Pomoc! Mám fobii z telefonování

| Autor: PhDr. Veronika Kavenská ( Moje Psyc | Rubrika: Zdraví

Člověk dnešního typu by se klidně mohl nazývat „homo telefonicus“. Telefon je tak běžnou součástí jeho života, že najít někoho, kdo ho nevlastní, je jako narazit na relikt z pradávné minulosti. Ovšem ne všichni se s ním dokážou sžít bez problémů. Pro jednoho je nenahraditelným pomocníkem, pro jiného zase příčinou neovladatelné úzkosti.



Telefon nosíme u sebe na každém kroku, někteří s ním dokonce i spávají a obecně se předpokládá, že přes něj budeme k zastižení v kteroukoli denní i noční dobu. Kdokoli může kdykoli narušit naše soukromí a konverzovat s námi, ať už si zrovna čistíme zuby, uléháme po nedělním obědě, nebo zkoušíme v kabince nové šaty. Většina z nás s takovými praktikami nemá problém. Je připravena po stisknutí tlačítka věnovat svou pozornost komukoli, kdo se právě nachází na druhém konci pomyslného drátu. Horší je to s těmi, které tato situace natolik ochromuje, že se jí vyhýbají nebo ji snášejí jen za cenu silného psychického utrpení. S těmi, kteří trpí strachem z telefonování. „Už dlouhou dobu pozoruji, že mám strach z volání. Neberu cizí čísla, a pokud nemusím, nevolám ani já. Mám s tím dost problémy, protože se mi lidi nemůžou dovolat. Už jsem přemýšlela, že zruším telefon nebo dám číslo jen těm nejbližším pro případ nouze,“ svěřuje se na Zpovědnici.cz jedna žena.

A není v tom rozhodně sama. S podobnými zkušenostmi se na internetových diskusích svěřují desítky, ne-li stovky lidí různého věku a pohlaví. Jejich strach je v „lepších“ případech přivedl k tomu, že volají, jen když už opravdu není zbytí, v těch horších je připravil o vztahy, na kterých jim záleželo. „Když mi bylo sedmnáct, rozešla jsem se kvůli fobii z telefonování s přítelem. Vždycky mi chtěl zavolat, a já mu to nezvedala. Nemohla jsem. Když mi začal zvonit mobil a na displeji se objevilo jeho číslo, roztřásly se mi ruce a srdce mi bušilo tak, že jsem myslela, že každou chvíli zkolabuju. Věděla jsem, že kdybych to zvedla, nedostanu ze sebe stejně ani slovo, možná jen nějaký divný chraptivý zvuk. Takže jsem telefon držela v ruce, potila se, modlila se, ať už to hlavně skončí a přestane zvonit, a nikdy ho nezvedla. Pak jsem se všelijak vymlouvala. Styděla jsem se říct mu, že se prostě bojím telefonovat, a on mě podezříval, že mu něco tajím a že někoho mám. Byla to taková muka, že jsem vztah po několika měsících musela skončit,“ svěřuje se dvacetiletá studentka Soňa. Třicetiletá učitelka Karolína zase kvůli strachu z telefonování ztratila několik kamarádů: „Měli pocit, že s nimi nechci být v kontaktu a že se jim vyhýbám,“ vysvětluje.

Sociální fobie

Strach z telefonování spadá do jednoho pytle společně s dalšími potížemi, jako jsou například strach z vystupování na veřejnosti, strach z kontaktu s novými osobami nebo strach z jedení před druhými. Jedná se o psychickou poruchu zvanou sociální fobie. „Lidé trpící sociální fobií cítí nervozitu, napětí nebo nepříjemné tělesné příznaky, jako je červenání, bušení srdce, pocení, bolesti břicha ve společnosti jiných lidí. Nejčastěji mají strach z odmítnutí, kritiky nebo negativního hodnocení druhými,“ vysvětlují ve své publikaci MUDr. Ján Praško, CSc., MUDr. Beata Pašková, MUDr. Hana Prašková a MUDr. Dagmar Seifertová, CSc. „Mnoho lidí, kteří trpí sociální fobií, se často navíc obává, že se v dané sociální situaci zcela přestanou ovládat, že je jejich strach přemůže a že začnou panikařit nebo ještě něco horšího. Trpící vědí, že ve skutečnosti jsou jejich obavy přehnané, nicméně nepomáhá jim to v ovládání úzkosti, kterou při vystavení situaci prožívají.“

