Z deníku bulimičky: Jak to začalo

V ten den, kdy jsem onemocněla bulimií jsem umřela... Byla jsem skvělá holka, tak šťastná a na tolik věcí se těšila. Dnes si přeji, aby další den, už nebyl...

TLUSTOPRDKO Co bych za to dala...já si zase připadám jak koule.Už vážím 61kilo. a to je mi teprve 17 a mam 166 cm. sileny:-( tak ty jsi uplne normalni krava. Holka s normalnima mirama. Co bys delala kdybys vazila 89 kilo a mela 153 cm? A pamatovala kdys vazila 47? a kdyz bys skoro nejedla a proste ze vseho nabyvala a otykala? a vubec nikdo ti nepomohl? a poradny z tebe jen tahaly za kazdou navstenu petistovku a prd to pomohloí, protoze zkratka skutecnej tlustoprd je pro doktory zlatej dul?Zamysli se nad sebou. Cobych ja za tu tvou postavu dala. Mej se rada. Vychrtly holky se klukum nelibi., Ty se libi akorat prodavacum a vyrobcum obleceni protoze usetripodivej se na naky film dvacet let zpatky kdo byl tenkrat povazovan za stihlyho., Dnes by to byl megatlustoprd,

Mam stejne priznaky bulimie jako vy. Nekdy uz nemuzu ani to jidlo poradne vyzvracet .az mam pak krece v zaludku

ja teda jidlo miluju,nekdy se taky cpu-ne tolik urcite-ale myslim ze dnes je jidlo dost drahy na to abych ho zvracela bylo by me to lito:o))

Co bych za to dala...já si zase připadám jak koule.Už vážím 61kilo. a to je mi teprve 17 a mam 166 cm. sileny:-( jak mam zubnout už mín jím a chodím běhat a občas zajdu i do posilovny nebo an kolo a výsledky se stále nedostavují.:-( asi začnu zvracet jídlo,protože další kila na vrch už si nemůžu dovolit

Ahojky, náhodou jsem na to tady narazila, a mám taky problémy se stravováním..je mi 35let a celý život bojuju s váhou, mám období, kdy se strašně přejídám....v článku je to skoro autentické...jenom nesnáším zvracení, tak mě to ani nenapadlo, tudíž jenom přibírám, mám výčitky, deprese, potom se jednoho dne ráno probudím a najednou jím jen jak se má, začnu cvičit a jsem neskonale štastná, jsem schopná, takhle vydržet, třeba 3 měsíce a zhubnout...zdravě...i 17kg....ale pak to najednou zase přijde, čekám až manžel odejde do práce, a nanosím si hory jídla, všechno co jde sním...potom si sednu, je mi špatně a nenávidím se...říkám si, že to druhý den bude lepší, ale není a tak se to táhne zase nějakou dobu a za tu dobu jsem schopná všechno zpátky nabrat...a zase kolotoč i s vědomím, že manžel už je na mě zase naštvanej, že je ze mě zase koule a že závidí ostatním chlapům, co mají normální manželky. Drželo se mě tohle i v pubertě, tak v manželstí problém nebude, vždycky si říkám jak jsem hrozná, ale pořád hledám proč, proč jsem taková....protože taková být nechci!!!!!!!

Sama jsem bulimička a momentální situace došla k přejídání a přibrala jsem zase 10kilo, je to koloběh, zase ty kila shodím a zas budu sporotovat x-krát denně až mě bulimie opět nakopne.. je to součást mého já, mého života aniž bych chtěla tě to ovládá. Měla jsem vyhledat odbor.pomoc už dávno ale na to jsem moc slaboch tak si vždycky poradíme sami.. já a moje nemoc..

renco,v kazdem pripade bych to rekla rodicum,protoze bulumie je zavazny problem ktery sama nevyresis

Ahoj ajmy, ja si myslim, ze samotne prejidani neni bulimie, pokud nezacnes zvracet. Ale prejidanim sve deprese neres, budes jen pribirat a pribirat, kila pujdou nahoru a budes z toho jeste vic spatna. Zacni sportovat, je tu jaro a sport je na nervy ten nejlepsi lek...

