S Ewou Farnou jsme se sešly během dne, kdy měla svůj rozvrh zaplněný takřka do poslední vteřiny. Kvůli zkouškám na vystoupení v přímém přenosu se ani na chvíli nezastavila. Když jsme spolu konečně usedly do šatny a začaly si povídat, hned využila vzácné chvilky klidu a při rozhovoru pro Dietu si otevřela krabičku, v níž se skrýval lehký oběd připravený podle zásad zdravé výživy.
Mám to chápat tak, že jste se v poslední době rozhodla k razantní změně životního stylu?
Přesně tak. Už mám dost nezdravého jídla, které jsem si kupovala někde v rychlém občerstvení a pak ho ve spěchu snědla v dodávce při přejíždění z jednoho místa na druhé. Rozhodla jsem se, že se chci naučit dodržovat režim pěti malých jídel denně, a k tomu se navíc začít i pravidelně hýbat.
Vsadila jste na pomoc odborníků?
Šlo o souhru okolností. Věděla jsem, že chci začít jíst jinak. Když mě oslovil polský časopis s nabídkou využít na čtyři měsíce program Fit and Eat Joanny a Dariusze Brzezińskich s tím, že bude sledovat moji cestu, věděla jsem, že je to přesně to, co potřebuji. V Polsku jde o populární dvojici, která mezi jinými připravuje herce, kteří se potřebují před natáčením dostat do kondice. Kromě krabiček s jídlem, jež mi každé ráno vozí, pravidelně trénuji nejen s Dariuszem, který je mistrem Polska v kulturistice, ale i s Joannou, se kterou mám hodiny pilates.
Co se týká úpravy jídelníčku, po čem se vám zatím nejvíc stýská?
Zatímco hranolkům jsem dala sbohem celkem jednoduše, sladkosti a ovoce mi opravdu chybí. Navíc nejím ryby a houby, což je vzhledem k obsahu krabiček celkem problém. Ale uvědomuji si, že mám tak málo času na jídlo, že když už si ho najdu, chci si dát něco, co mě zasytí a zároveň mi neublíží, ne jako špatná strava, která se podepisuje na zdraví i třeba na hlasivkách.
Vzpomenete si, kdy jste se rozhodla jít do toho naplno?
Odstartovalo to vloni, když jsem se připravovala na maturitu a zároveň na přijímací zkoušky na právnickou fakultu. Nedělala jsem nic jiného, než že jsem seděla doma a učila se. Jediné, co jsem měla neustále po ruce k jídlu, byly chipsy. Celé to trvalo půl roku, k tomu se navíc přidala moje autonehoda, s tím spojený mediální nátlak a zároveň odstartovaly koncerty. V tom koloběhu se nedalo normálně žít. Coby bývalá sportovkyně vím, jak je důležité a normální hýbat se, jenže když trávíte život v dodávkách, moc to nejde. Proto jsem se těšila na to, až začnu ve Varšavě studovat a normálně fungovat. Ano, mohla bych vypadat jako zpěvačka Beyoncé. K tomu bych ale potřebovala lidi kolem, které má ona k dispozici, a místo dodávky letadlo. To ale není v českých finančních možnostech. A tak když přišla nabídka od časopisu, dlouho jsem se nerozmýšlela. Nešla jsem do toho kvůli svému velkému zadku, ten mám ráda. Chci prostě jenom zpevnit tělo a začít zdravě jíst.
Jak moc se v Polsku, kde nejen studujete, ale také patříte mezi úspěšné zpěvačky, řeší kila navíc?
Hodně. V porovnání s Českou republikou se zde mnohem víc soustředí na image. Velice populární jsou tu osobní trenéři, protože každý má tendenci vypadat dokonale. Před televizním vyhlašováním cen se o vás už čtyři hodiny před začátkem starají vizážisté. Takže já, která vážím víc než padesát kilo, jsem tam považovaná za exota a média neustále řeší moji postavu. Ale v Polsku se probírá i to, když si hvězda špatně nalakuje nehet.
Jak v těchto podmínkách probíhá focení pro časopis?
Když fotím titulní stranu v Čechách, hodinu mě líčí, češou, hodinu fotím a pak jedu domů. V Polsku si na to musím vyhradit celý den. Jde o do detailů propracovaný koncept, několikrát změní make-up, hodně se diskutuje a často se dělá pauza. Všechno a všichni se plně soustředí na výslednou fotografii, která musí vypadat perfektně. Stylisté, kteří vybírají oblečení, jsou převážně absolventi uměleckých škol a vnímají to celé jako umění. Zatímco Češi jsou hodně koncentrovaní, pracují intenzivně, konkrétně a není pro ně problém zvládnout i tři focení denně. Jsem ráda, že můžu být součástí obou pólů, protože každý z nich má něco, co se mi líbí, a hlavně si uvědomuji, že na tom mají velký podíl rozdílné finanční možnosti a přístup ke kultuře.
