Vypadá to, že vás s dovršením čtyřicítky čeká mnoho převratných změn…
Ano, ale nepřišlo to ze dne na den. Opravdu se mi děje, že na něco pomyslím a stane se to. Když zjistíte, že myšlenka, která je spojena se srdcem a prostoupena emocí, se zhmotní, pochopíte, že se vám opravdu může splnit cokoli, a stanete se tvůrci svého života. Nejdřív jste z toho u vytržení a připadáte si jako v Jiříkově vidění, ale když na ten princip přistoupíte, je to opravdu úžasné.
Jak jste na tuto cestu nastoupila?
Zajímám se o duchovní stránku svého bytí a podle mého názoru to úzce souvisí i se zdravím. Upozorňuji dopředu, že to nefunguje tak, že jdete na jeden seminář a je z vás Buddha. Chce to soustavnou činnost a hlavní je snažit se praktikovat své poznání v každodenním životě. Pak to ovoce přinese. Cítila jsem se velmi nešťastná, nerozuměla jsem si, a čím jsem byla starší, tím jsem cítila větší psychickou nepohodu. Tak jsem začala hledat cestu ven. Když vás bota netlačí a vše je v pohodě, nehledáte. Nemáte důvod. Člověk vždy napne všechny síly, když je něco v nepořádku. Takže se potvrzuje staré dobré přísloví, že všechno zlé je k něčemu dobré.
Je ale spousta lidí, které bota tlačí, ale než by něco změnili, raději si stěžují…
To jsem také dělala. Ovšem to se pouze stavíte do role oběti a to vám nepomůže. Ve finále pochopíte, že to je k ničemu. Člověk tím jenom ztrácí drahocenný čas. Důležité je, aby vám v jednom okamžiku sepnulo, jak to celé funguje.
Co vám tedy „sepnulo“ konkrétně?
Když člověk pochopí, že vše, s čím je konfrontován, pochází ve skutečnosti z něho, uvědomí si, že má možnost to změnit. Situace, ve kterých se ocitáme, nikdy nepřicházejí z venku a náhodou! Základem je pochopení, že pokud neumíte být šťastní sami se sebou, nikdo jiný vás šťastnými neudělá. V momentě, kdy jsem přestala trpět tím, že jsem sama, přišla změna. Jakmile jsem začala být šťastná i ve své samotě a začala si to užívat, najednou už samota nebyla potřeba.
Máte ráda zimu? Jak ji nejraději trávíte?
Zimu mám spojenou s přelomem roku, kdy člověk bilancuje, něco dokončuje a jiné začíná. Do nového roku startuje s novou energií, ale pro mě je zima také časem usebrání, kdy hodně čtu a jsem víc v klidu. Za dlouhých zimních večerů mě také baví vyrábět koláže a malovat mandaly. Prostě si hraju. Tuto zimu také dávám dohromady texty na meditační CD, které bych ráda nahrála. Vím, jak já sama mám někdy problém se tady ve městě uvolnit a dostat se do hluboké meditace. No a zjistila jsem, jak moc mi pomáhá, když mě například na semináři někdo navádí hlasem. Tak jsem si řekla, že přispěji svojí troškou do mlýna. Ráda bych, aby na CD zazněla také naše česká mantra: „Lásko, Bože, lásko.“ Ta bude nazpívaná a capella, ale jinak jsem ke spolupráci přizvala Ondru Smeykala, výborného hráče na didgeridoo. Chtěla bych, aby mi pomohl s hudební stránkou a vůbec mi poradil, protože to bude mé první CD. Dalším mým přáním je udělat představení pro děti, protože to, o čem si tu povídáme, mají v sobě děti ještě nezablokované a stačí je jenom naťuknout. Zkrátka jsem se dostala do fáze, kdy už dělám jen to, co mě baví. Každý den se budím po šesté, těším se na to, co mě ten den čeká, a začínám ho meditací.
Věnujete se nějakým zimním sportům?
Loni jsem pro Českou televizi natáčela cestopis v Německu a jednou z destinací byl i Berchtesgaden, kde je velká sjezdovka. Takže jsem po letech stála na lyžích. Jako dítě jsem byla zdatný lyžař, tak jsem si to ráda připomněla. Je to bezesporu velmi adrenalinový sport, ale také dost namáhavý pro kolena, takže lyže už asi pověsím na hřebík. Radši si zaplavu, pak si dám saunu nebo páru, baví mě hrát v hale badminton, cvičit jógu, takže zimní sporty nejsou zrovna moje doména. Jsem hlavně velký chodec. V létě to budou dva roky, co jsem šla sedm set kilometrů do španělského Santiaga de Compostela.
Opravdu?
Ano, a protože jsem chtěla jít sama, vybrala jsem si takzvanou severní cestu podél moře, která není moc frekventovaná. Chtěla jsem tu poutní cestu jít už delší dobu, ale stále jsem k tomu sbírala odvahu. Jeden den jsem si řekla: „Fajn. Bože, jestli mám tu cestu jít, dej mi, prosím, znamení. No a stalo se. Večer jsem přišla domů, pustila si Český rozhlas a tam nějaký kluk hodinu vyprávěl o tom, jak šel právě touto severní cestou podél španělského pobřeží z města Bilbao.
Jaké to bylo?
