Už desítky let vypadá pořád stejně. Zdá se, že se velkého perfekcionisty Petra Nárožného čas netýká, herec totiž 14. dubna 2022 oslavil již čtyřiaosmdesáté narozeniny. Co jste o něm možná nevěděla?
Dohodil ho Bobek
Petr Nárožný začínal v Semaforu, ale až poté, co vystudoval stavební fakultu na pražské ČVUT a pracoval ve sdružení velkovýkrmen. Původně chtěl být doktorem, ale po dlouhé vojně a kádrových problémech mohl vystudovat vysokou školu jen dálkově, což u medicíny nešlo, a tak se stal projektantem. V roce 1968 poprvé uplatnil svůj talent komika při uvádění koncertů skupiny Rangers. To bývalo večer.
Přes den ale v té době ještě pracoval jako projektant. Společnou kancelář měl s Pavlem Bobkem – a právě ten ho do Semaforu doporučil. Populární divadlo nastartovalo jeho kariéru, po smrti Jiřího Grosmanna ho společně s Luďkem Sobotou vzal Miroslav Šimek do party a v tomhle komickém triu pro něj nastalo, jak říká, nejkrásnějších osm let. Odtud Petr Nárožný odešel do Činoherního klubu, kterému už zůstal věrný.
Co řekl Jiří Suchý o dluzích Semaforu? Podívejte se na video:
Pokračování 2 / 6
Utekl mu otec i skvělé role
Jeho otec byl ruský emigrant, a když Prahu osvobodila Rudá armáda, ztratil se jako pára nad hrncem. Herec dodnes neví, co se s ním dělo a kdy a jak zemřel. Ztráta manžela zasáhla i hercovu maminku, náhradu za partnera už si nikdy nenašla.
Spolužáky Petr Nárožný rád bavil odmalička, rád zakládal různá dětská sdružení a spolky, před kamerou se ale poprvé objevil až ve svých šestačtyřiceti letech v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje, kde si zahrál cholerika – automobilového závodníka Volejníka. S rolemi to měl občas trochu složité, ty skvělé jako by se mu vyhýbaly. Kvůli Josefu Abrhámovi například přišel o roli hned třikrát – ve snímcích Šakalí léta, Vrchní, prchni! a Rozpuštěný a vypuštěný! Ve Vesničce mé střediskové získal nakonec roli, která byla psaná na tělo jemu, Marián Labuda a ve Vlaku dětství a naděje zase Stanislav Zindulka.
Pokračování 3 / 6
Profesionální manželka Iva
Jeho skutečnou ženu, celoživotní partnerku, aranžérku výloh Ivu skoro nikdo nezná, zato s hereckou kolegyní Ivou (Janžurovou) si zahrál manželský pár hned několikrát, a tak už se o ní dá říct, že je to jeho profesionální manželka. Mohli jsme je společně vidět například ve snímcích Marečku, podejte mi pero a v seriálech Létající Čestmír nebo Cirkus Humberto. Z posledních let si Petra Nárožného (už bez Ivy) pamatujeme například v seriálech Hospoda, Pojišťovna štěstí nebo v pořadu Zlatíčka.
Pokračování 4 / 6
Nesmrtelné hlášky
Jeho repliky: „Máchale, spadlo ti to! Asi vítr, ne?“ nebo „Je to rebel!" z filmu S čerty nejsou žerty nebo „To je vyloučený. Zaprvé ta dáma není žádná šlapka a zadruhý bere za vyspání tolik, že vy byste za to tady postavili garáž...“ z filmu Šéfe, vrať se už zlidověly a staly se z nich oblíbené hlášky. Těch filmových se Petru Nárožnému podařilo hodně. „Správná věta posazená ve správnou chvíli se může občas stát tou legendární,“ říká k tomu herec. A některé jeho soukromé hlášky? Například: „Vyvádíte, jako když má polepšovna vycházky“ nebo „Zahyneme, ale na našem pomníku bude nápis, že jsme byli humanisté.“ Jeho hlas jsme pak my i naše děti poslouchali ve Večerníčcích o Machovi a Šebestové nebo v příbězích opičky Žofky.
Marie Bezděková
20. března 2020
Pokračování 5 / 6
Pozdní začátky
Hrát začal v pozdním věku a oženil se na svou dobu taky dost pozdě, až když mu bylo čtyřiatřicet. Proč? „Dřív se mi nechtělo,“ prohlásil s humorem. Z manželství vzešly dvě dnes už dospělé děti, dcera Kateřina (ta už z Nárožného udělala dvojnásobného dědečka) a syn Petr. Ženy, tedy ty, které jako ženy vypadají, má ostatně herec rád. Rád má také politiku a historii, o oboje se živě zajímá. Možná i proto, že část druhé světové války prožil v Německu. „Zažil jsem tam nálety, jako malý kluk jsem běhal s maminkou do sklepa,“ vzpomínal. Sám by nicméně do politiky nikdy nevstoupil. Říká, že na politiku nemá teflonový kabát, po kterém všechno steče.
Ivana Štědrá
21. února 2020
Pokračování 6 / 6
Smrt neuslyší
„Je potřeba umět skončit, už jsem tam dlouho,“ řekl o svém odchodu z Činoherního klubu před dvěma lety. Tak horké to ale s koncem kariéry přece jen nebude, i když věk už by na to měl, narodil se v roce 1938, je mu tedy čtyřiaosmdesát let. Ale věk je jen číslo, a tak Petr Nárožný stále ještě účinkuje na zájezdových představeních. Nerad ale cestuje, takže i těch je méně. Naposledy si zahrál v seriálu Hvězdy nad hlavou.
Přestože o smrti přemýšlí alespoň jednou denně, až jednou přijde, určitě ji prý přeslechne – trpí tinitem – neustálým pískáním v uších, kvůli kterému často přeslechne i zvonění telefonu, takže ho kolegové nebo okolí musí upozornit, že mu někdo volá. "Asi bych si měl říct, že když si připadám zdravý, tak by mi to v mém věku mělo stačit," prohlásil před časem v rozhovoru pro Český rozhlas Plzeň.