Cítíte rozdíly i ve chvíli, kdy stojíte doma před skříní a vybíráte si oblečení na vystoupení?
Odlišně tam přistupují k akcím, jako je například slavnostní otevírání nového obchodu. Zatímco v Čechách se nalíčíte a oblečete po svém a jste připravená, v Polsku to funguje jinak. Tam máte zaplacený styling a musíte podstoupit velkou přípravu předím, než vůbec vyjdete z domu.
Zpíváte od svých dvanácti let. Kdy jste začala řešit to, jak vypadáte a co si oblékáte?
Měla jsem štěstí, že moje první deska byla dvakrát platinová. Singl Měls mě vůbec rád pak s sebou strhl zájem médií a já se tím jen nechala unášet a nic moc neřešila. Dneska jsem se dostala úplně jinam. Přemýšlím o tom, jak budu vypadat, a svůj názor chci prezentovat i tím, co si obléknu nebo pro který účes se rozhodnu. I rozhovor bych chtěla využít k tomu, abych lidem díky němu mohla poukázat na svoje písničky, prostřednictvím nichž sděluji svůj názor.
Uvažovala jste někdy o konci kariéry?
To ani ne. Byly momenty, kdy mě mrzelo, že mám koncert zrovna v den, kdy moje kamarádky slaví osmnáctiny nebo má bratr prodlouženou v tanečních. Ale nelituji toho, co prožívám, protože mi to dává neuvěřitelnou energii i svobodu. Když řeknu svůj názor, je šance, že se k někomu dostane. Nedávno za mnou přišel fanoušek, který byl starší než já a vyprávěl mi, že si v článku o mně všiml toho, že jsem věřící. To ho dovedlo k tomu, že začal přemýšlet o víře, přečetl si Bibli a dostal se na novou cestu, za kterou je rád…
Limituje vás zpívání v něčem?
Postrádám anonymitu. Jsem člověk, který by chtěl v životě zkusit spoustu věcí, třeba stát se na týden pokladní v supermarketu. Každé ráno vstát, jít do práce a celý den se zabývat jen jednou činností. Vede mě k tomu touha pochopit, o čem takové zaměstnání je. Co se týká článků v bulváru, těmi už se nezabývám. Podle mě za nimi stojí nějaká nutnost nebo chtíč lidí zprznit ideál, o kterém se domnívají, že existuje. Myslí si, že když je někdo slavný, tak je krásný, bohatý a neprdí. Tenhle ideál se pak snaží zničit, aby si lidé řekli: „Jé, on je normální jako my!“
Mezi vaše fanynky patří hlavně mladé dívky. Mají tendenci se vám svěřovat se svými problémy, třeba právě s jídlem?
Dřív to tak bylo. Dnes už se podle mě dostaly do věku, kdy se poradí se svojí mamkou nebo stejně starými kamarádkami. Stále jim ale na koncertech mezi písničkami připomínám, že to, jak vypadá modelka na fotce, je především zásluhou retuše. Několikrát jsem měla možnost setkat se s těmito holkami a vím, že vypadají jako věšáky na šaty a vůbec to nepůsobí hezky. Je proto zbytečné trápit se hlady kvůli ideálu, který vlastně neexistuje. I kluci se rádi dotknou holky, u níž se nemusí bát, že ji zlomí. To, že existuje tolik dívek, které si to nechtějí nechat vymluvit, je způsobeno i chybou systému, který jim dává najevo, že je správně chtít vypadat nezdravě hubeně. Neříkám, že bychom se měli v časopisech dívat jen na tlusté modelky, mně by jen stačilo víc fotek zdravých holek. Ať zapnete televizi, nebo si otevřete časopis, všude vidíte dokonalé tváře, přitom skutečná krása není o zevnějšku. Ze všeho nejdůležitější je cítit se dobře uvnitř sebe. To je kouzlo, které se vám promítne ve tváři, v mimice i gestikulaci.
Prošla jste si i vy obdobím sledování vlastních nedostatků?
