Pomoc! Moje dcera nechce jíst

| Autor: Jana Vašáková | Rubrika: Zdraví

Být, či nebýt štíhlá, toť otázka, jež může trápit vaši malou holčičku i dospívající dceru. A o to víc vás, rodiče. Pokud máte pocit, že se někde stala chyba, začněte ji řešit včas a s odborníky.



Ačkoli bývají poruchy příjmu potravy spojovány spíše s dospívajícími dívkami a ženami, není to tak dávno, kdy v roce 2011 světem prolétla zpráva o sedmileté Melindě Murphy, Angličance, jež již od svých 4 let bojuje s mentální anorexií. Internetový zpravodaj Daily Mail Online (www.dailymail.co.uk) zveřejnil v souvislosti s Melindou i šokující statistiky.

Od roku 2009 do 2011 bylo s PPP v Anglii hospitalizováno 98 dětí ve věku mezi 5 a 7 lety, 99 ve věku od 8 do 9 let, 400 ve věku mezi 10 a 12 lety a až 1500 dětí mezi 13. a 15. rokem života. Není se čemu divit, že se toto psychosomatické onemocnění stále častěji řadí mezi tzv. civilizační choroby. Vyskytuje se totiž především v zemích, kde je jídla nadbytek. Odráží aktuální vnímání symbolu krásy, jemuž stále ještě a bohužel vévodí štíhlé modelky, herečky, zpěvačky a další celebrity, jež udávají trend. U nás to naštěstí není zatím tak „horké“, ale i to se může časem změnit.

PPP ve zkratce

Pojďme si ale nejdříve definovat, co to vlastně porucha příjmu potravy je. „Jedná se o nemoc duševní s fyziologickým aspektem, která se obvykle projevuje nízkou váhou jedince,“ vysvětluje nutriční specialistka Jaroslava Toutonghi z Občanského sdružení Anabell (www.anabell.cz) a dodává: „Je ale mylné se domnívat, že jen dítě s chronicky nízkou váhou může být postiženo jednou z mnoha existujících poruch příjmu potravy.“


Mezi ty patří mimo jiné dvě nejznámější formy, a to mentální anorexie, kterou doprovází nechutenství a odmítání jídla, a mentální bulimie, záchvatové přejídání a následné zvracení. Obě se mohou prolínat, a pokud nejsou odhaleny včas, mají na zdraví člověka a zvláště pak dětí negativní vliv. Především byste měla vědět, že děti se nic nenaučí nikdy samy. Pokud jste věčná dietářka a vzdycháte nad upravenými fotkami modelek v časopisech, víte, odkud vítr fouká...

Ve jménu rodiny

To, že se poruchy příjmu potravy týkají i dětí, dnes není žádnou horkou novinkou. Spíše je třeba hledat důvod, proč tomu tak je. „Společnost nás tlačí k naplnění ideálu postavy a tento tlak se přenáší i na děti. Důležitou roli hrají rodiče, kteří svými jídelními postoji a návyky mohou negativně ovlivnit vztah dítěte k jídlu.

Často se setkáváme v praxi s tím, že maminky dětí samy drží diety, mají poruchu příjmu potravy či bojují s nadváhou,“ upozorňuje Patricie Arlethová, psychoterapeutka z Občanského sdružení Anabell a upřesňuje: „Své nevhodné vzorce maminky úzkostně přenášejí na dítě v podobě nadměrné pozornosti věnované jídlu. Ratolest pak vyrůstá v prostředí, kde je zcela normální, když maminka nejí stejné jídlo jako dítě, uzobává, ale nikdy si nenaloží řádnou porci na talíř.“

Patricie zároveň klade důraz na společné stolování rodiny, při němž je větší šance zjistit, kolik toho dítě sní a zda vůbec. Výmluvy typu „už jsem jedla“, „nemám hlad“ a podobně mohou být signálem, že se dcera začíná jídlu vyhýbat. Tyto děti si také často stěžují na únavu, školní povinnosti, bolesti břicha nebo hlavy, navíc jsou plačtivé a izolují se ve společnosti.

Děti „nejedlíci“

Existuje hodně dětí, které s jídlem zlobí. Může se jednat o pouhý vzdor a testování rodičů, co všechno snesou, nebo také ne. V knize Výživa v dětském věku od Jiřího Nevorala a kolektivu se dočtete o tzv. infantilní mentální anorexii, která se vyskytuje u dětí mezi šestým měsícem až třemi roky života.

Jedná se o poruchu separace, kdy nechtějí jíst nebo si v jídle vybírají a prosazují si tak své vlastní potřeby. V roce 1989 byla Higgsem popsána emoční porucha spojená s vyhýbáním se jídlu. Ta se projevuje úbytkem tělesné hmotnosti, kolísavou náladou, avšak ne vnímáním své hmotnosti a celkově postavou, jako je tomu u běžné mentální anorexie. Malí pacienti se spíše bojí, že jim po jídle bude špatně, bude je bolet bříško, že ho nespolknou, udusí se nebo pozvrací. Až nakonec přestanou jíst. Naštěstí tyto děti zvládají léčbu dobře, a pokud se problém začne řešit včas, je u nich velká šance, že se brzy začlení zpátky do života.

