Pomoc, mám fobii. Z toho, že nedoběhnu na záchod!

| Autor: KK | Rubrika: Zdraví

Fobie jsou záhadou. Některé se ještě dají pochopit – třeba strach z výšek je asi celkem normální. Jiné už jsou opravdu podivínské. Třeba herečka Nicol Kidmanová má panickou hrůzu z motýlů. Ve svém okolí znám lidi, kterým vadí hadi, myši, pavouci, tedy také nic zvláštního. Já jsem se však se svou fobií nenarodila, přišla postupně. O to je to možná horší.



Pro můj typ fobie zřejmě ani neexistuje žádný název. Kromě asi tří nejbližších lidí o ní ani nikdo neví, protože se za ni opravdu stydím. Navíc se nedá pojmenovat jedním slovem. Zkrátka – můj strach pramení z toho, že se mi bude chtít v nevhodnou chvíli na záchod a já nebudu mít možnost si odskočit.

Asi každému z nás už se někdy v životě stalo, že snědl jídlo, které mu nesedlo, spořádal nevhodnou kombinaci nebo třeba dostal ve špatnou chvíli střevní chřipku. A určitě znáte ten pocit, kdy víte, že je zle a jde o vteřiny. Obvykle to dobře dopadne, záchod se včas najde – a pokud ne, po nějaké době je z toho veselá hospodská historka, nad kterou se člověk povznese. Každopádně se ti lidé svým zážitkem dlouho netrápí a rozhodně z něj pro svůj další život nic nevyvozují.

U mě je to bohužel jinak. Až do 15 let jsem byla úplně v pohodě. Pak jsem byla s rodiči na dovolené u moře. Poslední večer před odletem jsem si dala jako všechny předchozí dny opulentní večeři namixovanou ze všeho dobrého, co hotel nabízel. Pak jsme asi hodinu seděli v hale a čekali na transfer na letiště, já jsem si i chvilku zdřímla. Rodiče mě vzbudili, když přijel autobus.

Nevím, jestli to bylo tím prudkým vytržením ze spánku, ale sotva jsme vyrazili, cítila jsem, že se mi v útrobách něco děje. Nejdřív jsem byla celkem klidná, ale jak se křeče zhoršovaly, vyrazil mi na čele studený pot, začala jsem se na sedačce kroutit a jen počítala, kdy budeme na letišti. Nakonec jsem to nevydržela a u dalšího hotelu, kde jsme nabírali turisty, jsem vyběhla z autobusu a na poslední chvíli to stihla na hotelový záchod. Celý zájezd na mě musel čekat.

Jen co jsme vyjeli, začalo to po chvíli znovu! Jenže už jsme u žádného hotelu nestavěli, frčeli jsme na letiště po dálnici, kde nebyla ani možnost zastavit. Na letiště jsem přijela s nadílkou v kalhotách, naštěstí jsem měla v batohu ještě jedny, kdyby byla zima. Při vystupování z autobusu jsem si omotala kolem pasu svetr a pak se na toaletách dala dohromady.

No a od té doby to začalo. V nejrůznějších situacích mě najednou začala napadat zákeřná otázka: „Co kdyby se mi teď chtělo na záchod? Co bych dělala?“ Přemýšlela jsem nad tím všude kromě vlastního domova. Kdybych ale jen přemýšlela, ještě by to snad tolik nevadilo. Jenže jsem si tím vyvolala v těle nějaký proces, že se mi opravdu začalo chtít – nebo jsem si to aspoň myslela.

Tam, kde jsem byla „v bezpečí“, se mi to nikdy nestalo. Stačilo ale z mého pohledu „rizikové“ místo a už jsem začínala panikařit. Můj strach mě postupně ochromil a já jsem se mu začala přizpůsobovat. Kromě toho, že jsem přestala nosit světlé oblečení, jsem taky začala experimentovat s jídlem. Najednou jsem měla pocit, že skoro každá potravina je nějak zákeřná a dostanu po ní průjem.

