Víte, které zdraví škodlivé látky se vyskytují u vás doma?

| Autor: Ivan Verner | Rubrika: Zdraví

Přecházíte rušnou křižovatku a zadržujete dech. Kolik škodlivin z projíždějících aut se vám dostává do plic! Pospícháte domů a usadíte se do křesla v pokoji. Konečně můžete volně vydechnout. Tady už vás žádné zdraví škodlivé látky neohrozí…? Nebuďte si tím tak jistí!



Zdá se, že zdraví škodlivé látky jsou všudypřítomné. Jejich zdroje najdeme v kuchyni stejně jako v pracovně či ložnici. Je to jako se zdravím člověka – jde v zásadě jen o to, jak důkladné šetření podstoupíme, něco se najde vždycky.

Při pořizování nového vybavení do domácnosti bychom se měli zajímat o obsah a výskyt „látek vzbuzujících mimořádné obavy“ (substances of very high concern, SVHC), což je termín, který používá směrnice REACH nové chemické politiky Evropské unie. Zkratka REACH pochází z anglického The Registration, Evaluation, Authorisation and Restriction of Chemicals a v češtině se používá její překlad registrace, hodnocení, povolování a omezování chemických látek. Směrnice také stanoví povinnost informovat zákazníka o obsahu těchto látek v produktu, který si chce zakoupit, i povinnost pro výrobce nahradit nebezpečné látky nezávadnou alternativou.

Čím se „otravujeme“

Nebezpečné látky můžeme objevit v nábytku, podlahovinách, textiliích, elektronice, nádobí a z těchto předmětů se během jejich životnosti uvolňují. Společnými vlastnostmi, jimiž jsou pro okolí nebezpečné, jsou nejen toxicita, ale i obtížný, ne-li nemožný rozklad na bezpečné složky. To znamená, že se v přírodě i v organismech ukládají a postupně je kontaminují. Kde konkrétně kolem nás bude číhat nebezpečí? U nábytku to jsou nejčastěji napodobeniny masivního dřeva, jako je třeba lamino nebo dřevotříska, z nichž se může uvolňovat formaldehyd. Ten ve vyšší koncentraci dráždí dýchací cesty i oči a může vyvolávat bolesti hlavy až nevolnost. Dalším častým zdrojem je textil. Kvůli ochraně zdraví musí vykazovat určitý stupeň nehořlavosti, ovšem látky, které ji zajišťují, mohou být nebezpečné – jako třeba halogenderiváty s obsahem chloru nebo bromu.

Dalším problémem u textilií jsou barviva nebo napuštění přípravky proti škůdcům, jako jsou moli. Takový pesticid PCP (pentachlorfenol) má sice omezené využití, jeho plošná aplikace v přírodě už byla zakázána, ale může být součástí impregnace dřeva, nátěrů nebo speciálních textilií coby fungicid. Proti hmyzu a molům chrání i pyrethroidy, jež se sice na slunci rozkládají, ale shromažďují se v těle vodních živočichů.
Další velkou skupinou nebezpečných látek jsou estery kyseliny ftalové neboli ftaláty. Používají se jako změkčovadla v PVC, mohou tvořit až polovinu celkové hmotnosti a postupně se z něj uvolňují. Odhalíme je například v tapetách, podlahových krytinách, izolaci kabelů, nebo dokonce v hračkách. Nebezpečné mohou být i soli chromu, jimiž se upravuje kůže. Zcela zvláštní skupinou jsou pak látky, jimiž se otravujeme zcela dobrovolně a záměrně, tedy různé osvěžovače vzduchu, popřípadě vonné esence, oleje a tyčinky, z nichž se do vzduchu uvolňují převážně toluen a benzen.

Pozor na plasty i sklo

V pokoji či kanceláři pochopitelně dýcháme a dotýkáme se různých předmětů, které nás obklopují, ale v kuchyni či jídelně navíc jíme a pijeme, při úpravě pokrmu se surovin dotýkáme různými nástroji. Ne vždy je všechno vybavení kuchyně bezpečné. V povědomí lidí mimo jiné přetrvává, že sklo, porcelán a nerez jsou materiály naprosto inertní, a tudíž nijak neovlivňují potraviny, jichž se dotýkají. Není tomu tak vždy.
Například ze sklenic se může uvolňovat kadmium nebo olovo. Nejméně bezpečné budou ty s více či méně povedenou malbou a to samé bude platit o porcelánu, kde se nebezpečné látky vyskytují v glazuře a opět i v malůvkách. Samostatnou kapitolou je různé nářadí z plastu, z něhož se do okolí nejčastěji dostává formaldehyd, diamindifenylmethan nebo anilin.
Záleží na teplotě, například u obraceček, či chemických vlastnostech potraviny (octová zálivka), zda se nebezpečné látky uvolní do jídla.

