5
Fotogalerie

Kvůli epilepsii upadala do bezvědomí. Natálce pomohl pravidelný režim i pes

Lidé, kteří mají epilepsii, stále bojují s izolací a samotou. Čelí také řadě mýtů ohledně své nemoci. Ta se přitom nevyhýbá ani malým dětem, pro které v současné epidemii znamená často ještě výraznější izolaci a pocit osamění než pro jejich zdravé vrstevníky. Přesto neznamená diagnóza epilepsie konec života. Přečtěte si příběh Nathaly, která své nemoci statečně čelí.

Jako blesk z čistého nebe

Epilepsií může onemocnět každý z nás. Stejně jako dnes dvanáctiletá Nathaly z Olomoucka. U ní se epilepsie poprvé objevila ve školce. Při odpoledním spánku upadla do bezvědomí a zdravotníci ji převezli do nemocnice, kde podstoupila řadu vyšetření. Lékaři u Nathaly odhalili tzv. idiopatickou epilepsii, která v jejím případě není dědičná a přesná příčina je dosud neznámá. „Pomocí CT zjistili, že má tekutinu na mozku, která tlačí na spánkový lalok. Nikdo v mé rodině ani u bývalého manžela epilepsií netrpěl. Podobné příznaky se půl roku zpětně začaly projevovat také u o pět let staršího syna (mimo ztráty vědomí), a tak jsem se bála. Postupně jsem si všimla, že má Nathaly záchvat vždy po velkém stresovém vypětí,“ popisuje počátky s dceřinou nemocí její maminka Šárka.

TIP NA VIDEO: Podívejte se na video, co se děje v mozku, při epileptickém záchvatu?

Pokračování 2 / 4

Věrná fenka

Nathaly měla záchvaty pouze ve spánku, kdy jí ztuhla levá polovina těla a upadala do bezvědomí. Po nabytí vědomí trvalo dlouho, než promluvila, protože nemohla. „Děti jsem vychovávala sama a bylo to náročné období. Každý měsíc jsem byla s jedním nebo druhým v nemocnici. Měli jsme fenku stafordširského teriéra, která se od Nathaly nehnula ani na krok. Spávala s námi u postele a několikrát mě štěkotem upozornila na záchvat malé,“ říká Šárka. Léčba naštěstí začala účinkovat a intervaly mezi jednotlivými záchvaty se postupně prodlužovaly.

Pokračování 3 / 4

Léčba zabrala

Kromě léků Nathaly pomohl i pravidelný režim, který musela striktně dodržovat. „Chodila spát přesně v půl osmé, hodinu před spánkem nesměla koukat do tabletu a podobně. Režim musela dodržovat i na školních akcích (školy v přírodě). Myslím si, že to mělo na zlepšení její nemoci velký vliv,“ vysvětluje její maminka. Nyní je Nathaly již čtyři roky bez záchvatů, pravidelně dochází na EEG a kontroly, a dokonce jí v prosinci 2020 lékaři vysadili i léky. Léčbu museli odborníci několikrát měnit, protože ji léky hodně uspávaly. „Byla pomalejší než její vrstevníci. Často usínala ve škole, přitom spala 11 hodin. Nathaly je jedničkářka a dobře se učí, ale například nedokázala napsat diktát stejně rychle jako její spolužáci," říká maminka.

Pokračování 4 / 4

Malá malířka

Bohužel se Nathaly ve škole setkala i se šikanou. „Přednášky a osvěta o epilepsii v naší škole ale naštěstí situaci zlepšily, měla nejlepší paní učitelku třídní, která nám vždy vyšla vstříc, pochopila nás a pomohla nám,“ vysvětluje Šárka. Nathaly se nyní může věnovat všem svým koníčkům na plno, baví ji čtení, plavání a ráda jezdí na čundry s tátou. Miluje Harryho Pottera a celou jeho sérii přečetla jak v originálním anglickém jazyce, tak i v češtině. Píše i svou vlastní knihu. Další velkou vášní Nathaly je malování. Vloni dokonce zvítězila ve výtvarné soutěži „Líbí se ti, mami?“, kterou spolupořádá spolek EpiStop a společnost UCB. Na vítězném obrázku ztvárnila svůj sen stát se malířkou. „K Vánocům dostala malířský stojan a přála by si v domě mít svůj malý ateliér, na který teď šetříme,“ uzavírá příběh s dobrým koncem Šárka.

Na řadě nemocí jsou traumatizující nejenom vlastní příznaky, bolesti a komplikace, ale i to, že jak se o nich mnoho neví, dívají se ostatní na nemocné skrze prsty, protože jsou prostě jiní. Takovým stigmatem trpí i nemocní epilepsií. Na jejich problémy chce upozornit mezinárodní akce tzv. Purple day, která každoročně připadá na 26. března, tedy na dnešní den. Každý, kdo chce pacienty s epilepsií podpořit, si proto v tento den zvolí oblečení ve fialové barvě

Doporučujeme

Články odjinud