu MUDr. Nyč.
Urputné chlamydie
Mezi bakterie patří i chlamydie. Mohou nám připravit řadu nemilých zdravotních obtíží. Chlamydia trachomatis se přenáší pohlavním stykem, způsobuje problémy v urogenitální oblasti, a může být dokonce příčinou neplodnosti. V mnoha zemích je povinná její depistáž (cílené vyhledávání) u mladých žen, u nás nikoli. Častěji zmiňovanou je nicméně Chlamydia pneumoniae, která stojí za mnoha problémy, od zápalu plic, zánětů horních cest dýchacích přes únavový syndrom až po různé nervové poruchy, přisuzuje se jí i ateroskleróza apod. Mnohdy lékaři u daného pacienta po dlouhé měsíce (či roky!) nemohou přijít na skutečnou příčinu jeho zdravotních obtíží.
Jak se můžeme nakazit? Snadno a lehce. Chlamydia pneumoniae se totiž přenáší vzduchem! Přestože se jí však člověk lehce promoří, není třeba panikařit. Podle lékařů v sobě chlamydie nosí mnohý z nás. Zda se jejich přítomnost „překlopí“ do citelných zdravotních potíží, závisí na mnoha faktorech. Přestože člověk nemusí pociťovat žádné obtíže, jeho tělo po setkání s chlamydiemi započne tiše, ale rychle vytvářet protilátky. Máme-li silnou imunitu, ani si této nezvané návštěvy nevšimneme.
V případě imunity oslabené (též například v důsledku tragické události v našem životě, rozchodu s partnerem, neúspěchu v podnikání apod. či prostě po prodělané vážné nemoci) chlamydie získají navrch, znenadání se cítíme unavení, nesoustředění, bolí nás klouby, nastupují nepříjemné bolesti hlavy, jsme podráždění.
Nejprve si říkáme, že to nic není, ale v momentě, kdy nejsme schopní normálně fungovat, se vydáváme na „kolečko“ po lékařských vyšetřeních. Ta mohou, ale nemusejí přinést jasnou odpověď. „Odborník by však měl vždy hodnotit laboratorní nálezy v kontextu celého organismu a náběry krve s odstupem času opakovat. Je třeba říci, že interpretace nálezu případných protilátek je značně složitá a musí být v souvislosti i s dalšími laboratorními nálezy - tedy nejen mikrobiologickými, ale také biochemickými, hematologickými a tak dále,“ upozorňuje pan primář.
!!! Existence protilátek v těle nemusí být signálem, že jsme skutečně nemocní, ale pouze, že jsme se již s chlamydií setkali a tělo si vytvořilo protilátky. Není tedy příliš vhodné hned hlava nehlava nasadit antibiotika (zejména pokud člověk NEMÁ žádné zdravotní obtíže)! Zvýšená hodnota protilátek také znamená, že boj s vetřelcem právě začal a tělo se snaží danou situaci zvládnout, což se mu v mnoha případech skutečně podaří.
Nehynoucí sláva!
Kde by byli výrobci sýrů, jogurtů či lahodného vína a piva bez bakterií a kvasinek? Kysané zelí bychom bez těchto malých organismů také nevytvořili. A křupavý rohlík k snídani by zřejmě též nebyl. Dnes již máme některé bakterie „vycvičené“ (např. Escherichia coli, která se jinak přirozeně vyskytuje ve střevním traktu) a vyrábějí pro nás i určité léky či vitaminy.
!!! POZOR na dodržování zásad hygieny, zejména při přípravě potravin živočišného původu - mohou být kontaminovány bakteriální flórou! Hrozí infekce, často salmonela nebo kampylobakter (velké riziko při nedostatečném grilování) - podle některých studií má na sobě až 40 % kuřat kampylobaktery (!). Stačí si tedy nevědomky olíznout prst během porcování či nedodržet zásadu manipulace oddělené od ostatních potravin.