Živým příkladem tohoto iracionálního strachu, který logickým myšlením nešel překonat, jsou zkušenosti pětatřicetiletého Karla: „Trpím fobií z telefonování cizím lidem. Když už není zbytí a musím někam zavolat, je to pro mě doslova utrpení. Připravuju se na to několik hodin, je mi na omdlení, mám mžitky před očima. Nejvíc se přitom bojím toho, že zavolám nevhod. Že je třeba nějak vyruším nebo budu otravovat při něčem důležitém. Logicky si můžu vysvětlovat, že je přece na nich, jestli telefon zvednou, že volám v pracovní době, a tudíž s tím musím počítat, anebo že to v nejhorším můžu vždycky položit, a totéž mi tvrdí i moje přítelkyně, když mě přesvědčuje a dodává odvahu. Jenomže v tu chvíli jako by tyto argumenty neměly žádnou váhu. Všechno to vím, a přesto úzkost nemizí, jako by ty myšlenky ne a ne přejít z hlavy do těla,“ popisuje svoje stavy.

Tyto ochromující strachy vedou obvykle k tomu, že se dotyčný začne situacím, které mu jsou palčivě nepříjemné, vyhýbat. V případě strachu z telefonování přestane nejprve telefonovat z vlastní iniciativy, potom omezí povinná volání na ta nejnutnější a posledním krokem je vzdát to a raději nevolat vůbec. Tím se kruh úzkosti upevňuje. Člověk se už předem bojí, že se bude bát, a tak se telefonování vyhne. Místo aby to zkusil a zažil to, že svůj strach nakonec přece jen nějak ukočíroval a hovor více či méně uspokojivě vyřídil, přinese si zkušenost s tím, že selhal a zavolat nedokázal. Příště se celý cyklus opakuje znovu. Strach, větší strach, myšlenka na to, že minule jsem to nezvládl, vyhnutí se situaci, pocit méněcennosti a zklamání, ještě silnější přesvědčení o tom, že minule jsem selhal, a tak dále znovu dokola.

Univerzální pomoc neexistuje

A co tedy se strachem z telefonování dělat? Udělovat všeobecné rady, jak z potíží ven, obvykle mnoho pomoci nepřinese. Při studiu internetových diskusí na téma strachu z telefonování jsem narazila na mnohé svépomocné taktiky, mnohdy kreativní, mnohdy odvážné a ve všech případech šité na míru tomu, kdo je realizoval. Někdo se zbavil strachu z telefonování „hozením do vody“, například tím, že přijal místo v telemarketingu, jiný postupným „osmělováním“, kdy začal zvedat telefony nejbližším a postupně tento okruh osob rozšiřoval, další si pomáhali tak, že se raději příliš „nepřibližovali ke břehu“ - tito lidé převáděli hovory raději do komunikace e-mailové, googlovali telefonní čísla, která jim volala, s cílem zjistit, o koho se jedná, nebo si nechávali nahrát vzkazy do schránky a potom požádali o zavolání zpět svoji asistentku.

U každého zkrátka pomáhá něco jiného a každý je připraven vypořádat se se svým problémem do jiné míry, podobně jako na všechna rozbitá kolena nemůžeme dát stejně velkou náplast, a některá navíc potřebují vyčistit dezinfekcí, vybrat uvízlé kamínky, nebo dokonce šití. Navzdory výše uvedenému však najdeme několik doporučení, která mohou pomoci komukoli z nás a u kterých není velké riziko, že by napáchala více škody nežli užitku. Jedním z těchto doporučení je osvojit si nějakou relaxační techniku. Může jít o pravidelné relaxace, jako je například autogenní trénink, nebo o osvojení nějaké jednoduché techniky, která vám pomůže se v psychicky náročné situaci zklidnit a zmírnit úzkost a nervozitu. Dalším obecným doporučením je učení se sociálním dovednostem. Někteří lidé se bojí telefonovat proto, že například nevědí, jak zahájit hovor, co říci v případě odmítnutí nebo jak hovor ukončit. Nacvičte si tyto fráze již předem, můžete poprosit o pomoc někoho, komu důvěřujete, a nacvičit situace společně s ním. Nejtěžší jsou vždy začátky. Když budete vědět, co v úvodu říct, zvládnete tento „rozjezd“ hladce a zbytek už půjde hladce samospádem. Pomoci může i pár opěrných bodů sepsaných předem na lístečku.

