„Jsem ráda, že už je po svátcích a můžeme zas všechno dělat normálně,“ směje se režisérka, autorka a producentka Mirjam Landa. I když tedy zrovna její začátek roku moc „normální“ není, protože úspěšná divadelnice a matka třech dcer je v jednom kole. Jako režisérka nejdříve „oprášila“ svůj autorský muzikál Touha, pro který složil hudbu její manžel Daniel Landa, a v pozici producentky přivede na českou divadelní scénu kultovní americký muzikál Rent.
Během pěti let, které uběhly od premiéry muzikálu Touha, jste pracovala na řadě projektů. V čem je pro vás právě Touha natolik výjimečná, že máte chuť se k ní vracet?
Je zvláštní už tím, že jsem ji psala na základě svého filmového scénáře, což pro mě byla zajímavá výzva. Navíc ji považuju za jedno z nejlepších děl, které jsme s Danem napsali. A hlavně za nejveselejší. Toto představení mám opravdu hodně ráda, což je taky důvod, proč se nyní vrací zpátky na repertoár Divadla Kalich.
Jak ve filmu Kvaska, tak v divadelním muzikálu Touha bez příkras poodhalujete svoje zkušenosti se zákulisím muzikálové branže. Byla byste dneska v jejich pojmenování tvrdší?
Za těch pět let jsem jistě nasbírala zážitky na druhý díl, to je pravda. Ale jestli bych v něm byla tvrdší, netuším. I když se mě už léta drží image, jak jsem hrozně drsná, já si o sobě myslím, že jsem pořád dost měkká. Teď si nedělám legraci. Naučila jsem se držet si spolupracovníky spíš od těla, moc nenavazovat osobní vztahy, abych mohla být v komunikaci s nimi přímější, tvrdší. I to je moje zkušenost za poslední léta.
Touha se nevrací jen mírně oprášená, zásadně jste totiž obměnila herecké obsazení. Proč?
Za dobu od premiéry původní Touhy jsem poznala řadu zajímavých herců. A pokud to jenom trochu jde, chci pracovat s lidmi, kteří mě baví. Už kdysi jsme v Touze dali velký prostor novým talentům, v tom byl ten muzikál výjimečný a já ráda dám prostor novým tvářím v Touze i tentokrát. Ty navíc představení příjemně oživí. Bude to pořád naše Touha, ale posunutá zase trošku jinam.
I vy jako režisérka se posunete?
Kdo zná moji práci, ten ví, že se z velké části inspiruji přímo na place během zkoušek. Pokud někdo z herců přijde s dobrým nápadem, nemám problém ho přijmout. Takže nová Touha bude inspirovaná novými dušemi.
Máte ráda profesní návraty?
Ani ne, třeba remake filmu bych netočila, ale u divadla to vnímám jinak. Divadlo je přece stále živý organismus, současnou Touhu tedy neberu ani tak jako návrat, spíš jako další kilometry ujité na cestě vpřed. A nebude nic divného, když na této cestě třeba budeme za pár let zase pokračovat dál.
Produkujete tuzemské nastudování kultovního muzikálu Rent z prostředí uměleckého New Yorku 90. let. Čím vás přesvědčil?
Je to opravdu výjimečný titul, dokonce oceněný Pulitzerovou cenou vedle spousty dalších odborných trofejí. Jeho hudba, melodie a texty mě moc bavily, příběhy postav mi byly blízké. Skupina mladých umělců bojuje o to být vyslyšená, chtějí něčeho dosáhnout a začínají chápat, že svět na ně nečeká. Naučí se, že život je boj, který se někdy prohraje. Ale prohry se na konci nepočítají. Počítají se momenty, v nichž člověk prožíval lásku.
Pár představení se odehrálo už v létě. Půjde o stejnou verzi?
O prázdninách jsme si spolu s americkým režisérem Stevem Josephsonem pronajali menší Divadlo Na prádle a Rent jsme tam odehráli jako workshop. To znamená, že režie není úplně dokončena, ale vyvíjí se podle pocitů režiséra i diváků. Představení byla vyprodána a neuvěřitelně úspěšná. Teď už půjde o regulérní premiéru. Zůstali jsme u angličtiny, publikum ji při workshopech velice ocenilo. Samozřejmě máme připravené české titulky. A k tomu tým skvělých mladých herců i muzikantů. Divadlo Kalich se mi zdá jak pro Touhu, tak i pro Rent přímo ideální.