VIRY
Viry jsou nejjednodušší částice, tzv. nukleoproteiny (nejsou to v pravém slova smyslu živé organismy, tedy nejde o buňky), které ke svému životu a především množení potřebují najít hostitele (ať již člověka, zvíře či třeba bakterii). Rozmnožují se tedy jako cizopasníci uvnitř buněk, které napadnou. Této buňce pak vnutí svou genetickou informaci, ta proto ihned začne pracovat pro virus (svého parazita) a vytvářet složky umožňující další množení virů, které čím dál více poškozují buňky hostitelského organismu (nastupují příznaky infekce).
Viry se nejčastěji přenáší vodou, potravinami nebo kapénkovou infekcí! Jak vypadají? Mnohdy moc hezky… Ve viru je přítomna dědičná (genetická) informace (jakýsi recept na výrobu dalších virových částic), dále čidla, která viru umožňují přichytit se na buňku, kam chce proniknout, a také nezbytný bílkovinný obal „ochranář“.
Co nám hrozí? Rýma, tzv. nachlazení, chřipka, plané neštovice, spalničky, zarděnky, příušnice, infekční žloutenka, vzteklina, HIV, herpetické viry, rotaviry, papillomavirové infekce, mononukléoza, klíšťová encefalitida, SARS, Ebola…
Chřipka stále obávanější
Tolik slov, vět i papíru se každoročně popíše úvahami, informacemi a doporučeními s jedním společným jmenovatelem: Chřipka. Děsí nás představa pandemie, ale zároveň jsme ukolébáni faktem, že tradičně nějakou tu „chřipku“ každý rok „chytneme“, týden si poležíme a pak se zase jede ve stejném rytmu dál… Zvykli jsme si, že se s touto nemocí tělo vždy nějak vypořádá, i když nám většinou dá pěkně zabrat.
Na chřipku se zpravidla nedávají žádné léky - existuje sice skupina specifických látek (dále zmiňovaná antivirotika), ale jejich účinnost není zdaleka stoprocentní, hlavně záleží, jak včasně se podají, u rozvinuté těžké infekce už bohužel příliš nefungují.
Je především třeba nechat tělu na boj s viry dostatek času, ulehnout do postele, případně mu pomáhat zvýšeným přísunem vitaminů a také mít připravená antipyretika na vysokou horečku. Tělo by si mělo umět poradit. Tedy naše imunita. „Pokud je zdatná, tělo začne aktivovat obranné mechanismy a vytvářet protilátky, tím se postupně podaří dostat infekci pod kontrolu, virus ztrácí možnost napadat další buňky, množit se a infekce je postupně potlačena,“ vysvětluje MUDr. Nyč.
Chřipku pomůže zdolat klid na lůžku, vitamin C, zinek, léky proti bolesti a horečce. Ve vážných případech (a pandemiích) se využívají antivirotika.
Antibiotika na viry neúčinkují!
Španělské memento
„Zákeřnost chřipky (typ A, který napadá člověka) spočívá ve vysoké schopnosti viru mutovat, měnit svou antigenní strukturu. Populace, která už byla v minulých letech chřipkou promořena, si sice vytvořila protilátky, ale pokud se virus změní, pak tyto protilátky nejsou na nový typ viru účinné! Může vznikat takzvaný antigenní drift nebo shift,“ říká mikrobiolog.
„V případě driftu jde pouze o malou změnu antigenních vlastností viru, kdy je daný organismus ještě schopen infekci potlačit či zmírnit, tedy zvládnout (pokud už se předtím s virem chřipky setkal), kdežto shift znamená zásadní zlom v antigenní struktuře - a v tom tkví jeho zákeřnost. Když tento nový virus narazí na mladou populaci, může napáchat obrovské škody, protože tato populace nemá potřebné protilátky.
To byl také případ španělské chřipky po první světové válce, která zahubila několikanásobně více lidí než válka samotná! Především právě mladé lidi, kteří se s podobným virem chřipky ještě nesetkali, a jejich imunitní systém proto nebyl schopen adekvátně reagovat.“
Nezapomínejte na HIV
Ačkoli zpravidla máme pocit, že celosvětový problém AIDS se týká pouze vzdálených zemí, existuje určitá pravděpodobnost, že se to může stát i vám.
