Jak jde dohromady vaše profese lékaře-porodníka s vaším nynějším povoláním politika, primátora Prahy?
Dnešní společnost je odtažitá, a tak jen velmi málo společně komunikujeme o našich problémech. Podařilo se nám v minulosti podkopat institut církve, takže se k farářům jít vyzpovídat nemůžeme. Se svými trablemi chodíme místo do kostelů do ordinací. Starší lidé, kteří byli dříve zvyklí chodit za knězem, mají stále potřebu popovídat si nejen o chorobách, ale také o svých problémech. V mé profesi je tato problematika velmi vážná a důležitá, protože ženy mají mnohem větší potřebu než muži svěřit se, zeptat se, či se poradit. Z tohoto pohledu je základ práce lékařů stejný jako v politice, zvláště na komunální úrovni.
K mé politické činnosti mám největší reflexi z ordinace. Před rokem se mne pacientky ptaly, proč a do čeho jsem to vstoupil, zda nejsem taky takový jako ostatní politici, kteří důvěru a respekt nemají. Dnes, po roce mého působení na pražském magistrátu nastala zásadní změna. Dostávám od svých pacientek zpětnou vazbu, uznání, kterého si velmi vážím. Mám radost, že mi teď drží palce. Společným základem jak v medicíně, tak také v politice, by mělo být určité poslání, jedná se o veřejnou službu. U medicíny je to ale viditelnější, než v politice.
Lékař i politik by měl umět naslouchat. Jaký je váš názor?
Určitě. Je to jeden z rozhodujících faktorů. Mně naslouchání problém nedělá. Mám v sobě tuto vlastnost odpozorovanou odmalička, protože jsem z lékařské rodiny a ordinaci jsme tehdy měli doma.
Od lékaře se očekává ohleduplné podání negativní informace. U politika tomu ale tak není. Jak cítíte ten rozdíl?
Říkat rodičům, že dítě není zdravotně v pořádku, je varianta nejhorší, nejbolestnější, protože je osobní. U politika má nepříjemnost jiný rozměr. Tady má komunální či celospolečenský dopad. Říkat pravdu jako politik je o osobní statečnosti, říkat pravdu jako lékař je povinnost, nutnost. Je to otázka empatie.
Jak snášíte stres?
Když provádíte několik hodin složitou operaci, dostáváte se na hranici svých možností, nevyhnete se stresu a pocitu, že jdete do velkého rizika. Když bude zákrok neúspěšný, nikdo se vás nebude ptát proč. Jste vystaveni velké dávce adrenalinu, což je podobné při složitých politických jednáních, která jsou důležitá pro něco, co potřebujete prosadit. Někdy může být i komunikace velmi dobrodružná. Opět záležitosti, které mohou být do určité míry společné.
Medicína mě naučila trpělivosti, schopnosti odolávat únavě, neuhýbat, nebát se, umět se rozhodnout. Všechny tyto vlastnosti můžu v politice velmi dobře uplatnit a zhodnotit.
K moudrosti patří také umění pozorovat. Rychlé úspěchy, výhry nemusí být stabilní. Naopak mnohdy různé „neúspěchy“ a jejich překonávání nás můžou vést k hlubšímu poznání a opravdovým, hodnotnějším, trvalejším pozitivním výsledkům a skutečnému úspěchu. Kdy by měl člověk podle vás vstoupit do politiky?
Člověk by se neměl stávat politikem proto, že vystuduje potřebnou školu, či proto, že dosáhl plnoletosti. Měl by přijít až ve chvíli, kdy má určité životní zkušenosti, kdy je vyzrálý. Podle mého názoru se jedná o povolání, které vyžaduje také určitou úroveň moudrosti a nadhledu.
Pozitivně naladěný člověk si dovede vytvořit svůj styl, dobrou image, dokáže sebevědomě a slušně vystupovat, což je důležité pro uplatnění jak v zaměstnání, tak ve společnosti. Pokud chceme mít v životě úspěch, bez umění dobře vycházet s lidmi se neobejdeme. Souhlasíte se mnou?
Ano, to je základ úspěchu. Základní vlastností lékaře i politika také je, že si musí být vědom nutnosti nadřazovat ve všech směrech zájmy pacienta, občana nad zájmy svými. Toto vše nedělá pro sebe, je to služba druhým, a to za cenu obětování vlastních potřeb. A když tuto vlastnost v sobě politik nemá, dostává se do problémů nejen on, ale taky občané.
Vraťme se k vaší profesi porodníka-gynekologa. Matky, které kouří, berou drogy, si většinou nenechají lékařem poradit. Není to boj s větrnými mlýny?
Dnes máme daleko větší problém s matkami narkomankami, které lžou a tvrdí nám, že drogy neberou. My zjistíme realitu okamžitě po porodu, kdy dítěti uděláme krevní testy, které nám ukážou, že dítě je na drogách závislé. Dalším symptomem je i pláč, signalizující abstinenční příznaky. Obrovským problém společnosti je také neschopnost lidí podřídit se normám soužití a přijmout nějaký závazek a zodpovědnost nejen za sebe, ale i za druhé. Proto si vážím žen, dívek, které přestanou kouřit, dají přednost dítěti před kariérou a preferují to, co je na tom světě slabší, dítě.
Jaké máte zájmy?
Pro psychickou vyrovnanost i život samotný je velmi důležité, aby jeho způsob a náplň byly kvalitní. Aby nám zpříjemňovaly jeho stinné stránky. Já mám rád hudbu, malování, divadlo, poezii. Což vnímám stále velmi intenzivně, i když mám méně času. Snažím se volných chvílích navštěvovat kulturní akce, číst i pozitivně přemýšlet.
Na druhou stranu jako vrcholový sportovec v šermu vím, jak je důležitá fyzická kondice. Také lyžuju, hraju tenis nebo chodím po horách. Bezesporu díky výborné fyzické i psychické kondici, na kterou jsem celý život zvyklý, vydržím daleko větší zátěž než ostatní kolegové, kteří tento trénink neměli.
Máte mnoho životních zkušeností. Jaké uznáváte hodnoty dnes?
O tom se těžko hovoří. Snažím se, abych byl jako můj otec, lékař, kterého jsem si nesmírně vážil. Celý život věřil ideálům, a když mu komunisti v roce 1948 zabavili majetek, zaradoval se, protože věřil, že přichází právě ta správná doba, kdy on bude léčit a bude moci oddělit poslání od byznysu. Zklamání, které pak přišlo, bylo pro něj obrovské. Přál bych si, aby moje dítě na mě jednou vzpomínalo stejně jako já na tátu. Mým životním krédem je, abych se mohl kdykoliv komukoliv podívat do očí a nevyčítat si, že jsem se zpronevěřil sám sobě a svým zásadám.
ČTĚTE TAKÉ: MAMINKA.CZ - Web pro těhotné a maminky!