Celkem jsem byla na cestě tři týdny a spala buď v ubytovnách po cestě, nebo venku v přírodě. Měla jsem s sebou spacák a osmikilový batoh, ale cestou jsem různé věci odhazovala, protože jsem zjistila, že k životu tolik nepotřebuju. A když jsem zabloudila a nevěděla, kudy dál, přišlo mi to stejné jako v životě. Stála jsem na rozcestí, kde nebyla značka, a nebyl nikdo, koho bych se zeptala, a tak jsem si musela vybrat s tím, že se možná budu muset vrátit a zvolit jinou cestu. A přijímala jsem to s pokorou. Byl to ohromně očistný proces. Ať už půjdete sami nebo s někým, pouť do Santiaga vám rozhodně doporučuji.
Co tedy děláte pro své zdraví?
Například jsem čerstvá vegetariánka. Hodně lidí říká, že pak jsou bez energie, ale podle mých zkušeností je možné upravit si stravu tak, aby člověk energii a sílu měl. Jde o to, přistupovat k jídlu jinak. Byla jsem salámový typ a měla ráda i bifteky. Nejdřív jsem odbourala salámy, pak hovězí a vepřové, zbylo mi kuře a po přečtení knihy „Projekt lidstvo“ jsem si řekla, že s tím končím úplně. Už nechci podporovat ani kosmetické firmy testující na zvířatech.
Cvičíte?
Chodím na jógu. Před rokem jsem objevila akrobatickou jógu - acroyogu - a to mi přijde geniální. Jeden leží na zemi se zvednutýma nohama, dělá základnu, druhého má položeného na chodidlech a společně vytvářejí různé ásany. A také se učím chodit po laně.
Určitě vyznáváte i heslo „veselá mysl - půl zdraví“, protože se hodně smějete…
Jsem totální optimistka, které k radosti stačí trošku slunka. Nedávno mi dokonce jedna kamarádka masérka říkala, že úplně cítí, jak se všechny buňky v mém těle smějou, a já to tak opravdu cítím. Někdy mám pocit, že doslova exploduji radostí a rozplynu se v prostoru.
Jste ještě vůbec někdy nemocná?
Ale jo, ovšem vůbec už se na ty nemoci nezlobím, protože to beru tak, že nemoc je náš přítel, který nám něco ukazuje. A vy se akorát musíte zastavit a pochopit, co se vám vaše tělo snaží říct.
Takže nejste konzument klasické medicíny?
Dnes už ne. Nejen díky kvantové fyzice už přece víme, že hmota neexistuje a že vše je jenom energie. Jak je možné, že se všude píše, jak jsme v medicíně stále lepší, a na druhé straně podle statistik nemocných stále přibývá? Každý polyká různé pilulky na bolest, na depresi a tak dále, ale to vás ve skutečnosti vůbec nemůže vyléčit, protože to neřeší podstatu problému. Jsme elektromagnetické bytosti a snažíme se léčit chemickou cestou místo energetickou.
Před kamerou jste si ale náš zdravotnický systém užila poměrně dost, protože jste hrála sestřičku ve filmu Zdeňka Trošky „Doktor od jezera hrochů“ a samozřejmě také v seriálu „Rodinná pouta“ a „Velmi křehké vztahy“…
Také v dětství jsem si lékařů a nemocnic užila docela dost. Když jsem se narodila, měla jsem na čele nezhoubný nádor, který mi vyoperovali, a dodnes tam mám jizvu. Když jsem byla na konzervatoři, ležela jsem v Motole se slepým střevem, měla jsem i problémy se žaludkem a trávením, čili oblastí solar plexus, kde je centrum naší vlastní energie. Musím ovšem zaťukat, že od té doby, co jsem se dala do pohody, doktory nepotřebuji. Občas zajdu k bylinkářům, aby mi namíchali nějaký čajík, ale to je asi tak všechno.
Co pro vás znamená příroda?
Čistotu a energii. Nedávno jsem byla ve vesničce Křtiny na Moravě, kde je kostel od Santiniho, postavený podle posvátné geometrie, a vedle něj pět kaštanů vysázených v kruhu. Jsou úplně zdravé, což se dnes už málokde vidí, a dávají ohromnou sílu. Člověk si tam jen lehne doprostřed do trávy a pořádně se nasosá té láskyplné energie. Zatím bydlím ve městě, ale jsem si jistá, že to už není nadlouho, protože s přáteli chceme rozjet projekt ekologické vesnice. Ráda bych bydlela v domku z přírodních materiálů, který nebude mít hrany. Městu přestávám holdovat. Je tam pořád hluk a spousta vysílačů, které nám narušují naše elektromagnetické pole. A sníh tam vydrží čistý jen pár hodin.
Holdujete zdravé výživě?
Jím každé ráno tablety se sladkovodní řasou chlorellou a zapíjím je nápojem ze zeleného ječmene. Také piju rakytníkový čaj a čaj pro ženy z Astroapatyky Emila Havelky a nakupuji ve zdravé výživě. Loni jsem ale poprvé měla i plody z vlastní zahrádky, například rajčata. Byla to nejchutnější rajčata, jaká jsem kdy jedla, a věřím tomu, že co si vypěstujete ve vlastní zahradě, vám skutečně pomůže ke zdraví.
A jak si užíváte další divadelní sezonu?
Už devátou sezonu hraju v Divadle Na Fidlovačce a líbí se mi čím dál víc mít někde svoji šatničku a zázemí. V listopadu jsme měli premiéru hry „Rok na vsi“, jež se v Praze hraje opět po dvaceti letech, a já v ní dostala krásnou roli bílé macechy, kterou v Národním divadle hrála Janička Preissová. Přijďte se podívat, srdečně vás zvu, stojí to za to.
Článek vyšel v časopise Moje Zdraví