Jak vypadala krásná žena před 100 lety? Do čeho se oblékala a co připadalo sexy mužům? Napadlo vás někdy, jak byste obstála v konkurenci našich prababiček vy?
Také jste si někdy kladla otázku, jestli byste, co se krásy týká, obstála v jednotlivých historických obdobích? Jak byste na tom byla, kdyby jste se narodila o sto, dvě stě či tři sta let dříve?
Pokusíme se na ženský půvab v různých historických epochách podívat podrobněji a v sérii článků se vám budeme snažit přiblížit, jak se ideál krásy vyvíjel napříč staletími. Začínáme rokem 1900.
Počátek 20. století s sebou nese řadu společenských změn. Ženy se začínají emancipovat, vznikají první velké obchodní domy, průmysl je na vzestupu. Morálka se pozvolna uvolňuje. Pánové, nejdříve v liberálnější Francii, posléze v Německu a zbytku Evropy, chodí do šantánu obdivovat úžasnou, zprvu zakázanou podívanou - kankán.
Ideální ženská postava před 100 lety by obstála i v kritériích dnešní doby. V oblibě byly ladné ženské křivky. Žádná přebytečná kila ani vystouple kosti - za ideál se považovala souměrnost (trend extrémní štíhlosti přišel až ve dvacátých letech). Siluety přesýpacích hodin se dosahovalo především pomocí korzetů a střihů šatů i sukní.
Kromě hlídání linie, si dámy také dávaly velký pozor na barvu své pleti. Čím světlejší, tím lepší – aristokratická bledost byla stále velmi populární. Líčidla se téměř nepoužívala a ženy nechávaly vyznít svou přirozenou krásu. Výjimkou byly herečky a jinak společensky angažované osobnosti. Co se týká krásy obličeje, důležitá byla opět souměrnost. Krom očí se netolerovalo nic velikého. Krásná žena měla malý rovný nos, drobná ústa s tenkými rty a úzké, nepříliš klenuté obočí.
Za hlavní chloubu žen se považovaly vlasy, které byly doslova korunou krásy. Pleť měla být bílá, ale na barvě vlasů příliš nezáleželo, kult blondýn přišel až později. Dlouhé prameny si ženy vyčesávaly nahoru do objemných a volnějších drdolů.
I když se morálka pomalu uvolňovala, o volnomyšlenkářství v módě v dnešním podání se mohlo tehdejším ženám jen zdát. V šatníku platila striktně stanovená pravidla. Mezi základní prvky patřil korzet, který tvaroval postavu. Tehdy se také začal nosit nejdelší druh korzetů v historii, sahající až na horní část stehna.
I přes to, že se začínalo mluvit o škodlivosti korzetů, odložily dámy tento kousek až v průběhu první světové války. Kalhoty pro " normální" ženy byly většinou tabu. Šaty a sukně podtrhovaly siluetu a velký důraz se kladl na tenký pas. Objem se vizuálně přidával na horní části těla, a to pomocí volánků, nabírání, zvětšených ramen a jiných ozdobných prvků. Dlouhé, splývavé sukně seděly dost těsně v oblasti boků a začínaly se rozšiřovat až v dolní části stehen. Ženy vyšší a střední třídy přes den odhalovaly co nejméně kůže, večer však bylo možné decentně ukázat dekolt a obnažit ruce. Neodmyslitelnými součástmi garderoby byly klobouky a rukavičky. Dokonalou ukázku dobových modelů najdete ve filmu Titanic.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!