Existuje jen málo diet, které bych od puberty nevyzkoušela. Od těch vyloženě absurdních – vajíčkové, rýžové a tukožroutské – až po ty, které se aspoň snaží tvářit systémově – Atkinsova, pravěká, dělená strava,“ vypráví třicetiletá Lenka a dodává: „Ale protože na dietě nemůžete být věčně, tak jsem se v mezidobí nezřízeně přejídala – a pochopitelně přibírala.“ Lenka je přesně příklad člověka, kterého výživoví poradci nazývají chronickým dietářem.
Začarovaný kruh
„Chronický dietář je člověk, který se neustále snaží zkoušet nejrůznější zázračné diety, avšak daný výsledek si dlouho neudrží a opět se vrátí k původním stravovacím návykům.
A to má za následek opětovný nárůst hmotnosti. Dochází tak k jojo efektům, přičemž zanedlouho se zase rozhodne zhubnout a daný kolotoč se neustále opakuje,“ popisuje Martina Běhalová z krabičkové Diety v pohodě. Chroničtí dietáři mohou být muži i ženy, byť ženy se podle výzkumů pokoušejí změnit tvar své postavy pomocí diet podstatně častěji. Podle studie zveřejněné v roce 2011 v The American Journal of Clinical Nutrition v populaci amerických a britských žen 95 % někdy v životě drželo dietu a asi 40 % žen drží nějakou dietu víceméně průběžně.
Jako důvody k dietnímu chování ženy nejčastěji uváděly přání „být štíhlá“ nebo „zlepšit si sebevědomí a sebedůvěru“ s tím, že v obdobích „na dietě“ se omezují v jídle i tehdy, když mají hlad. Držení diety v cyklech se týkalo většiny žen, které vědci oslovili, většinou šlo o změnu jídelníčku v rámci týdnů.
Ženy při nich sice zhubly, ale jakmile se omezovat přestaly, opět na váze přibraly.
Doopravdy zhubnout se tímto způsobem podle studie podařilo jen asi 5 %, a teď pozor – NEOBÉZNÍCH žen. Co z toho plyne? Že život rozdělený na etapy na dietě a po dietě je nesmysl a nikdy nepovede ke spokojenosti s váhou ani ke spokojenosti životní. Vysvětlujte to ale zástupům nás všech, které to možná víme, ale chováme se přesně opačně. Proč nedokážeme pracně nabyté poznatky uvést do praxe?
Sebevědomí a váha
Tuto otázku zkoumala ve své diplomové práci z roku 2009 studentka brněnské Masarykovy univerzity Kateřina Štosová. „U osob, které drží diety chronicky, se dá předpokládat, že na počátku měly nízké sebevědomí.
Existují nesporné důkazy pro tvrzení, že diety mohou vést k přejídání, pocitům ztráty kontroly, pocitu tloušťky a zvýšené nespokojenosti s tělem, i když se jeho velikost vůbec nezměnila,“ píše. Martina Běhalová má ve své praxi i řadu chronických dietářek, které hubnou ve jménu ideálu krásy propagovaného v médiích. Tím však dávno není štíhlost, ale vyhublost, takže i přirozeně štíhlé ženy se uchylují k dietám, aby splnily ideál moderní společnosti. „Přitom podle BMI ani jiných diagnostických ukazatelů hubnout vůbec nepotřebují. Ovšem s tím, že jakmile s dietami jednou začnou, nesprávný jídelníček a následné jojo efekty se zbytečně podepíšou na jejich metabolismu.
Takové ženy pak s váhou bojují celý život a přitom by nikdy nemusely ani začít, kdyby se za každou cenu nechtěly vyrovnat předepsanému ideálu krásy,“ míní Martina Běhalová.
Dietní šílenství
Žena se může stát chronickou dietářkou velmi rychle. Základním problémem je totiž podle odbornice už samotné slovo dieta. Pokud se jí začnete oddávat, je velmi pravděpodobné, že hned v rozhodnutí „držet dietu“ bude něco špatně. Zaručené diety kamarádek, celebrit a ty z lifestylových časopisů jsou totiž založené na tom, že mají nejrůznější omezení: nesmíte jíst to nebo ono, nesmíte se jídla dotknout po páté hodině a tak dále.