Likvidace azbestu

Naše krátké vademecum po nebezpečí, jež na nás doma číhá, se nemůže obejít bez upozornění na dvě látky, které můžeme najít především ve starších domech. Tou první je azbest. Má výborné vlastnosti, mezi něž patří nehořlavost a nízká cena, proto se také hojně rozšířil. Kupodivu ani není toxický, ale mikroskopická vlákna, které se z něj uvolňují, mohou způsobovat rakovinu plic. Bohužel na to přijdeme třeba až po desítkách let. Azbest najdeme v eternitových deskách (střešní krytina), u zástěn ke kamnům, technické předpisy jej vyžadovaly pod vypínači a zásuvkami na hořlavém podkladu, může být použit v izolacích stěn.

Používání azbestu bylo zakázáno v roce 1989. Zbavit se ho při tom vůbec není jednoduché. Nesmí se nám lámat a je nezbytné, aby se z něj neuvolňoval prach, proto jej nejprve důkladně navlhčíme a co nejdřív uložíme v igelitovém obalu. Místo, kde izolace byla, pak opět opláchneme. V žádném případě nepoužíváme vysavač, jehož filtr vlákna nezachytí, ale naopak distribuuje dál.

Na větší množství raději voláme specializovanou firmu.
Dekontaminace po neodborném zásahu je totiž velice drahá a například při rozebírání eternitové střechy mohou být v ohrožení i pozemky v okolí.

Škodlivé účinky radonu

Druhou nebezpečnou látkou, s níž si sami těžko poradíme, je radon. Inertní plyn bez zápachu, ovšem jako produkt rozpadu radioaktivních prvků je sám radioaktivní.

Normálně se ze země uvolňuje do ovzduší, kde se snadno rozptýlí a postupně rozpadá, ovšem může se stát, že nad místem jeho výronu si člověk postaví obydlí. Bez omezení příslušnou speciální izolací pak radon proniká do vnitřních neodvětrávaných obytných prostor. Poločas rozpadu mají všechny jeho izotopy velice krátký, ale výsledné produkty se uchycují jako shluky třeba na vodní páře či aerosolech a s nimi pak mohou být vdechnuty.
Stejně jako v případě azbestu pak hrozí rakovina plic, která se může projevit až za mnoho let a obdobně jako u něj je řešení situace finančně náročné.

Chováte-li podezření, že ve vašem domě či bytě jsou přítomny zdraví škodlivé látky, můžete si povolat specializovanou firmu, která vaše obavy potvrdí či vyvrátí. U radonu to musí být firma s osvědčením Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Zkoušky na přítomnost azbestu musí proběhnout před jakoukoli rekonstrukcí staršího objektu. Musí je provést příslušná stavební firma a kontaminaci jinými látkami ověří instituce Státního zdravotního ústavu. V tomto případě ovšem nastává menší problém – testy se zaměří vždy jen na určitou skupinu látek, nikdy nepostihnou celé spektrum a v případě negativních výsledků se musí testovat znovu v jiné oblasti toxinů.




ČTĚTE TAKÉ:
Průlomový objev: Stáří otce má vliv na zdraví potomka






ČTĚTE TAKÉ:
Jsem zamilovaná. Do přítele nejlepší kamarádky!


Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Jak na dokonalé ruce v zimě? Mažte je čtyřikrát denně!

Jak na dokonalé ruce v zimě? Mažte je čtyřikrát denně!

Dnes | Mrazíky jsou tu a vlezlá zima dokáže na našem těle napáchat zlo. Trpí zejména pokožka a nejvíce ta,…

5 největších mýtů o liposukci: Čemu se vyhnout a komu neprospěje?

5 největších mýtů o liposukci: Čemu se vyhnout a komu neprospěje?

3. 12. | Reklama je mocným lákadlem, zvláště co se týče hubnutí v oblasti kritických partií. Chcete-li se…

Vánoční vzkaz pro muže: Jak se trefit s dárky a co nikdy nekoupit!

Vánoční vzkaz pro muže: Jak se trefit s dárky a co nikdy nekoupit!

3. 12. | Muži vědí, že máme rády kosmetiku a parfémy, jenže většinou naprosto netuší, co přesně z toho nám…

Pozor! 7 věcí, které se vám nehty pokouší říct o vašem zdraví

Pozor! 7 věcí, které se vám nehty pokouší říct o vašem zdraví

30. 11. | Všechny se snažíme mít ruce krásné, upravené, s dobrou manikúrou. Jenže daleko důležitější než…