Sledujte změny v chování

U některých nemocných mohou poruchy příjmu potravy dlouhodobě unikat pozornosti rodičů, dítě nehubne, ale jen vzhledem ke svému věku a růstu nepřibírá na váze. „Při diagnostice dětí je důležité brát v potaz vývojové faktory. Diagnostikování poruch příjmu potravy je u nich složitější než u dospělých. Děti mohou jenom obtížně vyjádřit nespokojenost se svým tělem, protože si ji nemusejí samy uvědomovat,“ popisuje situaci psychoterapeutka Patricie Arlethová a dodává: „Dítě může jen přechodně odmítat potravu v souvislosti s rozvojem běžného onemocnění, anebo reagovat na jinou traumatickou událost, jako je například odstěhování do jiné země, rozvod rodičů a podobně.“

Proto je důležité, aby rodiče sledovali jakékoli varovné signály. Tedy nejen úbytek na váze, sledování sama sebe, výkyvy nálad, to, zda dítě jí, nezvrací a jak přemýšlí nad samotným jídlem.

V některých případech se stává, že dítě začne rozdělovat potraviny na zdravé a nezdravé, racionální a zdraví škodlivé. „Samo si vymezuje, kdy a v jakém časovém horizontu bude či nebude jíst, odmítá konzumovat stravu především ve večerních hodinách, začne si ji odvažovat a zajímat se o kalorickou hodnotu konzumovaných potravin,“ vysvětluje nutriční specialistka Jaroslava Toutonghi a zároveň však upozorňuje: „Maminky často uvítají zájem dcery o zdravou výživu či snahu připravovat si vlastní stravu. Vidíme v tomto chování zájem o soběstačnost a samostatnost jedince, bohužel to může u dívek být i znakem snahy redukce příjmu potravy, či redukcí potravin obsahujících cukry a tuky.“

Dívky si zprvu vymezí pár potravin, které odmítají konzumovat, mezi ty patří právě zmíněné tuky a cukry, především sladkosti. V jídelníčku zůstanou jen potraviny výživově nedostačující, například nízkotučné jogurty, ovoce a zelenina. U dospívajících dívek či chlapců se často objevuje denní či vícedenní potřeba cvičit, denně se vážit a vydávat energii fyzickým pohybem.

BMI u dětí

Jednou z forem, i když ne úplně přesnou, jak zjistit, zda váha dítěte versus výška není pod normou, je výpočet BMI.
Výsledné číslo, které zjistíte jednoduchou rovnicí - hmotnost v kg/výška v m2 Z BMI, je u dětí o něco nižší než u dospělých lidí, kde se normální stav nachází v rozpětí od 19 do 24. U dětí se ale spíše počítají tzv. percentily v grafu, jež najdete například v dětské průkazce. Pokud výpočet ukazuje méně než 10. percentil, jedná se již o tzv. patologický stav.



Čas na pana doktora

Čím dříve rodiče začnou řešit případný problém, tím lépe. Pomoci jim může v první řadě jejich ošetřující lékař, který sleduje dítě v průběhu jeho života. Dokáže tedy objektivně posoudit, jak prospívá a zda je nutné oslovit další odborníky a zjistit, jestli se opravdu jedná o poruchu příjmu potravy či jinou zdravotní komplikaci.

Více informací o stavu dítěte mohou říci krevní testy, vyšetření štítné žlázy a celkový stav elektrolytů. U dětí, jež už dlouhodobě trpí PPP, je vhodné navštívit gastroenterologa a nechat je vyšetřit. Pokud se potvrdí některá z poruch příjmu potravy, pak je důležité, aby rodiče spolupracovali v týmu s pediatrem, odborníkem na výživu, psychologem, dětským psychiatrem, sestrami, ergoterapeuty, učiteli, gynekologem, antropologem, případně i rehabilitačním pracovníkem.

Zapojit se musí celá rodina

Rodiče potřebují i podporu a pochopení někoho, kdo byl či je v podobné situaci. „U dětí a dospívajících, u kterých byla diagnostikována mentální anorexie, je nejefektivnější rodinná terapie, tzv.
Maudsley Model, nebo vícerodinná skupinová terapie, kterou nabízí Centrum pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky VFN v Praze. V rámci terapie rodiny hovoří o svém problému a sdílejí své zkušenosti s rodinami, které se ocitly v podobné situaci, definován je význam onemocnění v rodině a podporovány jsou změny, které vedou k vyléčení,“ popisuje psychoterapeutka Patricie Arlethová.