Tuhle knihu si musim urcite precist...Po tomhle clanku jsem brecela jak mala:-(.Je mi 15let asi pred necelyma dvema mesici jsem uz par mesicu trpela bulimii a jeste pred tim jsem mela kratsi dobu anorexii.Nemela jsme moc zachvaty prejidani,ale kazde jidlo ,ktere jse snedla jsem sla vyzvracet.Cetla jsme si o tom clanky a ve vsem jsme se bohuzel videla!Nikdo to na me nevedel,ale tusili.Avsak jednoho dne vse zmizelo.Mesic a pul jsme byla stastna-jedla jsme vse a uzivala si.Potom jsme jeli na ´dovolenou do Tuniska a tam jsme zhubla 2kg-skoro nic jsme nejedla a nasi se na me moc zlobili.Jednou jsme snedla vetsi porci at jim udelam radost...ale najednou jsme musela jit driv na pokoj a me druhe bulimicke ja me premluvilo,abych to vyzvracela.A nemela jsme zadne vycitky...Se svou hmotnosti jsme byla spokojena,ale zase prisly prazdniny u babicek a teticek,ktere me krmily a ja se nebranila velkym porcim jidla,ale vaha se mi zacala zvysovat.Vsichni,ale rikaji,ze jsme porad stejna-takze se nemusim vubec trapit...ale trapim se a dneska jsme se zase nad umyvadlem sklonila a kartackem...a muj obed vyzvracela.A vim jedno...bulimie si me zase nasla a kdyz si na to jen vzpomenu chce se mi brecet...A premyslim zda to nemam uz rict rodicum,avsak myslim,ze u nich nenajdu pochopeni,ale jen zklamani-ponevadz pro ne musi byt vse bez chyby a dokonale...

Mám za sebou anor. i bulim. v anor. jsem byla 2 roky v bulim. asi 9 let. Byl to strašnej život, když jsem četla tenhle článek vzpomínala jsem na ten hnus.
Co mi tenkrát pomohlo, byli lidi kolem, kterým jsem byla ochotná o tom říct (teda o bul., v anor. jsem si žádný svoje chyby nepřipouštěla). Jedné kamarádce jsem psala přesný jídelníček atd. Teď jsem víc než rok v naprostý pohodě! Je to super, nemyslím na jídlo, žiju v poho. Ráda bych nějak pomohla!

Take se ruzne precpavam az jsem prisla na to ze moje telo postrada vitaminy a mineraly coz melo nasledek ze jsem se soustavne precpavala nebo mela hlad. Nemyslim ze jsem trpela bulimii ale vim ze jsem mela hrozny pocit viny vzdyt jsem nemusela jist tolik! Opravdu je dobre si uvedomit jake jidlo je treba jist a s vedomim vsak to je dobre pro moje telo vecer hodne salatu a do rana se to zpracuje. Stim se moje sebevedomi lepsi. Vzdy si rikam stalo se ze jsem pojedla vice tak se dejme do cviceni. Vzdy se snazim prinutit sama sobe protoze to je v mem mozku a nikdo ti nepomuze! sama na to musis prijit a mit tu zlost tak kdo je jsem ja! Cim vetsi stress je tim horsi se to resi.

Take se ruzne precpavam az jsem prisla na to ze moje telo postrada vitaminy a mineraly coz melo nasledek ze jsem se soustavne precpavala nebo mela hlad. Nemyslim ze jsem trpela bulimii ale vim ze jsem mela hrozny pocit viny vzdyt jsem nemusela jist tolik! Opravdu je dobre si uvedomit jake jidlo je treba jist a s vedomim vsak to je dobre pro moje telo vecer hodne salatu a do rana se to zpracuje. Stim se moje sebevedomi lepsi. Vzdy si rikam stalo se ze jsem pojedla vice tak se dejme do cviceni. Vzdy se snazim prinutit sama sobe protoze to je v mem mozku a nikdo ti nepomuze! sama na to musis prijit a mit tu zlost tak kdo je jsem ja! Cim vetsi stress je tim horsi se to resi.

Prasata!

Ajmy, od svých 15 let jsem taky bývala většinou téměř pořád sama doma. Začala jsem mít stejné problémy jako ty. Snědla jsem hory jídla a byla jsem čím dál tlustší. Nenáviděla jsem se. Měla jsem chorobný strach z tlouštky, ale nešlo přestat jíst. Začala jsem mít deprese. Protože tehdy nebyl nikdo, kdo by mi pomohl, dá se říct, že jsem si naprosto zkazila život. Problémy podobného rázu mám dodnes, vše mi komplikují a zničí. Občas žiju normálně a v tom období na mně nikdo nic nepozná. Bývám i velice úspěšná, ale nikdy to nevydrží dlouho. Pak zas zůstávám doma a vše se opakuje. Jestli ti můžu poradit, snaž se těchto "návyků" zbavit za každou cenu a co nejdříve. Pokud máš někoho blízkého, komu věříš a myslíš, že by ti mohl v tvém úsilí pomoci, svěř se mu, požádej ho o pomoc. Ale nejvíc bude záležet jen ajen na tobě. Nevím, proč jsi sama, ani kolik je ti let. Odhoď všechny zábrany a začni se co nejvíce hýbat, choď hodně ven. Hýbej se tak, aby ti to bylo příjemné a abys pak měla dobrý pocit. Pohyb a vzduch jsou na to moc dobré.Mezi jídly choď na dlouhé procházky, třeba i po městě, prostě se snaž abys nebyla pořád doma.
Dobré je mít nějaký režim, třeba několikrát týdně jít na různé kurzy a tak. Pokud tohle všechno sama nezvládneš, zkus se obrátit na nějakého psychologa popř. psychiatra. Určitě je dobré mít ten pevný režim, jakmile povolíš spadneš do toho znovu. Ber to tak, že tak jak si někdo musí píchat inzulín, protože má cukrovku, tak ty musíš mít režim dne. Snaž si najít nějaký cíl,jestli je to možné, tak v oblasti profesního uplatnění a soustřeď se na práci. Nedávej si před sebe nic velkého, začni s něčím menším. Lehko se to všechno říká, ale v reálu to zas tak lehké není. Záleží také na tom z jakého důvodu býváš sama. Hodně štěstí.Klára

