Zmrzlina se stala symbolem pro horké letní dny. Odpíráte si tuto dobrotu, protože hubnete? Možná budete překvapeni. Na co si dát při výběru pozor a jakou zmrzlinu si bez výčitek svědomí dopřát?
Teorií, jak vznikla první zmrzlina, je několik. Jedna praví, že ji jako první rozšířili Mongolové, kteří připravovali různé ochucené nápoje z kozího nebo velbloudího mléka. Nápoje ale kvůli chladnému horskému počasí často zmrzly. Recept na takto vyrobenou zmrzlinu pak prý přivezl ve 13. století do Evropy cestovatel Marco Polo.
Historie zmrzlé lahůdky
Jiný příběh praví, že zmrzlina vznikla díky Číňanům, od nichž si receptury přebrali Arabové a následně i Italové, kteří výrobu rozšířili dále po Evropě.
Zajímavé je, že arabské slovo scherbet znamená sladký sníh, z něhož vzniklo italské slovo sorbetto, tedy sorbet.
Ve střední Evropě se zmrzlina stala oblíbenou v první polovině 18. století. Tehdy byla vyráběna ze žloutků šlehaných s cukrem a smetany s přídavkem dalších ingrediencí jako např. s ovocem, vanilkou či kakaem.
Uběhlo několik století, než tato sladká zmrzlá dobrota dostala dnešní podobu, například v roce 1903 byl patentován zmrzlinový kornoutek. Až teprve o 18 let později byla vyrobena první zmrzlina s dřívkem.
Rozlišení zmrzliny
Zmrzlinu (mražený krém) můžeme rozdělit do několika skupin podle použitých surovin i technologického postupu. V obchodě se můžete setkat s mraženým krémem smetanovým nebo mléčným, který byl vyroben výhradně z mléčných surovin, další variantou je mražený krém s obsahem rostlinných tuků, dále pak mražený krém připravený z ovocné šťávy s přídavkem mléčného tuku (neboli tzv. šerbet) a v neposlední řadě máte na výběr i mezi vodovými zmrzlinami, které jsou vyráběny z vody, cukru a ovocného koncentrátu.
Bohužel nejčastěji v mrazicím pultu narazíte na zmrzliny, jež jsou vyrobeny především za použití rostlinných tuků (namísto tuků mléčných), které jsou mnohem levnější. Mléčné tuky sice nelze z pohledu srdečně-cévních onemocnění hodnotit příliš příznivě, ale rostlinné tuky (např. ztužený tuk palmový nebo kokosový), které se dnes používají v recepturách většiny zmrzlin, jsou bohužel ještě horší. Některé zmrzliny v sobě ukrývají až polovinu maximální doporučené denní dávky nasycených tuků!
Jak si vybrat tu pravou?
Možná budete příjemně překvapeni, protože oproti jiným sladkostem a zákuskům nemají některé zmrzliny tak vysokou energetickou hodnotu.
Je to dáno hlavně nadýchanou konzistencí a relativně vysokým obsahem vody. Vhodně zvolené zmrzliny mají dokonce méně kalorií než sáček želatinových bonbonů, a vy se tak nemusíte bát, že byste po jejich konzumaci příliš přesáhli doporučenou denní dávku energie. Jako první vás logicky zřejmě napadne sáhnout po sorbetu neboli zmrzlině, která byla vyrobena pouze z ovocné dřeně s cukrem a vodovým základem – taková zmrzlina tedy neobsahuje žádný tuk.
Možná si dokonce na obalu přečtete, že se jedná o jakousi „light“ verzi. Ano, pravděpodobně tomu tak je z hlediska tuku, nikoli však z pohledu cukru, kterého často obsahuje i víc než běžná zmrzlina, jež byla vyrobena za použití smetany či mléka. Čistě ovocné zmrzliny jsou z hlediska hubnutí zkrátka nevýhodné, protože mají vysoký glykemický index. Rozhoupou vám hladinu krevního cukru a tím i vylučování inzulinu, důsledkem bude jen hlad a další chutě na sladké.
Vhodnější proto je vybrat variantu, která obsahuje co nejvíce bílkovin (základem by měl být ideálně tvaroh nebo jogurt), ovoce, méně tuku, a energetická hodnota by neměla převýšit 600 kJ na kus. Mezi takové můžeme zařadit např. oblíbeného Míšu (529 kJ) nebo Kubu (432 kJ). Vyhnout byste se během diety měli zmrzlinám, které obsahují více než 1000 kJ na kus. Smetanové točené nebo kopečkové zmrzliny také nemusí být úplně tabu, jen si nedávejte kopečky tři, ale jen jeden a pořádně si jej vychutnejte.
Pozor na lákavé barvičky!
V některých mražených krémech se bohužel objevují i emulgátory, které usnadňují výrobu a přispívají k větší nadýchanosti výrobku. Navíc čím je zmrzlina nadýchanější, tím vyjde výrobce levněji a i zákazníkovi často taková konzistence více vyhovuje.
Emulgátory zajišťují i hladkou texturu, zabraňují tání při podávání a dodávají zmrzlinám „lákavou“ barvičku. Vzhledem k velkovýrobě mražených pochoutek se začalo používat i sušené mléko, příp. hotový instantní prášek, velmi časté je i použití aromatických látek a barviv. Raději se vyhněte zmrzlinám, v jejichž složení najdete emulgátory E160b, E407 nebo E401, které můžou někdy vyvolat alergickou reakci.
Pokud si s dětmi dopřáváte v létě zmrzlinu častěji, rozhodně se vyplatí si ji vyrobit doma. Pak totiž máte nejen jistotu, co jíte, ale můžete i ovlivnit výslednou kalorickou hodnotu. Zmrzlinu totiž můžete vyrobit velmi jednoduše už jen například tím, že necháte zamrazit pokrájený banán, příp. další ovoce, a poté jej rozmixujete. Přidat můžete i tvaroh nebo jogurt. Taková zmrzlina se pak skvěle hodí i během hubnutí například na svačinu.
Věděli jste, že?
…pokud je zmrzlina ochucena aromatizující látkou (a ne např. ovocem nebo ovocnou šťávou), musí být výsledný výrobek označený „s příchutí“? Citronová zmrzlina tedy bude opravdu obsahovat citrony nebo jejich šťávu, ale zmrzlina s citronovou příchutí bude mít pouze citronové aroma. Toto pravidlo může porušit pouze vanilková zmrzlina, která i když obsahuje jen aroma, se může jmenovat vanilková.
Článek vyšel v časopisu Dieta 6/2013