MUDr. Ján Praško, CSc., MUDr. Beata Pašková, MUDr. Hana Prašková a MUDr. Dagmar Seifertová, CSc., ve své knize také radí vystavovat se situacím, kterých se člověk obává. „Vystavení se sociálním situacím vyvolávajícím úzkost postupně učí, jak těmto situacím bez úzkosti čelit. Každé vystavení zpočátku samozřejmě vyvolá napětí. Po vystavení se podnětu, ze kterého má člověk obavy, stoupá úzkost prudce nad hranici, kterou cítíme velmi nepříjemně, až nesnesitelně. Pak se úzkost zastaví. Úzkost se drží přibližně na stejné úrovni po různě dlouhou dobu. U některých podnětů to trvá minuty, u jiných i dvě hodiny. Po určité době ale vždy dochází k poklesu úzkosti. Při dalších expozicích je nárůst úzkosti čím dál menší, napětí trvá kratší dobu a pokles je rychlejší. Vesměs po opakovaných expozicích úzkost mizí úplně. Jedinec se na danou situaci otužil,“ vysvětlují.

Jestliže je pro vás vystavení obávané situaci krokem natolik velkým, že jej nezvládnete, můžete se o to nejprve pokusit ve fantazii, tedy ve svých představách. Nehrozí vám zde žádné nebezpečí a můžete si tak celou situaci opakovaně v klidu přehrávat. Další možností je rozdělit velký krok na více kroků malých. V případě strachu z telefonování např. začít tím, že vezmete telefon do ruky nebo že si zapnete hlasité vyzvánění. Dalším krokem může být vytočit číslo na pevnou linku a potom telefon zavěsit. Poté například zvednout telefon a předat hovor kolegovi. Dále zavolat na nějakou neosobní linku, např. na informace o vlakových spojích, a požádat o nějakou informaci a tak dále. Určitě při troše vůle a snahy dovedete najít způsob šitý na míru právě vám. Pokud hledáte inspiraci, pomoci mohou i svépomocné příručky pro pacienty se sociální fobií. Důležité je hlavně to nevzdávat a také vědět, že ve svém boji nejste sami - nějakou formou sociální fobie trpí až 10 % z nás.

Pokud nepomáhá vůbec nic, nebojte se oslovit odborníka. Dobrou zprávou je, že sociální fobie je dobře léčitelná psychoterapií, takže opravdu není třeba udělat si z ní celoživotní partnerku.




MŮJ ŽIVOT SE STRACHEM Z TELEFONOVÁNÍ

Pětadvacetiletý Filip se potýká se strachem z telefonování již od puberty. S nástupem do zaměstnání se pro něho stal tento problém natolik palčivým, že musel vyhledat odbornou psychologickou pomoc.

Jak se tvoje potíže projevují?

Prostě nemůžu telefonovat. Kromě své přítelkyně, rodičů a bratra nedovedu po telefonu mluvit s nikým. Vždycky jsem to řešil tak, že jsem lidem nedával číslo a zdůvodňoval to různými výmluvami, jako třeba, že telefon dávám jen nejbližším, že jsem ho ztratil atd. Teď jsem ale nastoupil na pozici koncipienta. Nemůžu prostě zvednout telefon a vymlouvat se nejde. V práci budoucího právníka je to bohužel dost velký problém.

Čeho se vlastně bojíš?

Dřív jsem se bál, že se mi stane nějaký trapas. Že třeba nebudu vědět, co říct, že se zakoktám, že mi někdo vynadá, že volám nevhod. V telefonu vnímáte jen hlas druhého, a to velice intenzivně. Můžete v něm slyšet jakékoli zaváhání, pochybnost, nejistotu. Teď je celá situace horší v tom, že vím, že s tím mám pořádný problém, a tak se bojím, že kvůli strachu selžu. Je to, jako když po nehodě přestanete řídit. Já už si zafixoval, že to nezvládnu, že na to nemám, a tak nemám odvahu to překonat.

Kdy se u tebe tento strach objevil?

Začal jsem si to uvědomovat zhruba kolem dvanácti let. V té době mi naši koupili první mobil a poprvé jsem tak měl svůj vlastní telefon. Do té doby mi nanejvýš někdo zavolal na pevnou a naši telefon zvedli a předali mi ho. Ani to mi nikdy dvakrát příjemné nebylo, ale nějak jsem to zvládal. Ale ten mobil, ta zodpovědnost, to, že tam jde jen o mě, to mě prostě nějak vyděsilo, ani si to moc neumím vysvětlit. Nejdřív jsem ho nechtěl ani nosit . Od té doby se to se mnou veze a je to čím dál horší. Nebo je to teď spíš víc patrné, když už musím žít zodpovědně, být na příjmu, volat kvůli práci. Takže jsem začal chodit do psychologické poradny. Byl jsem tam zatím jen jednou, tak teprve uvidím, co se s tím dá vlastně dělat.


Jak uklidnit mysl

Pokud víte, že vás některé běžné sociální situace dovedou silně rozrušit, může pro vás být velmi užitečné osvojit si několik uklidňujících technik. Tady je stručný popis těch, které někteří z nás využívají nejčastěji. Důležité je zjistit, která nejvíce sedí právě vám, a nacvičit si ji v klidu, v době, kdy se na nácvik můžete plně soustředit a důkladně si techniku osvojit. Pokud její použití budete mít pořádně „zaryté pod kůží“, nebude už problém sáhnout po ní ani v době duševní bouře.