prosím poraďte mi, jsem skoro pořad sama doma a tak se porad necim cpu, uz jsem pribrala asi 10kg ale ta chut k jidlu je opravdu nezvladatelna, presne jak je to v tom prispevku, ale nikdy jsem nezvracela.........je to taky bulimie. Nebo se prejidani a silene deprese nepocitaji ??? Díky nestastna A

prosím poraďte mi, jsem skoro pořad sama doma a tak se porad necim cpu, uz jsem pribrala asi 10kg ale ta chut k jidlu je opravdu nezvladatelna, presne jak je to v tom prispevku, ale nikdy jsem nezvracela.........je to taky bulimie. Nebo se prejidani a silene deprese nepocitaji ??? Díky nestastna A

prosím poraďte mi, jsem skoro pořad sama doma a tak se porad necim cpu, uz jsem pribrala asi 10kg ale ta chut k jidlu je opravdu nezvladatelna, presne jak je to v tom prispevku, ale nikdy jsem nezvracela.........je to taky bulimie. Nebo se prejidani a silene deprese nepocitaji ??? Díky nestastna A

Já mám pocit že bulumii nikdo nic nedokáže akorát se trápíte a myslím že zbytečně.

Já bulimii nemám, ale měla jsem k ní sklon. Navštěvovala jsem psycholožku a spolu jsme to vyřešily. Musela jsem si zapisovat každé jídlo, které jsem snědla a taky čas. Pravidelně jsem jí své zápisy ukazovala, takže jsem byla pod kontrolou. Za 3/4 roku se mi podařilo zhubnout 8 kilo. Poté jsem si jídlo přestala zapisovat a po nějaké době jsem lehce přibrala. Jenže teď už mám zase tu hroznou váhu, co jsem měla na počátku. Nevím co s tím. Zapisování jídla mi už nepomáhá. Vím, že také pomáhá hodně pít, ale touha po jídle je větší. Kdo nic takového nezažil, nepochopí.

ano, ma diagnoza zni stejne. z prvu jsem tomu neverila, ale jednou, kdyz to na mne zase prislo mi to teprve doslo. zapasim s tim, ruznymi prostredky, ted beru adipex, malo jim, hodne piju vody a uz par dnu nic. snad bude lepe a az prijdu k doktorce i ona bude moc rici, ze jsem na tom lepe. lidicky drzte mi palecky, je to tak jednoduche a muzete se ocitnout v nasich kuzich. verte mi, take jsem si myslela , ze se mi to nemuze tykat, ale psychika je psychika. neslo tomu zabranit. proste mozek rozhodl, tak to tak bylo a slo to ven.......

Mě také většina lidí nadává do anorektiček, ačkoli to není pravda. Nechápu jak mi to můžou říkat. Proboha vždyť jsem jak dělová koule. Ty řeči jsou asi to nejhorší co je. Mám na něco chuť, ale snažím se vzít si toho jenom strašně málo, nebo vůbec ne, nechcu ještě přibrat a hnedka to mám od rodičů na talíři. Nevím co s tím. Nezvracím, protože to neumím a nechcu si zničit zoubky. To mi za to nestojí. I když někdy mám sto chutí to udělat ... Ale neudělám. Vyřešila jsem to jinak. Jenže někdy mám období, že dokážu stláskat všechno možné i nemožné a pak mi není dobře a bolí mě bříško a mám výčitky svědomí. Nevím jak s tím zatočit. Ty stavy jsou hrozné :( Mám slabou vůli a tak je mi asi souzené, že budu koule ...

Sama jsem bulimička.Je to odporný zlozvyk, ale též strach, nepříčetný strach z tloušťky.Celá má rodina má obezitu v genech, jen já jsem štíhlá. A proč???Mám bulimii.Jím málo, nemám záchvaty přežírání, ale zvracím.Jak dál....???Nevím.