S tím jsem ještě neskončila. Jako každá holka vím, co bych si na sobě přála změnit. Nikdy jsem si ale nepřipadala tlustá, a tak jsem se tím ani nikdy zbytečně netrápila. Podle mě jsou důležitější věci v životě, třeba být v životě spokojená a zdravá. Měla jsem tetu, která byla krásná jak uvnitř, tak navenek, a zemřela ve čtyřiceti letech na rakovinu. Také znám paní, která přišla o prsy. Když vidím, kolik celebrit řeší svoje poprsí, vím, že tyhle „problémy“ se mě nikdy týkat nebudou. Když mě bude mít nějaký chlap rád, bude mu jedno, jestli mám prsa velikosti B nebo C. Je fajn, když se o sebe holka stará, aby byla pro svého kluka hezká, ale podle mě je důležité si uvědomit, že na oné kráse ten vztah nestojí. A jestli ano, tak je něco špatně.
Už jste si zvykla na samostatný život ve Varšavě?
To, že nemám vedle sebe rodiče a musím se o sebe postarat, je pro mě v určitém směru novinka. Bydlím ale se dvěma kamarádkami, které znám už ze střední školy. Měly jsme štěstí na krásný byt blízko centra, o který se všechny staráme. Já třeba chodím s odpadky. Díky tomu jsem se vyvlékla ze žehlení a praní. (směje se) Je příjemné, že nebydlím sama, ale občas mi rodina chybí. Zároveň si však říkám, že díky tomu, že jsem od nich daleko, si nemusím vyčítat, že na ně nemám čas. Ve Varšavě studuji a pracuji, a když přijedu domů, jsem tam jen pro ně.
Jaká jste studentka? Baví vás topit se ve skriptech?
Zatím mě spíš děsí, když nám najednou profesor oznámí, že máme jen týden na přípravu na zkoušku. Mám tak nabitý diář, že vůbec netuším, jak to zkombinovat. Ale baví mě sedět ve škole a učit se definice definicí. Cítím, že od našich profesorů můžu hodně získat. Hlavním motivem k tomu, jít studovat byl fakt, že to, čím se živím, nejde nijak změřit. Není to práce jako taková, nemám na to žádné potvrzení a moje kariéra může kdykoli skončit. Popularita je lehká holka a já jí nevěřím. Vysoká škola je založena na tom, že se musím něco nabiflovat, a v tom cítím určitou jistotu a beru to jako záložní plán. Jako právnička můžu dělat spoustu věcí i si pohlídat svoji kariéru. Navíc mi dává studium vědět, že nejsem pupek světa. I když mám doma bronzové Slavíky a vyprodám koncert, stejně si musím sednout a učit se. Soudím, že jsou moji rodiče pyšní, že se mi ve zpívání daří, ale to, že bych vystudovala vysokou školu, by je podle mě určitě hodně potěšilo. (smích)
Proč jste kývla na nelehkou úlohu porotkyně v nové řadě SuperStar?
Jsem odmalička hodně zvědavá a tohle pro mě byla výzva, která mě zaujala.
Umíte říkat lidem věci na rovinu?
Rozhodně ano. Jsem hodně upřímná, možná někdy až moc, ale snažím se vždycky o dialog.
Top 5 Ewy Farné
Menu
„Neodolám sušeným rajčatům, mozzarelle, pomerančovému džusu a také mléčné čokoládě, kterou teď moc nesmím. V Polsku si v restauraci vždycky s chutí dám tradiční polévku baršč (připravovaná z červené řepy) a žurek (připravovaná z kvásku).“
Pohyb
„Není nic, do čeho bych neměla chuť se pustit. Oblíbila jsem si cvičení na balonech a v pilates se postupně seznamuji se cviky, které jsou hodně náročné.“
Vaření
„Nemám čas na to, strávit v kuchyni půl dne kvůli přípravě jídla. Jednou jsem ale doma pořádala house párty, na kterou jsem pozvala nejbližší kamarády. Nakonec se jich sešlo patnáct. Uvařila jsem pro ně řízky, polévku, salát, brambory a celé mi to zabralo asi tři hodiny. Během akce jsem se pořád ptala, jestli něco někomu nechybí, takže jsem byla nakonec tak unavená, že jsem si zábavu moc neužila.“
Relaxace
„Spánek a poslech hudby. Když si chci odpočinout, zavolám svému kapelníkovi, ať mi pošle jazzové nahrávky. Nejlépe mi ale je, když mě mamka jen tak hladí.“
Recept
„Jde o jednoduché, ale naprosto geniální jídlo, ke kterému mě inspiroval můj bývalý basák Tomek. Celozrnný chléb (ne bílý!!!) namažete pestem, na něj dáte kozí sýr, sušená rajčata a posypete oreganem. Vložíte do trouby, necháte zapéct a máte hotovo.“