V norsko-islandském dramatu z roku 2006 Otravný chlap přijíždí hlavní hrdina do města, kde jsou všichni šťastní. Dokonale šťastní, bez pochybností či zneklidňujících otázek. Pokud se přece jen vyskytne černá ovce, která si dovolí atmosféru ohlušujícího štěstí zpochybnit a poukázat na problémy či faleš, je coby nepohodlná osoba co nejrychleji vypoklonkována.
Podobně fungují i jiné dystopické snímky či knihy – spokojenost je dosažena otupěním a šťastný je ten, kdo si neklade otázky, a pokud možno takřka vůbec neuvažuje samostatně. Pokud při četbě následujících tipů na místa, jejichž obyvatelé jsou prý šťastní, zjistíte, že se tam z různých důvodů nemáte šanci podívat, neklesejte na mysli, možná tam jen lidé rezignovali na kritické myšlení.
Teď ale vážně: Otázka, jaký je vztah mezi krajinou a spokojeností obyvatel, není bezpředmětná. Osobně jsem měla vždycky podezření, že bych se stala mnohem vyrovnanějším, lepším člověkem, kdybych měla na dohled moře. Vzhledem ke skutečnosti, že jsem se narodila v Česku, bych byla ochotna tuto záležitost vyřešit nějakým pěkným prázdninovým domkem právě u moře. Nejsem náročná, stačilo by mi i nějaké severní. Zkoušela jsem tuto myšlenku podsunout svému okolí, avšak zatím se zdá, že ho mé duševní rozpoložení a pocit štěstí dost netrápí.
Česká republika je ostatně jednou z velmi mála zemí světa, která moře nemá. Společně s absencí vysokých pohoří a relativně malou rozlohou to vyvolává otázku, jestli to může mít nějaký vliv na spokojenost obyvatel, či chcete-li cosi jako „národní povahu“.
„Myšlenka, jaké by to bylo, kdyby měli Češi moře, se objevuje už od národního obrození,“ vysvětlovala filmová teoretička Petra Hanáková na své zajímavé přednášce České moře: Prostor národní touhy na loňských Ekologických dnech Olomouc. „Češi nabyli dojmu, že s vodou by přišla jakási vzpruha, díky níž bychom přestali být malým národem, který je odstřižen od světového dění a je vydán napospas okolním velmocím.“
Vypadá to, že moře by bylo jednoznačnou výhrou. Nicméně podle dat výzkumu World Happiness
Report, tedy „zprávy o světovém štěstí“, který loni zpracovala Kolumbijská univerzita v New Yorku, bylo zemí s nejšťastnějším obyvatelstvem v rozmezí let 2012–2014 Švýcarsko, tedy země, jíž moře chybí stejně jako Česku. Těsně za Švýcarskem se pak umístily Island, Dánsko a Norsko. Česká republika skončila ze 158 zemí na 31. místě. Obecně jsou na tom nejlépe s pocitem štěstí obyvatelé států bohaté Severní Ameriky a západní Evropy, nejhůře pak lidé z chudých afrických zemí.
Po internetu koluje řada seznamů měst, ve kterých prý žijí šťastní, šťastnější až nejšťastnější lidé. Výlet do těchto destinací byste měli zvážit v případě, že obvyklé způsoby, jak se cítit šťastně nebo alespoň méně mizerně, nefungují. Nelze opomenout otázku nákladů na cestování, ale pořád je to méně náročné než sebevražda.
Je to sice zvláštní, protože v Kodani strávil významnou část života i Hans Christian Andersen, který se ve svých pohádkových příbězích nebál usmrtit ani ty nejdobrosrdečnější postavy, avšak dánská metropole se v žebříčcích šťastných měst objevuje pravidelně velmi vysoko. Její obyvatelé si pochvalují vodní kanály, spoustu venkovních kaváren, možnost dopravit se po městě kamkoli na kole – a taky moře.
„Stejně jako řada obyvatel Kodaně se i já cítím nejšťastnější na kole. Je skvělé žít ve městě, kde můžete kamkoli dojet právě na bicyklu. Svou láskou k cyklistice jsme sice pověstní, ale i tak jsou turisté překvapeni, jak obrovské množství lidí dojíždí každý den do práce na kole. To je jedna z věcí, které nás, obyvatele Kodaně, činí šťastnými,“ prohlásil režisér Meik Wiking pro britské médium Guardian, které Kodani věnovalo celý oslavný článek.
- NORTH PORT-BRADENTON-SARASOTA
Podle Gallupova výzkumu jde o nejšťastnější americké místo. V oblasti na Floridě je zhruba třetině obyvatel 65 let a více, jedná se totiž o oblíbenou destinaci zaopatřených amerických penzistů. Oblast má jeden z nejmenších podílů obezity v celých Státech. Celoroční teplé počasí je jistě taky důvod, proč se tento kout Floridy těší tak vysoké oblibě.
