Nestačila svým sourozencům
Rosemary Kennedy se narodila v září 1918 v Massachusetts. Porod však neproběhl nejlépe, i když se dívka drala na svět, porodní asistentka přinutila matku, aby držela nohy u sebe, dokud nepřijde lékař. Bohužel právě to způsobilo hypoxii, přerušení dodávky kyslíku do mozku. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Jak Rosemary rostla, bylo zřejmé, že nebude úplně v pořádku.
Pomalu se učila, spoustu věcí nechápala. Rosemary svým sourozencům ani vrstevníkům intelektem nestačila, navzdory tomu, že ji posílali do speciálních škol, její IQ bylo kolem 70. Potýkala se s psaním i čtením, přesto se zdálo, že ji to netrápí. Byla dětinská, ale ráda tančila a byla společenská. Její postižení ale rodina velmi tvrdě skrývala. Z potomků přece musí vyrůst diplomaté, politici a vážení lidé.
Pokračování 2 / 4
Měla divoké mládí
Rosemary vyrostla do krásy a v pubertě se z ní stala doslova dračice. Rodina ji musela neustále hlídat, protože se u ní začaly objevovat hysterické výbuchy. Začala se i toulat a byla promiskuitní. Kennedyovi byli z neustálých potíží s Rosemary nešťastní, vadilo jim, že se toulá po nocích a dělá jim ostudu. A kdyby tak otěhotněla a všechno by se dozvěděl tisk! To nemohli připustit.
V roce 1938 navštívila Rosemary britského krále Jiřího VI. a jeho ženu, královnu Alžbětu v Buckinghamském paláci. Její otec totiž pracuje ve Velké Británii jako velvyslanec a se svou rodinou se účastní banketu, kde Rosemary spolu s dalšími dívkami předtančuje. Bylo jí devatenáct a všichni ji považovali za nádhernou. Její sestra Kathleen tančí spolu s ní a také vypadá k světu. Podle návštěvníků banketu ji však Rosie zcela zastínila. Bohužel ale došlo k faux pas, kdy Rosemary před zraky britského krále zakopla. Královna se sice usmála, Kennedyovi však tohle Rosemary neodpustili.
Marta Pušová
21. dubna 2017
Pokračování 3 / 4
Lobotomie se nepodařila
Během dalších tří let byla Rosemary stále divočejší, měla záchvaty vzteku a všichni se jí báli. Prý tehdy i kopala do členů rodiny. Nejprve ji zavřeli do kláštera mezi jeptišky, ale ani ty ji nemohly ovládnout. Utíkala a setkávala se s cizími muži po hospodách, aby se s nimi vyspala.
O tři roky později rodina došla k závěru, že poslední kapka přetekla a že jí není pomoci. Báli se ostudy. V roce 1941 čekala nešťastnou Rosemary lobotomie. Měla jí pomoct se zklidnit. Ve třiceti procentech se ale zákrok nepovedl. Bohužel, Rosemary patřila mezi ty, kteří měli smůlu.
Pokračování 4 / 4
Zůstala na úrovni dvouletého dítěte
Při lokálním umrtvení mladé ženě doktor vyvrtal otvory do lebky, vložil dovnitř nůž a začal odřezávat čelní laloky jejího mozku. Byla připoutaná ke stolu a jinak během procedury bdělá a vyděšená. Náhle během procedury zmlkla a upadla do bezvědomí. Po probuzení však nereagovala. Operace dopadla katastrofálně, Rosemary už nikdy nemohla chodit ani mluvit, její myšlení odpovídalo dvouletému dítěti. Bylo jí pouhých třiadvacet let.
Pro Kennedyovy přestala Rosemary existovat, zavřeli ji do ústavu pro mentálně postižené a nesmělo se o ní mluvit. Její matka ji neviděla dvacet let a otec ji až do své smrti ani jednou nenavštívil. Když byl zvolen prezidentem John F. Kennedy, teprve tehdy bariéru mlčení prolomila sestra Eunice, která o Rosie promluvila na veřejnosti. Na její počest v roce 1968 založila Speciální olympijské hry. V osmdesátých letech prohlásil syn Bobbyho Kennedyho David, že svého dědu za to, co jí udělal, celý život nenáviděl. Rosemary zemřela v roce 2005 v šestaosmdesáti letech.
