Patnáctiletá Georgia má stejné zájmy, jako její vrstevnice. Ráda se hezky obléká, umí se nalíčit, zkrátka normální dívka v pubertě. Na rozdíl od kamarádek ale Georgia má problém sehnat oblečení, které by odpovídalo jejímu věku. Aktuálně nosí totiž velikost 80 – tu jinak nosí batolata.
Diagnóza – kosterní dysplazie
Ve dvou letech přestala Georgia růst. Přišlo se na to, že trpí tzv. kosterní dysplazií – kosti srostly mnohem dříve, než měly. V důsledku toho Georgia již nikdy nevyroste. Už ji přerostl i její mladší bráška. Ostatní by se z toho možná hroutili, ale ona ne. Stále se snaží žít co nejnormálněji, jako ostatní děvčata jejího věku.
Výzva
Jako každý teenager, i Georgia miluje večírky všeho druhu. Tím spíš, když se jedná o rozlučku se školou, kam léta chodila. „Moc se na večírek těším, a jako každá jiná holka už řeším, co si vezmu na sebe, ale to víte, v osmdesátce moc šik věci neseženete,“ krčí rameny Georgia. A s nakažlivým smíchem dodává: Ale co, vybrat se dá, a aspoň nemusím řešit, že bych se s kamarádkami prala v obchodě o oblečení, které se líbí oběma.“
Maminka Andrea (36) – byl to šok
„Georgia se narodila, když mi bylo jednadvacet. Bylo to naše první, vytoužené dítě. Ani ve snu nás nenapadlo, že by něco mohlo být špatně. A přesto bylo. Georgia po narození hubla, hubla, a nedařilo se to zastavit. Bylo to děsivé. První dítě, a všechno bylo špatně. Naše malá holčička podstoupila řadu vyšetření, aby se přišlo na to, co jí je. Spousta bolesti, pobytu v nemocnici, první tři roky života strávila víc v nemocnici než doma,“ vzpomíná maminka Andrea na krušné začátky.
„Lékaři nakonec stanovili diagnózu – zúžená střeva. Aby toho náhodou nebylo málo, ve dvou letech najednou přestala růst, takže se roztočil další kolotoč rentgenů, obcházení spousty lékařů, kteří dospěli k závěru – kosterní dysplazie. Nikdo ale neví, proč se to stalo. Na to se asi hned tak nepřijde,“ krčí rameny smutně Andrea.
Krutý ortel vs. realita
Doktoři Andree řekli, že její prvorozená se dožije 10 – 14 let. Jak říká sama Andrea: „Nejhorší, co může rodič od doktorů slyšet, je oznámení, že se dítě dožije nanejvýš 14 let. Do jejích čtrnáctých narozenin jsem každý večer děkovala za to, že tu ještě je s námi. Ale vidíte, je jí 15 a nejen že žije, ale snaží se být jako každá normální dívka jejího věku. Překvapilo to i doktory samotné, a pomalu už připouštějí, že se možná spletli a Georgia možná bude žít tak dlouho, jako každý jiný člověk,“ říká Andrea s nadějí a dojetím v hlase.
Lil G
Pro kamarády je Georgia zkrátka „Lil G“ – v překladu Mrňavá G. „Mám kolem sebe báječné lidi, kteří mě berou takovou, jaká jsem, normální holka, která jen zkrátka nevyrostla,“ říká hrdě „Lil G“.
Těžké srovnání
Georgia má ještě mladšího brášku, čtyřletého Brodyho. Ten je naštěstí zcela zdravý, a už svou sestřičku dávno přerostl. „Je to nesmírně těžké, sledovat Brodyho při nejrůznějších aktivitách, které baví všechny děti bez rozdílu. Bavily by zcela nepochybně i naši holčičku, ale ta bohužel je limitována svým handikepem. Nikdy se proto třeba neprojede na kole jako ostatní děti. Když byla malá, kvůli jejím zdravotním omezením jsme nemohly chodit do dětských koutků, kde by poznala ostatní děti a já další maminky. Školka? To také nebylo možné. Až když zvládla to nejhorší, mohla začít chodit do školy, kde se cítí díky kamarádům moc dobře. A my máme naději, že uvidíme naši holčičku dospělou,“ uzavírá své vyprávění Andrea.
Nic mě nezastaví
Sama Georgia říká: „Ano, je otrava být maličká, nemůžu jít třeba s kámoškami na nákup hadříků. Ani bych nedosáhla na stojany a vše by mi stejně bylo velké… Ale nevadí, našla jsem si pár značek, který má i hezké, neinfantilní oblečení v mé velikosti. Cítím se jako normální holka, a opravdu se nechci nechat svazovat svým handikepem. Nic mě totiž nezastaví. Chci žít svůj život tak naplno, jak jen můžu. To nejlepší, co pro mě můžou všichni udělat, je brát mě absolutně normálně. Jenom jsem nevyrostla, ale jinak jsem obyčejná holka,“ říká přesvědčivě Georgia.
Slovo lékaře
Collin Bruce, její ošetřující lékař, jen dodává: „Georgia je neskutečně silná dívenka, která se s nepřízní osudu pere tak statečně, jako by to dokázal jen málokdo. Její léčba přináší prokazatelné úspěchy a díky jejímu odhodlání, vůli a odvaze se jí takhle daří. Já i mí kolegové uděláme maximum pro to, aby její život byl co nejlepší a nejdelší.“