1. Marek Vašut bulvární pisálky naučil, že musejí být opatrnější. Ani se seriózními médii však příliš nespolupracuje. Pokud dával rozhovory, týkaly se především jeho výtvarné práce kombinující fotografické a počítačové techniky. Už řadu let totiž vystavuje a prodává své „fotoobrazy“ do soukromých i firemních sbírek.
Vašutovu vášeň pro fotografování odstartoval v raném dětství dárek od dědečka – prvorepublikový bakelitový kodak na šest snímků. Dnes je ovšem jeho tvůrčím nástrojem digitální technika.
Znalec výtvarného umění Marek Vašut obdivuje staré nizozemské malíře, jeho doménou se však stala abstrakce. Začínal ale jako „realistický“ fotograf. Už jeho starší díla poodhalují skrytou tvář navenek bezproblémového bonvivána. Kraluje jim elegantní detail a téma samoty, jako objekty si vybíral osamělý strom, opuštěnou pláž, prázdnou lavičku v parku či traviny kývající se ve větru...
Přestože v letech 2002 až 2005 fotil i celebrity na titulní strany pro časopis Beverage and Gastro, rostlinám, krajinám a architektuře dával přednost před „příliš rychlými“ lidmi.
2. Zatím poslední Vašutova výstava zahrnovala fotografické práce z let 2005– 2012. Dobře se tu ukázalo, že digitální úpravy hotových snímků umožňují samorostlému umělci vytvářet harmonii barev a symetrii tvarů odpoutaných od reality.
Nejspokojenější je prý (příznačně) ve chvíli, kdy se jeho počítačová „myšomalba“ úplně odstřihne od předlohy. Ideální totiž pro něj zřejmě je jen smyšlený svět. Svá výtvarná díla může Vašut dokonale kontrolovat, zatímco divadlo, film či televize jsou kolektivními činnostmi, v nichž výsledek ovlivňuje příliš mnoho faktorů.
Umanutá touha po kontrole se zdá být jedním z leitmotivů celé Vašutovy existence. Tím druhým – nebo snad jen druhou stranou téže mince – je šaškovská rebelie.
3. Pro veřejnost je Marek Vašut charismatickým chlapíkem, který neztratí glanc ani v reklamách. Splňuje představu všestranné celebrity i tím, s jakým espritem moderuje soutěže, reality show i nejrůznější kulturní akce. Přestože je herec, jen obtížně si asi vzpomenete na nějakou jeho velkou filmovou roli z posledních let. Právě pohyblivé obrázky ovšem uchovávají proměnu, kterou prošel.
Mladistvý švih boxera Vildy Jakuba z prvorepublikového dramatu Pěsti ve tmě (1986) se přes seriálového drsňáka Detektiva Martina Tomsu a přímočaře živočišného Milence lady Chatterleyové (1998) přetavil do zrale ironického sex-appealu postaršího milence dvacetileté hrdinky v romantické komedii Román pro ženy (2005). Narcistní ministr Jarmil, který v komedii Bestiář (2007) svádí hlavní hrdinku ve výstředním pavím kostýmu, je pak sarkastickou karikaturou nadutého samce.
4. Obhroublý, málomluvný saniťák Neliba v pokračování seriálu Sanitka a hulvátský majitel hospody Ruda Řezáč v Doktorech z Počátků – to jsou dva hrdinové, kterými si herec v letošním roce získal divácké sympatie na televizní obrazovce. Přestože jde jen o vedlejší postavy, oba protagonisté zrcadlí charisma stárnoucího, v zásadě sympatického chlapíka, k němuž není jednoduché najít cestu.
Hlouběji do vašutovského tématu zasahuje i rozvedený Tony v televizním snímku Chvilková slabost (2013). Hrdina konverzační komedie režiséra Jaroslava Brabce utopil dokumentaristický talent v dobře placených reklamách a exmanželka může dobře odhadovat, proč se její bývalý tak usilovně pokouší realizovat v malířské tvorbě: uměním se totiž pokouší vyvažovat svůj komerční „poklesek“.
5. Profesionální příběh Marka Vašuta může působit podobně. Schopný a inteligentní herec, který působil na prknech Národního divadla a studoval herectví v USA, postupně zcela rezignoval na „vážnější“ role. Objevuje se téměř výhradně v malých partech. Tvrdí totiž, že velká a hodnotná role se pro něj najde tak jednou za pět deset let – a nějak se živit musí.
