Vitamín C čili kyselina askorbová je látka nezbytná pro řadu metabolických reakcí v lidském těle. Patří mezi tzv. antioxidanty. To jsou látky redukující některé nežádoucí produkty metabolismu, kterým se říká volné radikály.
Význam vitamínu C a zinku pro naše zdraví
Vitamín C čili kyselina askorbová je látka nezbytná pro řadu
metabolických reakcí v lidském těle. Patří mezi tzv. antioxidanty.
To jsou látky redukující některé nežádoucí produkty metabolismu, kterým
se říká volné radikály.
Celková zásoba vitamínu C v těle je 1500 mg. Za klidový ch podmínek (bez
zátěže) je denní potřeba vitamínu C u dospělého člověka asi 75 mg,
tedy 3 % z této zásoby, která za normálních podmínek vystačí na 30 - 40
dnů. Deficit se projeví při jeho zvýšené spotřebě, která nastává v průběhu
fyzické a psychické zátěže, rekonvalescence, v těhotenství, dále při
nachlazení a infekčních onemocněních nebo při traumatu a popáleninách.
Vyšší potřebu mají také kuřáci cigaret.
Absolutní nedostatek vitamínu C se projevuje tzv. avitaminózou neboli
skorbutem, kdy jsou nejvíce postiženy výstelky kapilár, zubní lůžka a
dásně. Rány se špatně hojí a dochází k drobným krvácením. V naší
praxi a v našich podmínkách se spíše setkáme jen s tzv. hypovitaminózou,
tedy mírnější formou nedostatku kyseliny askorbové.
Vitamín C můžeme přijímat buď v jeho přirozené formě nebo
jako vitamínový doplněk. Užívat vitamín C v umělé podobě má význam
zejména u forem s pomalým uvolňováním. Takovým přípravkem je např.
Cetebe. Ťskalím konzumace vitamínu C v přirozené formě je riziko jeho
znehodnocení. Ničí se zejména nevhodným skladováním a tepelnou úpravou.
V zájmu vyváženého přístupu je na místě připomenout, že neodůvodněné
nadužívání nepřináší žádný užitek. Dlouhodobé konzumování dávek
nad 150 mg denně u jinak zdravých nezatížených jedinců nemá smysl. Velmi
vysoké dávky (nad 2 gramy denně) mohou dokonce vyvolat žaludeční obtíže,
ledvinové kaménky, nedostatek vitamínu B12 či dokonce zvýšit hladiny
cholesterolu v plazmě.
Zinek patří mezi 14 životně důležitých stopových prvků a je
součástí více než 100 metaloenzymů s významnou rolí v buněčných reakcích.
Podstatné místo má v procesu regenerace sliznic. Svým účinkem na syntézu
nukleových kyselin je nezbytný v proteosyntéze (tvorbě tělu vlastních bílkovin),
dále při růstu a obnovování tkání.
Klinicky se deficit zinku projevuje narušenou syntézou bílkovin a tím
i zhoršeným hojením ran. Typickým výsledkem jeho nedostatku je dermatitida
čili zánět kůže kolem úst, vypadávání vlasů, průjem a drsná kůže.
Vede také k imunosupresi (potlačení imunitní odpovědi) a ke zhoršení
funkce tzv. T- lymfocytů. Nedostatek zinku v organizmu může být dán i špatnou
výživou nebo alkoholismem. Bylo doloženo, že u pacientů s pokročilým AIDS
je snížená hladina zinku v organismu spojena s vyšším výskytem oportunních
infekcí. Zinek významně snižuje délku trvání příznaků tzv. chorob z
nachlazení, tím že zvyšuje některé parametry imunity, např. produkci
protivirového interferonu alfa. Avšak přehnané nadužívání zinku, jakožto
nespecifického imunostimulačního prostředku u jinak zdravých jedinců bez
imunodeficitu, by mělo být přehodnoceno. Racionální je podpůrná léčba při
infekcích a zátěži, nikoli trvalé podávání vysokých dávek. Aplikace
zinku by měla být založena na individuálních potřebách jedince a neměla
by být přehnaná.
Kombinace vitamínu C nejlépe s prodlouženým postupným uvolňováním se
zinkem je vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem účelným doplňkem stravy
o látky doložitelně podporující obranyschopnost organizmu proti infekcím.
Autor: MUDr. Petr Čáp
Imunologická ambulance Nemocnice na Homolce, Praha
include("info/nazor.php");=""?>