Komplikovaný vztah s matkou
Narodila se v roce 1922 v Praze do umělecké rodiny, maminka studovala módní návrhářství, tatínek byl zase uznávaný architekt a patřil mezi tehdejší špičku. K divadlu ji přivedla už v raném dětství Fanynka, strýcova manželka. Během okupace prošla Stella hereckou školou E. F. Buriana, za okupace hrála v Pražském dětském divadle, později v Divadle satiry a Realistickém divadle. Od roku 1955 pak zářila v ABC.
Tatínek svou dceru velice podporoval, s matkou to bylo horší. Jejich vztah byl celý život komplikovaný. Zvláště od chvíle, kdy se Stellini rodiče rozvedli. Matka byla noblesní a krásná dáma, ale byla taky odtažitá. V jednom rozhovoru Stella prohlásila, že rozhodně nebyla „líbací a mazlicí“ typ, mnohokrát prý své dceři vmetla do tváře: "Nemáš ani stín mé krásy." Kterou dceru by tahle „pochvala“ těšila? Stella však tvrdila, že právě to ji pro život zocelilo.
Pokračování 2 / 4
Měla svoje nálady
Stella měla nejen herecké nadání, zvláště pak komické, ale byla i velmi talentovaná na cizí jazyky. Přátelé o ní říkali, že je laskavý člověk, i když se svými náladami. Když je měla, bylo prý lepší se jí vyhnout. To ostatně potvrdil i její synovec Jan Zázvorka.
Od 50. let minulého století hrála v téměř dvou stovkách filmů a měla velké štěstí i na herecké parťáky. Muži sehráli velkou roli v jejím životě. O Stelle se totiž ví, že měla především mužské kamarády. Patřili k nim Vlastimil Brodský i Jiří Sovák. S Brodským se znala od malička a přátelství jim vydrželo až do smrti. Ve filmech se vedle ní objevili i Vladimír Menšík, Miloš Kopecký či Jan Werich. V soukromí to s muži ale moc nevyšlo. Prvním a posledním manželem se stal Miloš Kopecký, jejich svatba se nesla v duchu Švejka – co taky čekat od skvělých komiků?
Pokračování 3 / 4
Dcera spáchala sebevraždu
Vzali se v roce 1946 a záhy se jim narodila dcera Jana. Manželství však nevydrželo ani rok, přišel rozvod. Kopecký měl rád ženy, a navíc byl výbušný – podobně jako Stella. Do dalšího vztahu se Stella nehrnula, prý by to byla sebevražda. „Já se pro normální manželství nehodila. A nenormální manželství? To by nemělo smysl.“ Najednou zjistila, že je lepší žít bez chlapa. Žila pro svou dceru a mateřství si užívala. Herectví však pro ni bylo i nadále alfou a omegou.
Možná i proto měla dcera Jana pocit, že není pro mámu tím nejdůležitějším. Několikrát se pokusila o sebevraždu, až jí to vyšlo. Bohužel se tenkrát Stella zapovídala před domem s kolegyní Natašou Gollovou a dceru, která si pustila plyn, našla už mrtvou. Jak sama později prohlásila, člověk se vyrovná s fyzickým utrpením mnohem snadněji než s utrpením psychickým. A na jevišti nikdo nesměl nic poznat. „Zapomenout musíte, své momentální problémy nemůžete táhnout na jeviště,“ říkala.
Pokračování 4 / 4
Dostala ceny za celoživotní dílo
Dodnes její filmy běží na obrazovkách, ať už to je Anděl na horách, Co je doma, to se počítá, pánové, Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Pelíšky či poslední film Hrubeš a Mareš z roku 2005. Její herectví bylo oceněno Cenou Thálie za celoživotní dílo (2000) i Českým lvem za dlouhodobý umělecký přínos českému filmu (2004). I když už jí nebylo v závěru života moc dobře, přesto prohlašovala: „Nesmíme si stěžovat, nemůžu pochopit, že chce žít někdo jiný život, než dostal. I když je třeba hrozný, je to ten život, který žijeme. Jiný nemůže být.“ Zemřela v roce 2005 v třiaosmdesáti letech.