Onemocnění je způsobeno viry, které (selektivně) napadají specifickou skupinu buněk imunitního systému - bílé krvinky (tzv.
T lymfocyty), jež hrají zásadní roli v naší imunitní obraně. Pokud nás virus napadne, organismus ztrácí schopnost bránit se (můžeme to přirovnat k procházce bez oděvu za třeskuté zimy). Nic nás nechrání, jsme tedy velice zranitelní a napadnutelní a zpravidla podlehneme zcela banálnímu onemocnění, které bychom za jiných okolností hravě zvládli.
Navíc je tento virus až zázračně chytrý, neustále mění své antigenní vlastnosti a tím organismu znemožňuje, aby si vytvořil účinné protilátky. Z tohoto důvodu je také nesmírně složité nalézt očkovací látku, která by nás mohla skutečně kvalitně ochránit! Přenos viru je možný pomocí krve nebo pohlavním stykem, ale také z matky na dítě během těhotenství nebo při porodu, naštěstí se nepřenáší kapénkovou infekcí…
Smutným faktem je, že na HIV stále není žádný lék, který by nemocného choroby zbavil, přestože lékaři mají k dispozici několik „udržovacích“ variant, a dokonce i preventivní lék (velkou zásluhu na pokroku v léčbě AIDS má nedávno zesnulý český chemik a vědec profesor Antonín Holý z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR).
IMUNITA
Co tě nezabije, to tě posílí…
… platilo v minulosti a platí i dnes. Pokud se náš imunitní systém setká s „nepřátelskou“ návštěvou v podobě bakterie či viru, toto setkání si zapamatuje. Organismus podporovaný správnou životosprávou, kvalitní stravou, dostatkem spánku a nestresovým prostředím se rozmachu onemocnění většinou ubrání. Pokud je slabý, neduživý či opotřebovaný, může naopak nezvané návštěvě podlehnout.
Dnes se však již nemusíme spoléhat pouze na to, že si naše tělo po setkání s vetřelcem vytvoří patřičné protilátky, a čekat, zda to bude boj vítězný, či nikoli. Možností naší moderní doby se stalo očkování - do těla se vpraví oslabený nebo usmrcený mikroorganismus, případně jen jeho část. Tím se tělo „donutí“ k tvorbě protilátek, aniž by bylo vystaveno riziku vzniku infekce. A pokud se pak v budoucnu s touto bakterií nebo virem opět setkáme, organismus je rozezná jako vetřelce a zlikviduje. Ohledně vhodnosti očkování je třeba se poradit s lékařem, který zná váš zdravotní stav (a vezme v potaz případná rizika stran alergické reakce apod.).
Jsme jako lidé čím dál méně odolní, nebo je okolní svět čím dál agresivnější? „Je to věc názoru, nicméně podle mého se skutečně populace stává méně odolnou - jen když se podíváte, kolik přibývá různých alergií, atopických ekzémů, astmatu… Toto vše je známkou, že imunitní systém skutečně není úplně optimálně vyladěn.
Role devastace životního prostředí, znečištění ovzduší, těžkých kovů a podobně je dostatečně známa,“ podotýká doktor Nyč. Platí, že kdo se o sebe bude dobře starat, jíst kvalitní potraviny, dbát na dostatečný odpočinek, dodržovat pohybovou aktivitu, pobývat co nejvíce v přírodě a především se dovede povznést nad stresující faktory všedního dne (zjednodušeně řečeno), ten má mnohem lepší předpoklad hrozbě virů a bakterií odolat.
Hygiena versus zdraví
Některé domácnosti vypadají, jako kdyby vypadly z ukázkového katalogu, podlahy se blyští, nikde ani smítko, natož aby si zde hověl domácí miláček (přece je z něj tolik chlupů a nepořádku!). Nic proti tomu, hygiena je věc nezbytná. Nicméně nadměrné používání dezinfekcí, leštidel a agresivních přípravků proti všemožným „bakteriím“ nutí tyto již poměrně odolné mikroorganismy k ještě větší odolnosti, čímž se posléze stávají rezistentní (na dané přípravky) a my naopak více zranitelní vůči jejich útokům.