1. Zaměření na dech.

Soustřeďte svoji pozornost na dech. Pokuste se ho zklidnit, snížit jeho frekvenci. Zkuste se pomalu nadechnout a potom co nejpomaleji vydechovat. Celý postup několikrát opakujte, dokud neklid neustoupí. Dejte si přitom na čas. Odvedete tak svou pozornost a zklidnění dechu zároveň povede i ke zpomalení dalších tělesných reakcí.

2. Uvolnění tělesného napětí.

Uvědomte si, které části vašeho těla jsou strnulé a napjaté. Půjde zřejmě o ramena, šíji, svaly na bradě a tváři, lopatky a další oblasti. Společně s pomalými výdechy je zkuste uvolňovat. S nádechem vytáhněte ramena co nejvýše k uším a s výdechem je nechte volně spadnout. S nádechem zatněte co nejvíce pěst a s výdechem uvolněte. A tak dále. V uvolněném těle bude i uvolněnější mysl.

3. Počítání.

Starý dobrý trik. Zkuste v duchu pomalu a soustředěně počítat. Pokud nezabírají jednoduché počty od jedničky, situaci zkomplikujte, počítejte např. pozadu od sta po dvou. Náročnější úkol odláká účinněji vaši pozornost od negativních myšlenek.

4. Pozitivní formulky.

Vytvořte si pozitivní formulky v souvislosti se svým strachem. Opakujte si je v případech, kdy potřebujete pomoc a posílení. Pozitivní myšlení je základem pozitivních skutků. Základem je formulovat výroky kladně a jednoduše, tedy např. „ten telefon zvednu“ namísto „nebudu mít problém zvednout telefon“.

5. Myšlení na úspěchy.

Když se cítíte nejistí, zkuste si zavzpomínat na to, co se vám v poslední době povedlo, v čem jste byli dobří nebo co vás naplnilo radostí či jiným příjemným pocitem. 6. Orientace na situaci teď a tady. Soustřeďte se plně na aktuální okamžik. Pečlivě se rozhlédněte, pozorujte, co je kolem vás. Zaposlouchejte se do zvuků kolem sebe. Co slyšíte? Přivoňte si vzduchu. Jak voní? Opusťte svoji mysl plnou úzkostných myšlenek a plně se věnujte situaci teď a tady.

DALŠÍ INFORMACE

J. Praško, B. Pašková, H. Prašková, D. Seifertová: Postupný nácvik trapasů aneb jak překonat sociální fobii, Psychiatrické centrum

KDE VÁM POMOHOU

Linka důvěry - 222 580 697
Modrá linka důvěry - 549 24 10 10
internetová poradna: help@modralinka.cz
Internetporadna: www.iporadna.cz





ČTĚTE TAKÉ:
Vlaďka Erbová: Moje děti jsou zázrakem! Ve dvaceti bych nevsadila pětník na to, že budu mít jedno, natož dvě





ČTĚTE TAKÉ:
Bára Nesvadbová: Jsem zdravá i přes veškeré vykouřené cigarety a vypité víno. Byl by tedy hřích nekoukat kolem sebe a nepomáhat


Další články z rubriky

Jak na dokonalé ruce v zimě? Mažte je čtyřikrát denně!

Jak na dokonalé ruce v zimě? Mažte je čtyřikrát denně!

5. 12. | Mrazíky jsou tu a vlezlá zima dokáže na našem těle napáchat zlo. Trpí zejména pokožka a nejvíce ta,…

5 největších mýtů o liposukci: Čemu se vyhnout a komu neprospěje?

5 největších mýtů o liposukci: Čemu se vyhnout a komu neprospěje?

3. 12. | Reklama je mocným lákadlem, zvláště co se týče hubnutí v oblasti kritických partií. Chcete-li se…

Vánoční vzkaz pro muže: Jak se trefit s dárky a co nikdy nekoupit!

Vánoční vzkaz pro muže: Jak se trefit s dárky a co nikdy nekoupit!

3. 12. | Muži vědí, že máme rády kosmetiku a parfémy, jenže většinou naprosto netuší, co přesně z toho nám…

Pozor! 7 věcí, které se vám nehty pokouší říct o vašem zdraví

Pozor! 7 věcí, které se vám nehty pokouší říct o vašem zdraví

30. 11. | Všechny se snažíme mít ruce krásné, upravené, s dobrou manikúrou. Jenže daleko důležitější než…