Pokud chcete dělat něco jiného, než myslet na jídlo a na pití, taková dieta vás velmi svazuje. Bojíte se, že dieta znamená i omezení množství jídla, a tudíž je logické, že přijde hlad. A i když držíte dietu dovolující jíst dosyta, pak se stejně bojíte hladu, protože nevěříte, že když máte zhubnout, mohlo by to jít bez hladu. A tak se brzy ocitnete ve spirále „smím“ a „nesmím“, „jím“ a „nejím“ a „držím dietu“ a „nedržím dietu“, která má ve výsledku za následek pošramocené sebevědomí a několik kilogramů navíc.
Chyby chronických dietářů
Všichni chroničtí dietáři se podle Martiny Běhalové nejčastěji uchylují ke dvěma cestám, jak to udělat: buď sníží razantně energetický příjem (a začnou dvojnásobně sportovat), nebo striktně vyloučí ze svého jídelníčku veškeré sacharidy. „Na přístupu omezení sacharidů funguje v poslední době třeba velmi populární Dukanova dieta, která však dostává naše tělo do stavu tzv.,ketózy‘. Při ketóze dojde k vyčerpání energetických rezerv – glykogenu v játrech a organismus člověka přepne do šetřícího režimu – energii získává jen z bílkovin a tuků.
Následně dochází k odbourávání vlastních svalů. Hmotnost se tedy sice snižuje, ale místo tukové hmoty jde převážně o úbytek svalů a vody, a tak hrozí dehydratace,“ vysvětluje Martina Běhalová. Ke všem těmto omezením se navíc chroničtí dietáři uchylují s tím, že jde o omezení na určitou dobu, tedy o jakýsi boj, po kterém si budou moct znovu dopřávat. Úspěch při hubnutí je přitom založen na přístupu přesně opačném: trvalé změně životního stylu, při které se sice také musíte omezovat (nelžeme si do kapsy, že to jde bez omezování), ale minimálně, a děláte to vlastně rádi.
Tajemství správné motivace
U chronických dietářů je velký problém také v motivaci. Jednak chtějí trvalou změnu založit na dočasných krocích, jednak ve svém striktním plánování absolutně nepočítají se selháním, které se ovšem objeví. Protože s ním nepočítají a nemají plán, jak s ním naložit, začnou se nezřízeně přejídat a jojo efekt je na světě. „Když dojde k uklouznutí, máme často tendenci klást si jako první otázku, co jsme mohli udělat lépe.
Je ale mnohem jednodušší měnit podmínky než sebe. Nemá smysl zabývat se tím, jací bychom měli být – víc motivovaní, míň líní, mít větší vůli – to nikam nevede. Potřebujeme poznat své možnosti a hranice a těm pak realisticky přizpůsobit své cíle a postupy,“ říká psychoterapeut Michal Mynář. Jinými slovy: pokud počítáte s tím, že se v životě neobejdete bez čokolády, snadnější bude najít cestu, jak ji vhodně zakomponovat do jídelníčku než jak se bez ní obejít.
Jak z bludného kruhu?
Jediná zaručená rada, jak se nezařadit do klubu chronických dietářů, je podle Martiny Běhalové nezačínat s šílenými dietami. Pokud chcete shodit pár kil, navštivte kvalifikovaného nutričního terapeuta. „Dozvíte se všechny potřebné informace, jak si sestavit zdravý a vyvážený jídelníček, který vám pomůže zhubnout v rozumném časovém horizontu, tedy tempem maximálně tři kila za měsíc. Nemůžete očekávat nemožné a chtít rychle zhubnout kila, která jste dlouhé roky nabírali,“ dodává Martina Běhalová.
I když máte pocit, že o hubnutí všechno víte, většinou je to pravda jen částečně. Ono totiž něco jiného je přečíst si návod v časopise a pak ho aplikovat do svého životního tempa, práce, koníčků, ale taky zvyků, starostí, chutí a nechutí.
A když vám někdo nařídí, že si máte dát k snídani, obědu, večeři a svačinkám přesně tohle a tohle a že „přes to nejede vlak“, jak dlouho to vydržíte? Pokud máte podezření, že spadáte do kategorie chronických dietářů, existuje pomoc jediná: naučit se jíst podle toho, kdo jste. A to nejlépe navždycky! *
Článek vyšel v časopise Dieta 7-8/2013