Problém enurézy je sice dlouho znám, ale jeho vyléčení bývá často odkládáno s důvěrou v to, že se vše upraví samo. V některých případech se to podaří, avšak mnohdy dochází k celoživotnímu narušení sebeúcty a sebepojetí.
Podíl psychiky na vzniku nočního pomočování dětí
Často kladená otázka zní: „Do jaké míry jsou psychické problémy příčinou dětského pomočování?“. Psychické problémy jsou příčinou pouze sekundární enurézy, zatímco u primární (dítě se pomočuje od narození) jsou důsledkem základního onemocnění. V podstatě každé dítě, které není psychicky postižené, má samo sklon i schopnost naučit se ovládat močení vůlí. A to i tehdy, když by bylo výchovně naprosto zanedbáno. Nelze však doporučit takovouto liberální výchovu bez nácviku. Zbytečně je oddalován nácvik čistoty, je to nehygienické a nekulturní.
Které situace mohou způsobit sekundární pomočování?
Stresorů a faktorů, které mohou být příčinou sekundární enurézy, je mnoho. V prvé řadě je to slabost centrálního nervového systému, který je křehčí, a tím i psychika lehčeji zasažitelná běžnými životními událostmi, jako jsou narození sourozence nebo stěhování rodiny. Citlivější děti mohou být zasaženy přílišnou náročností výchovy, hádkami či rozvodem rodičů. Pro dítě může být stresující také vstup do kolektivu v mateřské školce nebo nástup do první třídy.
Pomočováním trpí psychika a sebevědomí
Psychické důsledky nočního pomočování zasahují do celého vývoje osobnosti, patrné jsou zejména v sebepojetí a sebehodnocení dítěte. Obecně platí, že čím déle porucha trvá, tím hlubší zásah do sebevědomí se ukazuje. Včasný začátek léčby je proto klíčový – umožní předejít psychickým traumatům dříve, než začne mít dítě problémy také v kolektivu. Zejména neléčené děti se straní kolektivu nebo jsou vrstevníky odmítány. Kvůli nočním příhodám si nevěří, stydí se, mají pocity viny, trapnosti a hanby.
Léčba a útěcha prospívá
Většina výzkumů svědčí o zlepšení dětského emočního a psychického stavu po léčbě, a to bez ohledu na její způsob a výsledek. Zdá se, že podstatným prvkem v léčebném procesu je zvýšená pozornost, kontakt a podpora nejbližších. Důležitější než druh a úspěšnost léčby či terapie je stálá útěcha a odborná pomoc jako taková. Ve švédské studii, zkoumající sebeúctu dětí s pomočováním, byl zjištěn velmi silný pocit hanby a viny především u chlapců. Podle výsledku tohoto výzkumu je doporučován raný začátek léčby už u dětí ve věku 5 až 6 let.
Jak může psycholog pomoci enuretikům a jejich rodině?
Rodiče se mohou poradit s psychologem již dříve, než je nutná skutečná léčba. Psycholog může úzkostlivé rodiče uklidnit, probrat s nimi postup nácviku, pohovořit o výchově jako takové. Často již tato pomoc dokáže zlepšit trénink s ovládáním močového systému. Rodiče dětí, které se pomočují ještě ve čtyřech letech, by se měli poradit s odborníkem. Do pěti let je vhodné začít s psychoterapií. Pětileté dítě je dobré nechat odborně vyšetřit lékařem. Doporučení k psychologickému vyšetření a terapii dodává dětský ošetřující lékař, tato péče je hrazena pojišťovnou.
Psychologická terapie a léčba enurézy
Psychologové v prvé řadě doporučují vždy dokonalé urologické či nefrologické vyšetření. Rozhodně se kloní k co nejčasnějšímu začátku terapie. Ideální je souhra medikamentózní léčby společně s psychoterapií. V tomto spojení se podaří včas ukončit zbytečného utrpení, které enuréza přináší.
Jak se chovat?
Chování rodičů hodně ovlivňuje psychickou pohodu enuretika. Rodinní příslušníci se mají chovat klidně, chválit za každý úspěch a podporovat vše pozitivní, co dítě dokáže. Rozhodně nekřičet, nevyčítat! Důležité je vést dítě k pomoci při úklidu znečištěné postele a ocenit jeho spolupráci při dodržování pravidel. Pomoc rodiny spočívá také v kontrole důsledného dodržování pravidel pitného režimu. Váznoucí komunikace mezi rodičem a dítětem zhoršuje řešení problému. Rodiče by toto téma měli sami otevřít, povídat si s dítětem a dát mu najevo, že jej nenechají samotné.
PhDr. Jarmila Turbová
klinická psycholožka