Obyčejný život
Tak dlouho spřádala legendy, až se jednou z nich nakonec stala. Lidem říkala, že se narodila v jižní Indii do velmi vznešené rodiny. Tvrdila, že ji ve třinácti letech unesl anglický důstojník a oženil se s ní. Skutečnost byla poněkud obyčejnější. Mata Hari se narodila jako Margaretha Geertruida Zelleová v Nizozemí obyčejnému kloboučníkovi. Ten zkrachoval a poté, co mu zemřela manželka, péči o rodinu vůbec nezvládal. Děti tak vyrůstaly u příbuzných. Když bylo Margaretě osmnáct, vdala se za devětatřicetiletého kapitána nizozemské armády, s nímž se seznámila na inzerát. Spolu pak odcestovali na Jávu a Sumatru.
Pokračování 2 / 6
Smůla na muže
Manželství s o dvacet let starším mužem ale nebylo z nejšťastnějších. A když jim zahynul na tropickou horečku jejich jediný syn Norman John, rodina si sbalila věci a vrátila se v roce 1902 zpátky do Evropy. Ani to ale manželství, z něhož vzešla ještě dcera, nepomohlo. Po rozvodu začala Margaretha řešit, jak se uživit. A tak odjela do Paříže. Žila tu, spíš živořila, s jedním malířem. Moc se jí nedařilo, a tak se na čas vrátila do Holandska. Ani tady neměla stání a zase se vrátila do Paříže, kde se chvíli živila jako cvičitelka koní.
Marta Pušová
10. září 2021
Pokračování 3 / 6
Žena s bujnou fantazií
O dva roky později už se v cizině živila jako orientální tanečnice Mata Hari. Její taneční číslo na dobročinném večeru Francouze okouzlilo. A nejen tanec, ale i její orientální vzhled a sexappeal. Začali ji zvát na soukromé taneční seance. Zpočátku svou taneční nedokonalost „překryla“ tím, že vystupovala v poloprůhledném závoji, který v průběhu odhodila. Kdo by se v tu chvíli zabýval uměleckou kvalitou tance? Byl začátek minulého století a nahota byla velké tabu.
Muže fascinovala legenda, kterou o sobě šířila. Tvrdila tehdy, že se narodila jako javanská princezna a v dětství sledovala kněžky v domorodých chrámech při rituálních tancích. Tohle chtěli všichni vidět, a tak její popularita strmě stoupala.
Pokračování 4 / 6
Slabost pro uniformy
Omotala si okolo prstu kdekoho, dostala se do těch nejvyšších obchodnických i politických kruhů. K jejím milencům patřili ti nejvlivnější z nejvlivnějších. Největší slabost ale měla pro muže v uniformách. V roce 1906 dokonce získala angažmá ve Vídni na klasické scéně. Jenže to už bylo na orientální tanečnici a její schopnosti trošku moc, a tak se zase vrátila zpátky do Paříže.
Pokračování 5 / 6
Osud utahuje smyčku
Na začátku první světové války za ní přišel Karl Kramer, německý konzul v Haagu a prostředník německé výzvědné služby s nabídkou na spolupráci za neuvěřitelných dvacet tisíc franků. Mata souhlasila a dostala i tři lahvičky s neviditelným inkoustem. Stala se z ní špionka s krycím jménem H 21.
Jenže pro ženu zvyklou vymýšlet si neuvěřitelné historky tahle „práce“ moc nebyla, protože si nedokázala dávat pozor. Nebyla si ani vědomá dopadů, které její „schraňování důležitých informací“ může ve výsledku způsobit. Už po roce začali Matu Hari sledovat a podezřívat ze špionáže nejen Francouzi, ale i Angličané. Navíc výsledky její práce nebyly nijak ohromující. Mata Hari sice uměla vystupovat jako dáma velkého světa, nicméně nebyla schopna rozlišit, která informace je důležitá.
Laura Poláková
15. března 2018
Pokračování 6 / 6
Léčka
O rok později na ni v Paříži nastražil kapitán francouzské tajné služby Ladoux léčku – nabídl jí, aby se stala dvojitou špionkou. Ona souhlasila a chtěla za to rovnou milion franků. Nikdy je ale nedostala. Na cestách byla zatčena, protože si ji Scotland Yard spletl s německou špionku Benedixovou. Tehdy ještě vyvázla, i když Ladoux, kterého žádala o potvrzení své identity, prohlásil, že ji nezná. Mata Hari se vrátila do Paříže. Francouzům se ale dostala do rukou šifra, která ji prozradila. Policie ji zatkla – ve výpovědích se zamotávala do nejrůznějších historek, zároveň atmosféra ve francouzské armádě nebyla dobrá, vojáci už nechtěli umírat. Armáda chtěla ukázat, že se se zrádci nemazlí, a odsoudila ji exemplárně za smrt padesáti tisíc vojáků, kterou podle soudu svou zradou měla způsobit. Její poprava se konala 15. října 1917 u zámku Vincennes a pouze tři z 12 výstřelů zasáhly její tělo. Byly však osudné.
