Pět důvodů, proč je regresní terapie odmítána:

1)Strach z neznámého, strach z poznatku, že člověk a jeho osud jsou zkonstruováni jinak, než jak se doposud učilo na vysokých školách. 2)Narušení ateistických představ o neexistenci duše. Nemluvě o důkazu její nesmrtelnosti duše, jejího provázání se světem ochranných bytostí, andělů a v posledku i boha. 3)Léčba tzv. „duševních nemocí“ by nemusela probíhat podle scénáře farmaceutických gigantů, lidé by získali schopnost si své duševní obtíže léčit sami a to nejen fobií a traumat, ale i depresí a paranoidních stavů. 4)V kruzích zasvěcených odborníků působí obavu skutečnost, že techniku regresní terapie poprvé zmapoval a zapsal americký spisovatel Ron L. Hubbard, zakladatel scientologického hnutí. Dnes však regresní terapie vede svůj vlastní život, nezávislý na scientologické společnosti, která se regresemi zabývá také, byť nákladnějším způsobem. 5)Pro křesťanské kruhy je regresní terapie nevítaným konkurentem. Nejenže nabízí spásu namísto spásy skrze umučení a smrt pána Ježíše. Nabízí jiný pohled na věčný život než křesťanská vize očistce, ráje a pekla.

DESET BODŮ PŘIBLIŽUJÍCÍCH O CO JDE V REGRESNÍ TERAPII

1) Pomáhá. 2) Vyžaduje upřímnost. 3) Pracuje s emocemi a s pamětí. 4) Není pro každého. 5) Je rychlejší než všechny ostatní terapie. 6) Je náročnější než všechny ostatní terapie. 7) Nevyžaduje práci na roky nebo ve skupině. 8) Jedno sezení trvá obvykle od dvou do pěti hodin. 9) Vylučuje se s požíváním psychofarmak a narkotik. 10) Nepracuje s hypnózou.

TRAUMATA A FÓBIE Regrese byla původně vytvořena jako nástroj na rozpouštění traumat a fóbií. V průběhu času ale prokázala svoji použitelnost v libovolných jiných problémech. Vychází z přesvědčení, že každý problém někdy a nějak začal. Jinými slovy, že naše problémy mají svoji příčinu a tato příčina že se dá dohledat. Dohledat se dá dokonce i příčina fyzcických obtíží, tzn. tělesných bolestí. Tato skutečnost do budoucna dovolí účinou léčbu například kožních, alergických nebo dýchacích onemocnění.

HLEDÁNÍ PŘÍČINY PROBLÉMU Příčinou problému je situace, kterou člověk v minulosti nezvládnul. V regresi je člověk do této situace vrácen. Dostane příležitost ji znovu opakovaně prožít. Během jednotlivých průchodů dostává podvědomí člověka novou možnost se s problematickým podnětem vyrovnat. Ať už je to ostré slovo, finanční tíseň, veřejná ostuda, žárlivý manžel, nechápavá matka nebo štěkající pes.

MINULÉ ŽIVOTY NEBO FANTAZIE? Kdo prochází regresní terapií se obvykle stane svědkem obrazů nebo spíše krátkých dějových sekvencí. Zpravidla se domnívá, že se jedná o pouhou fantazii, že si dané obrazy sám vymýšlí. Obrazy se rozšiřují v příběhy, příběhy mají svou logiku a především své emoce. Emoce zpravidla nepříjemné. Příběhy bývají posazené do prostředí, které dobově ani místně zpravidla nepřipomíná prostředí současné. Většina regresních terapeutů věří v existenci minulých životů. Platí však mezi nimi nepsaný zákon tuto věc klientům nezdůrazňovat, protože není smyslem terapie někomu vnutit obtraz světa, ale pomoci s vyřešením problému. Pokud se problém vyřeší, obraz světa se už sám posune tam kam má.

ZTRATIT SE V MINULOSTI? Veřejnost regresní terapii podezírá z řady rizik. Lidé se často domnívají, že v regresním stavu lze upadnout kamsi do minulosti, jako když kosmonaut vypadne z rakety do mezihvězdného prostoru. Není to pravda. Takový případ dokonce není znám. Na stranu druhou je potřebné návrat do minulosti dokončit, jinak člověk po skončení regrese není celistvě přítomen tady a teď. Rizikem skutečným (v porovnání s fantastickým ztracením se kdesi) je totiž stav, kterému terapeuté říkají „ponechat člověka restimulovaného.“ Jedná se o stav, kdy se problém otevře, prohloubí, ale nevyřeší a nedokončí. Tato situace nemá jiné řešení než pokračovat v sezení v nejbližším možném termínu, popřípadě přibrat si k příštímu sezení druhého terapeuta pověřeného dohledem nad správností postupu.

POPULARIZACE A VÝCHOVA O popularizaci regresních zážitků se u nás nejvíce zasloužila paní Marta Foučková. Autor těchto řádku první vhled do svých minulých životů absolvoval ve dvaceti letech u této dámy. Vše se seběhlo způsobem snadným a bezbolestným. Skutečnou výchovu regresních terapeutů připravil ale Andrej Dragomirecký, bývalý pedagog Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze. Pojmenoval ji Hlubinná abreaktivní psychoterapie (zkráceně HAP). Díky němu v Česku funguje mladá a střední generace, připravená techniku zkvalitňovat a rozvíjet. Nabídka jeho kurzů stále představuje nejlepší způsob, jak se regresi naučit (www.volny.cz/psychoservis) Spolupráce Dragomireckého s jeho žáky už vydala první plody: práce s odváděním přivtělených duší anebo telepatické rozhovory. Na Foučkovou a Dragomireckého se v průběhu desetiletí jejich práce obrátilo s problémem několik tisíc lidí. Většině z nich pomohli. Snad i tento článek napomůže tomu, že způsob jakým pomáhali se nezastaví u nich, ale bude pokračovat.

Antonín Baudyš jr. a Kristina Weiserová autoři jsou regresní terapeuté

Se svými dotazy se můžete vyptávat v nové

Poradně Regresní terapie