Postupně to došlo tak daleko, že jakmile jsem vyrážela mimo domov, byla jsem celý den jen o suchém pečivu nebo piškotech, vodě a čaji, protože cokoli jiného jsem se bála sníst, aby se mi nechtělo na velkou. Pak jsem to doma doháněla a večer do sebe cpala všechno možné. Z toho jsem samozřejmě zákonitě běhavku dostala a pak se do rána děsila, jestli budu schopná dojet do školy.

Tam následovala další hrůza. Bála jsem se, že se mi začne chtít na záchod při hodině a učitel mě nepustí. Samozřejmě jsme na toaletu chodit mohli, ale já přemýšlela ve smyslu „A co když se mi bude strašně chtít pět minut před zvoněním a on mi řekne, že to už přece vydržím“. Jednou jsem skutečně potřebovala asi v polovině matematiky – a nakonec jsem zůstala v kabince pro jistotu až do přestávky a vymluvila se, že je mi špatně.

Problémem začalo být i cestování. Dostala jsem úplně hrůzu z jízdy autobusem a z toho, že uvízne v dopravní zácpě a já nebudu moct ven. Klidná jsem byla jen ve vlaku, kde jsou toalety, nebo v autě s rodiči, kteří o mém problému věděli. Odmítala jsem taky chodit na jídlo do restaurací, nedokázala jsem stát ve frontě v obchodech nebo na úřadech, bála jsem se každého vyvolání k tabuli, že to na mě přijde.

Situace se vyhrotila, když jsem se hlásila na vysokou školu do Prahy. Při přijímacích zkouškách nás v aule zamkli a řekli, že nikdo nesmí opustit místnost dřív než po testu. Dostala jsem tam hysterický záchvat a odešla. Naštěstí mě ale vzali na jinou školu.

V Praze jsem dva roky a na mém stavu se v podstatě nic nezměnilo. Výsledek je, že jsem si úplně rozházela metabolismus, takže ze zdravé holky, která by zažívací potíže vůbec nemusela řešit, jsem se dopracovala k trosce, která přemýšlí nad každým soustem. Udělala jsem si řidičák a jezdím skoro všude autem, protože se utěšuji, že tam mě v případě „nehody“ nikdo neuvidí. Po celé Praze mám zmapovanou síť veřejných záchodků i další možností zřejmě nejdokonaleji ze všech jejích obyvatel.

A pořád nemám přítele – bojím se někoho si najít, protože si neumím představit, jak bych mu vysvětlovala, proč nechci na večeři, proč nemůžu jet autobusem nebo proč si u vody nedám zmrzlinu jako normální lidi. Zkoušela jsem už všechno možné, jak být jako dřív, ale nic nezabralo. Teď se odhodlávám k poslední naději – psychologovi. Jestli mi nepomůže ani ten, tak už asi nikdo.

Další články z rubriky

Jak na dokonalé ruce v zimě? Mažte je čtyřikrát denně!

Jak na dokonalé ruce v zimě? Mažte je čtyřikrát denně!

5. 12. | Mrazíky jsou tu a vlezlá zima dokáže na našem těle napáchat zlo. Trpí zejména pokožka a nejvíce ta,…

5 největších mýtů o liposukci: Čemu se vyhnout a komu neprospěje?

5 největších mýtů o liposukci: Čemu se vyhnout a komu neprospěje?

3. 12. | Reklama je mocným lákadlem, zvláště co se týče hubnutí v oblasti kritických partií. Chcete-li se…

Vánoční vzkaz pro muže: Jak se trefit s dárky a co nikdy nekoupit!

Vánoční vzkaz pro muže: Jak se trefit s dárky a co nikdy nekoupit!

3. 12. | Muži vědí, že máme rády kosmetiku a parfémy, jenže většinou naprosto netuší, co přesně z toho nám…

Pozor! 7 věcí, které se vám nehty pokouší říct o vašem zdraví

Pozor! 7 věcí, které se vám nehty pokouší říct o vašem zdraví

30. 11. | Všechny se snažíme mít ruce krásné, upravené, s dobrou manikúrou. Jenže daleko důležitější než…