V poslední době se hodně hovoří o závažném zákroku, tzv. ablaci - odstranění celého prsu nebo jeho části z důvodu onemocnění rakovinou. Pokud je žena nucena tento zákrok podstoupit, je to pro ni velmi náročné, a to hlavně psychicky.
Pokud je žena po ablaci delší dobu a je zdravotně v dobrém stavu, lze provést rekonstrukční operaci prsu . Tento zákrok je pro mnohé důležitý po psychické stránce a je hrazen pojišťovnami.
Jaké jsou možnosti a typy rekonstrukce poprsí, na to jsme se zeptaliMUDr. Davida Tomáška , plastického chirurga z Centra estetické plastické chirurgie DaTOM.
Typů rekonstrukcí prsu po ablaci je více. Vezměme to podle jednoduchosti od nejjednoduššího:
1. Tkáňová expanze - pod zhojenou kůži po odstranění prsu se vloží silikonový "pytlík" do slova a do písmene, který se postupně plní - a až se vytvoří dostatečně veliký prostor tvaru prsu, se tento "pytlík" vymění za prsní implantát.
Výhody - nenáročný výkon
Nevýhody - dlouho trvá plnění, kůže je pak tenká, lze vycítit implantát. Tvar většinou opisuje jen tvar prsu. Nákladný výkon na materiál.
2. Posun volné kůže z okolí - na boku je dostatečné množství kůže, které se dá otočit a doplnit nedostatek kůže v prsní krajině. Kůže krajiny původního prsu se nadzdvihne a vloží se pod ní implantát. Nedostatek kůže na prsu doplní právě lalok kůže z boku.
Výhoda - rychlý nenáročný výkon
Nevýhody - nákladný materiálem. Pod kůží lze cítit implantát.
3. Volný lalok: Na břiše, kde je většinou dostatečné množství tkáně, se odebere vřetenitý kus tkáně, která se skládá z části svalu, hlavně tuku podkoží a kůže. Vypreparují se cévy-žíly a tepna, která živí tuto krajinu. Z tohoto materiálu se stočí homole ve tvaru prsu, cévy se přišíjí na cévy v prsní krajině.
Výhody - vlastní tkáň, která stárne stejně, dá se vytvarovat k druhému prsu.
Nevýhody - složitý, náročný a nákladný výkon.
4. Implantace vlastního tuku : Vstřikuje se postupně vlastní odsátý tuk.
Výhoda - přirozená metoda, pokud se materiál přihojí, jedná se o vlastní tkáň.
Nevýhody - experimentální metoda dosud není v rutinní praxi. Tuk se často nepřihojí, nebo nerovnoměrně, časově dlouhá aplikace na mnoho stání.