Mam jidlo nrada-Hodim ho do zachodu jedine druhou stranou a vy by jste to meli delat taky-Zuzana

Pro TV pořad Trní hledáme hlavní hosty - partnerský pár na téma "Překonali jsme bulimii/anorexii", dále uvítáme i jednotlivce - ženy i muže, kteří mají s touto nemocí jakoukoli zkušenost. Zájemci o bližší informace a nezávaznou schůzku se mohou přihlásit do 1.1. 2004 na tel. 603 858 776, nebo napsat na petruchka@centrum.cz Děkuji, Petra Verzichová

Já bych nemohla být bulimička,protože se mi nelíbí,když někdo(hlavně já sama)zvrací.Jsem dost hubená a všichni mi říkají tyčko nebo vyžle,ale já nemám ani bulimii ani anorexii a to jsem měla přezdívku anorektička!!

Já nechápu, jak někdo může dobrovolně zvracet. Už jenom z toho pomyšlení se mi dělá zle. Jsem sice poněkud při těle, ale radši zůstanu tak, než bych se měla takhle trápit. Jím ráda, vychutnávám si jídlo.

Taky jsem se potýkala s bulímií, naštěstí jen necelý rok a půl. Zachránila mě od toho cesta do ciziny. Tady jsem byla v jiném prostředí, jiní lidé, práce.
Moje záchvaty byli již tak silné, že jsem zvracela i po jablku. Někdy i desetkrát denně, prostě po čemkoli , co jsem snědla. Díky tomu jsem si dokonale zkazila zuby. Ani ne tak díky kyselinám, ale že mi chyběli potřebné vitamíny. Takže vnitřní kazy.
Doufám, že mě už nikdy nepřepadne, nerada na to vzpomínám.

Já jsem si taky vždycky myslela, že bych to nezvládla, jenže pak jsem jednou koukala na Áčko s tímhle tématem a tam říkali, že takovým fíglem je se hodně napít. Tak jsem vypila celou dobrou vodu a ono to šlo. Poprvé mi to připadalo fakt odporný a pak jsem tři dny nejedla... a pak jsem do toho spadla po hlavě. Nejhorší je, že ani nejsem nijak zvlášť hubená, jsem furt oplácaná, protože toho sním spoustu a zvracet jdu třeba až za tři čtyři hodiny.

No to se mi asi nestane,jim hodne ale mam se natolik rada,že se mi to asi nestane,zatim se jenom cpu,mam moc velky apetit,ale zvracet neumim

A co je On-braine? Teď mám zrovna horší období, mám nějakou depku, takže zvracím třeba třikrát denně. Včera jsem si koupila pytel hranolek, půl dortu, šest rohlíků, dvoje rakvičky a šlehačku, koblihy a brambůrky a všechno jsem to stihla sníst. Je to fakt hnus. A dneska mám zas šíleně opuchlé oči a mám křeče v žaludku jakmile něco sním.

Alaine, je to blbost nejít se léčit, ale co zkusit někoho, kdo praktikuje on-braine? Hodně jsem o tom četla a určitě to za zkoušku stojí.

a jak konzumujes ten mrazak? jeste zmrazeny? nebo jak?

Eminko, záchvaty přicházejí různě. Já mám bulimii už šestý rok a stále s ní bojuji marně. Dokud jsem bydlela s rodiči, máma si toho čas od času všimla, ale nevěděla, že je to tak často. Teď bydlím sama a na bulimii už ztroskotalo několik mých vztahů. Vždycky jsem pak měla radši jídlo než přítele a nenáviděla jsem, když byl u mně, protože jsem nemohla jíst a zvracet. Někdy je to lepší a vydržím bez záchvatu třeba čtrnáct dní, ale obvykle zvracím každý den. Přes den jím normálně, ale večer se neudržím. Pak je jedno, co jím. Jsem schopná zkonzumovat celou lednici a mrazák. Je to odporný a hnusný, ale je to nade mnou. Na druhou stranu se nechci jít léčit, protože pak už bych to měla napořád v lékařských záznamech.

Ano, podarilo se ji zvitezit. Znam ji dobre.

Zajímalo by mně, jak je možné, že si ten její manžel ničeho nevšiml, například toho jak je čas od času úplně vybílená lednička a také přece pokaždé ty záchvaty nepřicházely pouze v noci a
on jí musel během dne slyšet, že zvrací ne?
Také by mně zajímalo jak častoty záchvaty u bulimiček přicházejí, víte to někdo?
Lolito jak víš, že se té paní podařilo zvítězit, znáš ji?

Te pani se podarilo zvitezit. Vede kurzy pro bulimicky a anorekticky v Brne. Jejich sdruzeni se jmenuje Anabell.

Je to nesmírně zajímavý, té paní je mi líto doufám, že se jí podařilo zvítězit už doopravdy. Moc bych si chtěla přečíst tento deník, mám taky problémy s jídlem, ale nenávidím zvracení díky bohu, vím, že jinak bych na tom byla stejně.