Ví, že by dokázal propadnout divadelním prknům, stereotypní praxe v repertoárovém divadle mu však nevyhovuje. Kvůli obživě je proto k vidění i v lukrativních, leč herecky zcela vyprázdněných roličkách v komerčních zahraničních snímcích natáčených v Čechách.
Vašuta tak zahlédnete v akčním hitu Mission: Impossible s Tomem Cruisem, v upírském hororu Blade 2 nebo v thrilleru Česká spojka, kde se objevil po boku Anthonyho Hopkinse. Jeho role většinou zahrnují jednu či dvě věty a nemají ani jméno: nazývají se třeba „Voják“ nebo „Tetovaný“. Pro anglofonní publikum plní neznámá, ale výrazná tvář svůj účel, české publikum a kritika však nechápou, pohrdají – a baví se. Herectví pro tohoto herce není ušlechtilým způsobem, jak zachránit sebe i svět, ale zcela pragmaticky „jen“ zdrojem obživy.
6. Není divu, že syn divadelního teoretika a baletky Národního divadla, který se narodil v Praze 5. května 1960, se potýkal už se zařazením do socialistické reality. Zájmy hojně obsazovaného dětského herce byly široké, na filozofické fakultě by se musel věnovat i nenáviděnému marxismu-leninismu. Tak zamířil na DAMU, kam ho bez problémů přijali napoprvé. Povolání herce si ale vybral rozumem, nikoli srdcem: lákal ho kontakt s milovanou literaturou i možnost ráno vyspávat.
Když Vašut nastoupil na DAMU, měl za sebou už řadu menších filmových rolí. Prestižní školou proplul bez problémů – s šaškovskou maskou, již po absolutoriu v roce 1982 modifikoval pro hereckou praxi. V ND chyběli představitelé záporných rolí, takže pronikl až do zlaté kapličky. Negativní charaktery ztělesňoval i ve filmu: s touhle nálepkou nemusel hrát svazáky, esenbáky a nadšené budovatele.
Marek Vašut tvrdí, že jako cestovatel viděl vše, po čem toužil. A že v herecké profesi se mu splnilo víc, než si jako student dokázal vysnít. Zůstává profesionálním šaškem, nepřijatelným pro všechny „ušlechtilé“ elitáře – a také výjimečným člověkem, který nás bez iluzí učí chápat život. Takže na závěr nezbývá než dát slovo bulváru, jenž mu přiřkl docela věrohodný status: „Zraje jako víno.“
POPULÁRNÍ HEREC A MODERÁTOR PŘÍSNĚ ODDĚLUJE SOUKROMÍ A PROFESIONÁLNÍ ČINNOST.
Veřejnosti se jeví jako cynický, elegantní pohodář, do svého života však nedává nahlédnout. Terčem bulváru se Marek Vašut stal už na začátku 90. let, svůj první soudní spor kvůli nezkušenosti prohrál, v líté, strategické válce s bulvárem se ovšem dnes chová jako ostřílený apačský náčelník. A opakovaně vítězí: loni v lednu mu Ústavní soud dal za pravdu. Články týkající se Vašutovy údajné promiskuity a depresí mu vynesly milionové odškodné. Šlo o dosud nejvyšší částku, kterou populární Čech vysoudil za urážku na cti.
VZOREM PRO MLADÉHO HERCE BYL KOLEGA JOSEF KEMR, KTERÝ SE NIKDY NEZAHODIL S REŽIMEM.
Také Vašutovi se dařilo kličkovat mezi nabídkami na vstup do strany. Komunisty nenávidí dodnes a tvrdí, že jedna z mála rolí, které by odmítl, je Lenin (jemuž se ovšem fyzicky stále víc podobá). Po listopadu 1989 se rozhodl „vypadnout na vandr“: k francouzštině přidal angličtinu, získal Fulbrightovo stipendium a v roce 1990 odjel do New Yorku studovat v prestižním newyorském Lee Strasberg Institute. S nadsázkou se tak může prohlašovat za spolužáka Marlona Branda, Marilyn Monroe či Ala Pacina.
Článek vyšel v časopise FORMEN