Pamatujete si na snímek Richarda Linklatera Před úsvitem? Jeho hrdinové, dva mladí lidé, kteří se náhodně potkají ve vlaku, tu prožijí zásadní noc svého života. Procházejí se vídeňskými ulicemi, mluví spolu o zásadních tématech i banalitách. Ráno se pak pár loučí, avšak společně strávená noc ve Vídni představuje pro oba zážitek, na který nejsou ani po letech schopni zapomenout. Před úsvitem funguje jako nejlepší filmová reklama na evropskou metropoli vůbec. Paříž je oproti Vídni jen nápodobou toho, jak by mělo magické evropské město s atmosférou vypadat.
Dalším plusovým bodem pro Vídeň je, že ji průzkum Mercer’s Quality of Living Rankings opakovaně označuje jako nejlepší město pro lidi, kteří žijí a pracují v jiné než své rodné zemi.
Vídeň je proslavena kavárnami. Kromě Hotelu Sacher, kam jde skoro každý turista, můžete zavítat třeba do nejmenší vídeňské kavárny s příznačným názvem Kleines Café, ve které jsou jen dvě lavice, pár stoliček a stolů. Podnik si prý oblíbila i spisovatelka Elfriede Jelinek, držitelka Nobelovy ceny za literaturu. A taky se dobře sedává v legendárním Café Hawelka. K vynikající kávě s domácí šlehačkou si dejte sklenici Grand Marnier a tiše vzpomeňte Čechorakušana Leopolda, který ji tu otevřel už v roce 1939.
„Jeden z nejlepších fotbalových týmů na světě,“ zněla lakonická odpověď známého na otázku, proč zrovna jeho rodná Barcelona často figuruje na seznamech šťastných světových měst. Aniž bych toto tvrzení nějak rozporovala, dalšími možnými důvody může být místní kuchyně a podnebí. Jeden čas jsem měla pocit, že se z Barcelony stává nový Berlín – místo, které prostě musíte navštívit a následně oblažit své přátele mnoha a mnoha fotkami. Prozatím to vypadá, že se situace uklidnila.
Irské městečko, jehož fotografie vypadají přesně tak, jak si člověk smaragdový ostrov představuje: je hodně zelené a má spoustu středověkých staveb. Město je velké akorát na to, abyste si ho za den stihli prohlédnout. Místní tvrdí, že se jedná o nejlepší město na světě. Irům však v tomhle nelze věřit, oni totéž tvrdí skoro o každém svém městě. Je nicméně pravda, že Kilkenny zařadil třeba britský deník Independent na seznam deseti nejšťastnějších sídel světa. Nevýhodou Kilkenny jsou drahé hotely. Nabídka je malá, a člověk tak udělá nejlépe, když se ubytuje spíš někde v jeho okolí.
Asi jen málokdo letí na Island, údajně jednu z nejšťastnějších zemí světa, především kvůli jeho hlavnímu městu. Přesto by vám tato metropole neměla ujít. Třeba mě k návštěvě inspirovala historka, kterou mi vyprávěl kamarád, jenž na Islandu rok žil.
V Reykjavíku před lety otevřel svou pobočku fastfoodový řetězec McDonald’s. Ekonomická krize v roce 2008 však řetězec donutila svou pobočku o pár měsíců později zavřít. Místní však dodnes tvrdí, že to byla jen průhledná zástěrka, kterou společnost použila, aby nemusela přiznat, že Islanďanům ohavně přesolené hamburgery ani hranolky nechutnaly, a pobočka by prý zákonitě zkrachovala i bez krize.
Japonské město leží na ostrově Okinawa, který je proslavený tím, že se jeho obyvatelé dožívají nejvyššího věku ze všech míst světa. Také je tu největší podíl lidí, kteří dosáhli sta let věku. Těžko říct, jestli se dlouhověkost „přenáší“ i na turisty. Ze zkušeností sdílených na různých turistických serverech lze zatím vyčíst především rozčarování z vysokých cen místních hotelů.
Kamarádka, která v Helsinkách strávila osm měsíců, mi tvrdila, že Finové na své hlavní město sice nedají dopustit, ale pak, po pár skleničkách, jsou ochotni připustit, že zas takový zázrak to není. Podle
některých žebříčků by mělo jít o jedno z těch nejšťastnějších měst. Něco na tom asi bude – dotyčná kamarádka byla, taktéž po pár skleničkách, ochotna připustit, že jde o vlastně docela pěkné město se secesními kavárnami, docela pěknou architekturou a docela milými lidmi. S jedním takovým milým člověkem z Finska zrovna chodí a plánuje se do Helsinek odstěhovat.
A nakonec jedna „malá domů“. Brno sice zatím nefiguruje v žádném žebříčku nejšťastnějších měst, zato bylo letos zařazeno na seznam New York Times s názvem 52 míst, kam byste měli jet v roce 2016. Na Brno dobrý. „Město, které je známé svou minimalistickou architekturou, si získává v poslední době ohlasy i díky místní kuchyni,“ píše se v doprovodném textu. Newyorští novináři doporučují brněnské podniky Super Panda Circus, Lucky Bastard Beerhouse nebo Bar, který neexistuje. A turisté budou zaručeně zírat i na současné erotické umění, pro něž mají brněnští mimořádný cit. Brňané jsou sice kvůli zařazení do prestižního seznamu trochu nafrnění, ale je pěkné v něm mít aspoň jednoho českého zástupce, když už stověžatá matička Praha utřela nos.
