Stárnutí samo o sobě není nemoc, je to přirozený proces, ve stáří se však hromadí různé fyzické neduhy, choroby a mimo jiné také často přicházejí poruchy poznávacích (kognitivních) funkcí, jako jsou paměť, pozornost, intelekt, řeč a další,“ říká doc. MUDr. Roman Jirák, CSc., z Centra pro diagnostiku a terapii Alzheimerovy choroby Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
„Pokud budeme pátrat po příčinách tohoto stavu, jednak je zde určitý vliv genetického vybavení daného člověka, jednak vliv jeho celkového,životního příběhu', silných stresových událostí, nemůžeme pominout ani stav životního prostředí kolem nás a v neposlední řadě dopad již přítomných tělesných onemocnění, mezi něž řadíme například dlouhodobě neléčený vysoký tlak, který může měnit funkci mozku, či cévní onemocnění jako taková.
Ve hře je samozřejmě mnohem více faktorů, které posléze mohou přispět ke vzniku demence u daného jednotlivce,
“ vysvětluje lékař.
Mysl na ústupu
Demence. Slovo, které neslyšíme rádi, zejména v kontextu vlastního rodinného kruhu. Pravdou však je, že lidí, kterých se demence ke stáru týká, pomalu, ale jistě přibývá. Co vlastně tento výraz přesně znamená?
Stručně řečeno – jde o duševní onemocnění, které vzniká převážně ve vyšším věku (resp. riziko onemocnění stoupá spolu s věkem), kdy dochází k postupnému úbytku kognitivních (poznávacích) funkcí (paměť, intelekt, motivace), což se odráží především v neschopnosti nadále pracovat, studovat a finálně též samostatně žít. De facto nastává rozklad osobnosti, kdy nemocní v pokročilých stadiích demence nepoznávají ani své blízké a potřebují 24hodinovou odbornou péči.
Jak jde čas
Podle docenta Jiráka bývá prvním příznakem nastupující demence výrazná zapomnětlivost. Sem tam zapomínáme téměř všichni (netřeba se proto hned děsit…), nicméně pokud se tento jev objevuje nezvykle často, navíc člověk zakládá věci na nesprávná místa a nedokáže si zapamatovat nové informace, je to indicie, že se děje něco nedobrého.
Mezi další „viditelné“ příznaky patří neschopnost logického myšlení, porucha prostorové představivosti a orientace, poruchy exekutivních funkcí (schopnost posuzování a řešení problémů, plánování, organizování), které člověk dříve vykonával snadno a hladce. Důležitým vodítkem je tzv. amnestická dezorientace (porucha krátkodobé paměti), kdy si člověk nepamatuje, kde se právě nachází, nebo zapomene, s kým před chvílí telefonoval. Postupně dochází též ke snižování intelektu, až nakonec pacient není schopen ani těch nejjednodušších logických úvah. V pokročilé fázi demence lze často pozorovat poruchy chování s projevem výrazného neklidu či agresivity. Nutno říci, že právě poruchy chování obecně jsou nejčastějším důvodem pro přijetí pacienta do nemocniční/ústavní péče.
Příklady poruch chování:
Negativní poruchy chování opakování neúčelných pohybů, neustálé přecházení z místa na místo, kladení stejných otázek, u těžších fází pak vydávání neartikulovaných skřeků apod.
verbálně agresivní chování vyhrožování, nadávky,
ječení…
agresivní chování kopání do nábytku, rozbíjení věcí, někdy též agresivita zaměřená vůči okolním lidem včetně rodinných příslušníků a přátel ?
apatie zejména v pokročilých fázích onemocnění
Alzheimerova choroba
Demence je syndrom, klinický projev, který může mít řadu příčin, a jednou z těchto příčin může být Alzheimerova choroba, což je nejčastější příčina demence vůbec.
Jde o komplikované neurodegenerativní onemocnění způsobené různými faktory, příčiny však stále ještě nejsou příliš „čitelné“, včetně případného podílu dědičnosti.