„Pokud je váha dívky či chlapce hraniční, je dobré přistoupit k hospitalizaci a následně volit rodinnou terapii či docházet k psychoterapeutovi, který se specializuje na PPP. V každém případě je nutné problém adresovat a nečekat, že čas či donucení či výhrůžky přivedou dítě ke zdravému rozumu,“ apeluje na rodiče nutriční specialistka Jaroslava Toutonghi.

V rukou odborníků

Léčba PPP by měla být individuální.
V některých případech stačí dohled odborníků a rodinná péče, jinde je třeba nemocné dítě hospitalizovat.

„Z klinických studií víme, že obranné mechanismy zachování organismu člověka vykazují i u klientů se silnou podvýživou laboratorní hodnoty v normálních mezích. Ty pak často klesnou na nebezpečnou úroveň u některých pacientů po rehydrataci a poté, co pacient začne být vyživován, dohled lékaře se doporučuje během celé léčby.

Nedostatek vitaminů a minerálních látek je často odstraněn poté, co pacient začne být vyživován hodnotnou stravou, i bez suplementace, v rámci svého kalorického přijmu určeného dietologem či lékařem. Vzhledem k tomu, že většina klientů s diagnózou mentální anorexie zprvu není schopna adaptace na plnohodnotnou stravu, přidávání množství jídla je postupné,“ popisuje situaci nutriční specialistka Jaroslava Toutonghi z Občanského sdružení Anabell.

Cílem léčby u dětí bojujících s PPP je dosáhnout přírůstku na váze zhruba 0,5 až 1 kg za týden. Postupně zvýšit jídlo na 5-6 porcí denně, tedy na snídani, svačinu, oběd, svačinu, večeři a druhou večeři. Pauza mezi jídly by neměla být delší než 2 hodiny. Současně se často pokrmy obohacují doplňky stravy, jako například Nutridrink či Ensure nápoj, jež jsou volně prodejné v lékárnách.

Doporučuje se vést deník konzumované stravy. „Do něj se zapisuje to, co bylo snědeno, nikoli gramy či kalorické hodnoty. Deník slouží dietologovi/ nutričnímu poradci k hodnocení množství konzumovaného jídla. Podle něj lze určit možné navýšení množství stravy a klient se může ptát na otázky související s jídelníčkem.

Nutriční psychoterapeut vede klienta k tomu, aby pravidelně jedl určité množství a dokázal se sám rozhodovat podle pravidel zdravého stravovacího režimu,“ vysvětluje Jaroslava Toutonghi a zdůrazňuje, jak důležité je, aby byl nutriční terapeut vzdělán v oboru PPP a spolupracoval s psychoterapeutem/psychiatrem, který adresuje obavy klienta po stránce psychické. Spolupráce podpořená kooperací s lékařem, který klienta sleduje po stránce fyziologické, je pak efektivnější a zvyšuje šance na vyléčení.

Orientační kalorický příjem podle věku dítěte

1-4 roky 1000-1100 kcal/den

4-7 let 1400-1500 kcal/den

7-10 let 1700-1900 kcal/den

10-13 let 2000-2300 kcal/den

13-15 let 2200-2700 kcal/den

15-19 let 2500-3100 kcal/den

Věk dítěte a průměrný BMI

1 rok 16-18

2 roky 15-17

3 roky 15-17

4 roky 15-17

5 let 15-17

6 let 15-17

7 let 15-17

8 let 15-17

9 let 15-18

10 let 16-19

11 let 16-20

12 let 16-20

13 let 17-21

14 let 18-21

15 let 18-22

16 let 19-22

17 let 19-23

18 let 20-24

Foto: Profimedia.cz

Další články z rubriky

Jak na dokonalé ruce v zimě? Mažte je čtyřikrát denně!

Jak na dokonalé ruce v zimě? Mažte je čtyřikrát denně!

5. 12. | Mrazíky jsou tu a vlezlá zima dokáže na našem těle napáchat zlo. Trpí zejména pokožka a nejvíce ta,…

5 největších mýtů o liposukci: Čemu se vyhnout a komu neprospěje?

5 největších mýtů o liposukci: Čemu se vyhnout a komu neprospěje?

3. 12. | Reklama je mocným lákadlem, zvláště co se týče hubnutí v oblasti kritických partií. Chcete-li se…

Vánoční vzkaz pro muže: Jak se trefit s dárky a co nikdy nekoupit!

Vánoční vzkaz pro muže: Jak se trefit s dárky a co nikdy nekoupit!

3. 12. | Muži vědí, že máme rády kosmetiku a parfémy, jenže většinou naprosto netuší, co přesně z toho nám…

Pozor! 7 věcí, které se vám nehty pokouší říct o vašem zdraví

Pozor! 7 věcí, které se vám nehty pokouší říct o vašem zdraví

30. 11. | Všechny se snažíme mít ruce krásné, upravené, s dobrou manikúrou. Jenže daleko důležitější než…