Bolí vás v krku, jste unavení, máte zduřené uzliny na krku? Dost možná jde o infekční mononukleózu – virové onemocnění, které se přenáší mimo jiné líbáním.
Infekční mononukleóza je spíše syndrom neboli soubor příznaků, přičemž nemoc může probíhat různě,“ říká úvodem MUDr. Jiřina Hobstová, CSc., z Interní kliniky 2. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Motol v Praze. „Nejčastěji má onemocnění asymptomatický průběh, tudíž člověk nepociťuje žádné příznaky a pouze si ‚potichu‘ vytváří protilátky proti danému viru – EBV (virus Epsteina a Barrové) či CMV (cytomegalovirus).
Oba tyto viry patří do skupiny herpetických virů a jejich vlastností je, že od okamžiku vniknutí do organismu, ať již s příznaky nemoci, nebo bez nich, v organismu přetrvávají a schované většinou v buňkách mízního systému přežívají v neaktivní formě po celý život dotyčného, s možnou reaktivací onemocnění kupříkladu při nadměrném stresu nebo v důsledku závažných onemocnění,“ dodává.
Čeho si všímat?
Příznaky nemoci mohou být u obou virů shodné. Nejčastěji nemoc probíhá pod obrazem těžké, na antibiotika nereagující povlakové angíny, doprovázené horečkou, bolestmi v krku, pocitem ucpaného nosu a zvětšením především krčních a podčelistních mízních uzlin. Proto se někdy mononukleóza může zaměnit za streptokokovou angínu. Žluté zabarvení kůže jako při infekční žloutence se pozoruje zcela výjimečně, byť jaterní testy mohou být někdy hodně zvýšené.
Dalším příznakem bývá Holzelovo znamení (drobná tečkovitá vyrážka takzvaných petechií na patře), ve vzácnějších případech mohou nastat otoky víček, respektive prosáknutí kolem očí (Bassův příznak).
Onemocnění může vzplanout náhle, někdy je však možné si všimnout drobných potíží trvajících asi 1–2 týdny předem, jde například o bolesti hlavy, břicha, nechutenství, nevolnosti, zvýšenou únavu a pocení.
Inkubační doba od nákazy bývá zhruba 2–6 týdnů, přičemž však k vylučování viru dochází již koncem této doby, tedy ještě před propuknutím zmíněných symptomů.
Potvrzení diagnózy
K potvrzení infekce je třeba sérologické zjištění specifi ckých protilátek v krvi (existuje řada různých typů), podle jejichž aktuální hladiny lze rozlišit, v jaké fázi se onemocnění nachází. Vhodné je též provést jaterní testy, které bývají zvýšené. Mononukleózu diagnostikujeme průkazem tzv. akutních protilátek, případně průkazem virové DNA v krvi a typickými změnami v krevním obraze,“ říká lékařka.
„Prevalence anamnestických protilátek, která vypovídá o promoření populace, je obrovská. V dospělosti dosahuje 80 procent i více a zvyšuje se zároveň s věkem. Způsob přenosu se u obou virů částečně liší, pro EBV je typický přenos infekčními kapénkami (slinami) – ten je častější u dětí a mladistvých, proto se ujalo laické označení ‚nemoc z líbání‘… Přenos však může nastat také společným jídlem a pitím, nákazou přes slinami potřísněné hračky či ručníky. U akutní CMV infekce se virus vylučuje všemi tělními tekutinami a nákaza je možná sexuálním kontaktem, mateřským mlékem, močí nebo krví,“ popisuje odbornice.
Možnosti léčby
„Léčba infekční mononukleózy je symptomatická, což znamená, že se snažíme zmírnit příznaky onemocnění. Podáváme léky snižující horečku a zmírňující otok mízních uzlin. Proti EBV nebyl dosud efekt žádného antivirového léku prokázán,“ zdůrazňuje MUDr. Hobstová a pokračuje: „Proti cytomegaloviru sice máme účinná virostatika, nicméně u běžných forem onemocnění a jedinců, kteří nemají závažnou poruchu imunity, je nepoužíváme pro jejich nežádoucí účinky.
Podáváme je pouze u novorozenců, kteří získali infekci od matky během těhotenství, a pacientům po transplantacích, neboť u nich by tato infekce mohla vyvolat závažné komplikace.“ Příznaky onemocnění vymizí spontánně, zpravidla do tří týdnů, ale někdy i déle. Mnohdy však únava a slabost přetrvává dalších několik týdnů. Doba vylučování viru po infekční mononukleóze vyvolané EBV není přesně známá, předpokládá se, že jde o několik týdnů, CMV je v moči detekovatelný několik měsíců.
„V akutní fázi onemocnění je vhodný klidový domácí režim do odeznění příznaků. Doporučení po odeznění akutních příznaků závisí na klinickém stavu nemocného, fyzická námaha by se měla řídit vlastní tolerancí, nicméně ‚šetření‘ je vhodné do doby normalizace jaterních testů; do této doby se též nedoporučuje alkohol a strava bohatá na přepálené tuky. Zejména u dětí ovšem dlouhodobé omezování tuků a příprava stravy pouze ‚na vodě‘ nejsou vhodné,“ podotýká lékařka. „Onemocnění je sice nepříjemné, ale u jedinců bez závažné poruchy imunity je zcela vyléčitelné a bez následků.
Nové vzplanutí infekce je možné především u CMV, při těžké poruše imunity například po transplantacích,“ upozorňuje.
Vyhneme se mononukleóze?
Dá se říci, že lidé, kteří mají odolnou imunitu, tento virus „nechytí“, nebo to záleží na zcela jiných mechanismech? „Co se týče prevence, očkování proti této nemoci neexistuje, a pokud žijeme v lidském společenství čili jsme neustále ve styku s jinými, často nemocnými lidmi, je těžké se kontaktu s touto infekcí vyvarovat. O tom také svědčí procento promořenosti obyvatel. A fakt, že někdo skutečně onemocní, zatímco jiný si tiše vytvoří protilátky, aniž by onemocněl, je jistě dán velikostí infekční dávky a nepochybně také okamžitým stavem imunity, popřípadě dalším současně probíhajícím, byť banálním infektem.
Ale mononukleóza je běžné onemocnění, nepřechází do chronicity a každý, kdo nemá těžkou poruchu imunity, se zcela uzdraví,“ uzavírá lékařka.
Čím se liší infekce CMV od EBV?
Zřetelná únava a zvětšení mízních uzlin na krku jsou obdobné, nicméně u nákazy CMV bývá častěji absence povlakové angíny, naopak převažuje únava se zvýšenými teplotami. Komplikace mononukleózy nastávají naštěstí zřídka (mohou si vyžádat hospitalizaci v nemocnici) a týkají se především oblasti horních cest dýchacích (obstrukce dýchacích cest zduřenou mízní tkání). Komplikace neurologického rázu, např. meningitida či myelitida, ruptura sleziny nebo různé formy kardiálních problémů jsou extrémně vzácné.
Akutní infekce vyvolaná CMV je nebezpečná v těhotenství, protože virus se může přenést přes placentu na plod a poškodit vyvíjející se orgány, především sluch. Plody matek majících již před těhotenstvím anamnestické protilátky ohroženy nejsou.
O autorovi| Helena Míková odborná spolupráce: MUDr. Jiřina Hobstová, CSc., infekční stanice Interní kliniky 2. LF UK a FN Motol v Praze, www.fnmotol.cz