„Nutno říci, že u Alzheimerovy choroby existuje velice dlouhé preklinické stadium, které je takzvaně klinicky němé, kdy člověk nemá žádné potíže, takže nemá šanci si všimnout (a vlastně ani jeho okolí), že se děje něco nekalého. V tomto stadiu lze dané onemocnění zjistit pouze náročnou, drahou zobrazovací metodou (pozitronovou emisní tomografií – v těchto případech se prozatím používá pouze výzkumně), která odhalí patologickou bílkovinu beta-amyloid v mozcích pacientů. Ta se tam ukládá již několik let předtím, než se objeví první příznaky, tedy subjektivní a objektivní poruchy paměti. Posléze jsou narušeny i aktivity každodenního života a postupem času nemoc postupně přechází do demence jako takové,“ podotýká docent Jirák.
Vzhledem k tomu, že onemocnění probíhá zpočátku plíživě, nenápadně, nemocní přicházejí k lékaři často pozdě (změny týkající se paměti či chování daného člověka jeho okolí zpravidla přičítá přirozenému procesu stárnutí). Proto je na rodinných příslušnících, aby citlivě vnímali změny v chování daného člověka a přivedli jej k lékaři co nejdříve. Zde je stěžejní role zejména praktických lékařů, kteří nejprve prověří paměť, poznávací funkce a posléze nemocného zasílají ke specialistovi, na psychiatrii, neurologii či geriatrii. Existují též specializovaná centra, která se přímo zabývají Alzheimerovou chorobou.
„V každém případě je třeba důkladná anamnéza včetně následných vyšetření pomocí MRI či CT.
U Alzheimerovy choroby je totiž typický nález – atrofuje, zmenšuje se určitá část mozku, část spánkových laloků (takzvaný hippocampus) a další oblasti. Je také třeba prověřit metabolismus mozku, který bývá postižen v oblasti temporálního (spánkového) a parietálního (temenního) laloku,“ uvádí odborník.
Je porucha řeči jedním z prvních signálů, že se s mozkem něco děje?
Může být, ale nemusí. Rozhodně nastupují potíže s hledáním slov, s hledáním výrazů, řeč je chudší, lidé hůř verbalizují. Mohou se vyskytnout takzvané fatické poruchy (afázie), kdy lidé nechápou význam slov a sděleného obsahu – mozek nedokáže řeč rozklíčovat, což v pozdních fázích nemoci bývá zcela pravidelně.
Objevuje se též porucha tvorby řeči na centrální úrovni, kdy lidé nejsou schopni řeč tvořit, proto komolí slova a podobně. Možnosti současné farmakoterapie?
Neznáme přesně spouštěč, není tedy možná kauzální, příčinná léčba, a proto nelze tyto choroby vyléčit. Dají se ovlivnit pouze některé známé faktory, například u Alzheimerovy choroby defekt některých neurotransmiterů, tedy přenašečů vzruchu. Jde hlavně o poruchu acetylcholinergního systému – člověk má málo acetylcholinu, který je důležitý pro paměť, proto se podávají látky, jež hladinu acetylcholinu zvyšují. Druhou metodou je použití memantinu, což je látka neuroprotektivní, která působí přes systém excitačních aminokyselin (jako je například kyselina glutamová).
Zkouší se rovněž vakcinace proti patologickým bílkovinám, což se jeví dosti nadějně. Kromě jiného se zkoumají účinky kurkuminu, který má vliv na menší tvorbu beta-amyloidu, ve hře jsou též výtažek z přesličky a další látky. Nicméně vše je ve stadiu výzkumu a prověřování.
Vyhneme se demenci...?
Otázkou samozřejmě zůstává, jakým způsobem se o sebe a své bližní starat, aby demence neměla šanci. Můžeme se vlastně těmto problémům vůbec vědomě vyhnout?„Můžeme do určité míry snížit pravděpodobnost vzniku demence nebo oddálit její vznik, samozřejmě to však neplatí na sto procent.
Ze svého životního stylu bychom tak měli co nejvíce vyřadit neurotoxiny.
V každém případě je dobré vyvarovat se nadměrného požívání alkoholu – nemluvím o,dvojce' červeného pro zdraví, ale o vysokých dávkách zejména tvrdého alkoholu. Jak známo, neblaze působí na neurony, o které tak přicházíme. Velice důležité je též neustále procvičovat mozkové závity, tedy vyvíjet psychickou činnost, což je ochranný faktor z hlediska vzniku veškerých neurodegenerativních poruch,“
zdůrazňuje doc. MUDr. Roman Jirák, CSc.
Během života zpravidla máme až nadbytek duševní činnosti, probíhá neustálý proces učení se mnoha věcem, nicméně je třeba v tom ke stáru pokračovat, nezastavit se… Ve chvíli, kdy lidé po odchodu do důchodu přestanou duševně „růst“, dochází k akceleraci poruch paměti. Nicméně pravdou je, že řadu faktorů ovlivnit vědomě nemůžeme, protože u mnoha typů demencí (včetně Alzheimerovy choroby) neznáme přesnou příčinu, je tedy těžké zvolit účinná preventivní opatření.
V každém případě platí, že zdravým životním stylem si jistě nepřitížíme. To znamená uvážlivě se stravovat s vyloučením tučného, nadmíru mastného, slaného či sladkého, naopak preferovat konzumaci mořských ryb z chladnějších vod, ovoce, zeleniny a luštěnin. Do denního režimu je nezbytné začlenit tolikrát připomínaný a pro život nezbytný přiměřený pohyb (pro starší osoby je vhodná zejména chůze), v neposlední řadě pak i dbát na vyváženost povinností s časem na relaxaci a věci příjemné. To je minimum, které pro sebe můžeme udělat v průběhu celého života.
Demence jako onemocnění se dělí na několik skupin v závislosti na příčinách:
+ neurodegenerativní onemocnění (nejčastěji Alzheimerova choroba, demence s Lewyho tělísky, frontotemporální lobární degenerace – nejznámější formou je Pickova choroba aj.)
+ symptomatické demence (vaskulární demence na podkladě jednoho či více infarktů nebo arteriosklerotických změn, demence v důsledku úrazu, nádoru apod.)
+ demence na podkladě infekcí (syfilis, AIDS…)
+ demence v důsledku intoxikace (alkohol, drogy) a dalších příčin. Alzheimerova choroba sice postihuje převážně starší osoby (60 let a výše), nicméně se stává, že onemocní též lidé mladší (ve věku 30–50 let), což se však týká pouze malého procenta z celkového počtu lidí postižených touto chorobou a bývají zjišťovány mutace některých genů (výskyt u blízkého pokrevního příbuzenstva).
Demence se týká nejen lidí s vysokým IQ, jak je tradováno. U těchto lidí je ovšem tento „propad“ nápadnější. Vyšší IQ však může být naopak i protektivním (ochranným) faktorem vzhledem k tomu, že si toho okolí dříve všimne a chorobu je možné dříve léčit, tedy zmírnit její průvodní projevy.
Kdy zbystřit, čemu věnovat pozornost? Když se lidé začnou měnit oproti svému běžnému chování, jednání, ztrácí paměť, nejsou schopni řešit ani snadné situace, aktivity denního života se u nich zhoršují. Přestávají používat mobilní telefon apod., či se dokonce stanou ve vysokém věku promiskuitní s nápadným sexuálním chováním na veřejnosti, mívají kupříkladu též halucinace, zpravidla noční, s příznaky psychózy (toto se týká demence s Lewyho tělísky). Alzheimerova choroba čítá v celosvětovém měřítku asi 30 milionů nemocných, přičemž tento údaj je pravděpodobně podhodnocen. Počet nemocných bohužel spolu se stárnutím populace stále roste, což je zatěžující mimo jiné pro ekonomiky daných zemí. U nás žije odhadem na 130 tisíc lidí s demencí.
Přípravky, které mohou podpořit nemocného: omega-3 nenasycené mastné kyseliny, vitamin B12, koenzym Q10, kyselina listová, vitamin E, zinek aj.
Autor: Helena Míková, odborná spolupráce: doc. MUDr. Roman Jirák, CSc., Centrum pro diagnostiku a terapii Alzheimerovy choroby, Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze, www.vfn.cz
Článek vyšel v časopise Moje Zdraví