Martina Hájek, 33 let, budoucí maminka
Své tělo chápu jako svoji osobní vizitku. Nejenže o mně hodně vypovídá, ale je také odrazem spokojenosti sama se sebou. Podle toho se k němu snažím přistupovat i v těhotenství. Díky bohu patřím k ženám, které kromě většího bříška necítí na svém těle žádné negativní změny. Denně mě ohromuje moc přírody a toho malého zázraku, co mi roste v břiše. Změny mého těla během těhotenství jsem řešila a řeším asi jako každá žena. Snažím se smířit s tím, že jsou takové, které se ovlivnit nedají.
Naštěstí je spousta těch, které se ovlivnit dají, takže i já se snažím tělo promazávat minimálně třikrát denně speciálními krémy proti striím a zdravě jíst. Odmalička jsem sportovala a těžím z toho dodnes. Myslím si, že si své tělo a jeho stavbu budujeme sportem do osmnáctého roku života a z tohoto základu si pak můžeme čerpat až do důchodu.
Tedy pokud přijmeme fakt, že nic není zadarmo a snažíme se formu udržovat. Tělo je jako půjčka, které si své úroky začne vybírat v pozdějším věku. Vypadat dobře vyžaduje určité úsilí, ale nestojí to tak mnoho, aby se o to každá žena nemohla pokusit. Když si řekne o čokoládu nebo teplý štrúdl od maminky, dopřeju mu ho, pochopitelně s mírou. To je recept nejen na krásné tělo, ale také na štěstí, protože o spokojenost sama se sebou jde především.
Tereza Podařilová, 41 let, primabalerína Národního divadla
V každém rozhovoru dostávám otázku, kolik vážím. Vážím tak akorát: tedy tak, abych mohla dělat svoji profesi a cítila se dobře. Baletka z podstaty své profese musí být štíhlá, ale také musí mít sílu a energii. Navíc ve štíhlosti podle mého krása nespočívá.
Důležité je naučit se mít své tělo ráda takové, jaké je. A nejen tělo, prostě sebe sama jako osobnost. To, jak má člověk srovnaný svůj vnitřní svět, se promítá i do jeho těla a naopak, proto se snažím vyváženě starat o obojí. Balet je velká dřina, ale nemám ráda fráze o přehnaném odříkání. Aspoň co se jídelníčku týká, dodržuji určitý řád, ovšem nemluvila bych o utrpení. A nemluvila bych ani o huntování nebo deformování těla v důsledku náročných tréninků. My tanečnice zatěžujeme tělo jinak než většina lidí, to je ale zkrátka daň našemu povolání.
Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že v otázce péče o mé tělo jde hlavně o zdraví. V současné době jsem po zranění a po operaci. Úraz se mi stal přímo na jevišti Národního divadla: skok, špatný dopad a přetržený kolenní vaz. Obrovskou změnou je pro každou baletku i role matky. Sebetrénovanější žena neví, jak bude její tělo reagovat na porod a mateřství. Já měla to štěstí, že jsem se poměrně rychle mohla vrátit ke své profesi. Tím nejdůležitějším se pro mě stali dva kluci Filip a Edík. Kvůli nim teď nemám moc času myslet na své tělo ani na kondici, to přichází automaticky. Teď jen udržuji, co jsem si nastavila před mnoha lety.
Paulina Nakashole, 26 let, Miss Expat - nejkrásnější cizinka České republiky 2011
Krása je podle mě ve všech velikostech a tvarech. Důležité je naučit se být dostatečně sebevědomá, a umět je nosit. K tomu myslím pomáhá objevit v sobě výjimečnost a tu umět zdůrazňovat. V Namibii, odkud pocházím, tohle ženy umějí.
Dbají o sebe, rády se hezky oblékají, přestože rodinné příjmy nejsou nijak velké. Z mála se snaží vytěžit co nejvíc, aby se líbily. Většina z nich se kalorií nezříká, ale kvůli nedostatku potravin jsou rády, když nějaké do těla dostanou. Možná to je ten důvod, proč nemám speciální stravovací návyky a jím cokoli, na co mám chuť. To ale neznamená, že o své tělo nepečuji. Na mém těle se mi nejvíc líbí moje dlouhé nohy a zadek, protože je malý a pěkně tvarovaný, což je pro Afričanky netypické. Ještě že tak, byla bych líná nosit pověstný africký zadek! Ačkoli chodidla bych na to měla: jsou poměrně velká a v Česku mám problém najít vyhovující boty.
Vím, že nejsem dokonalá, ale smířila jsem se s tím, což je podle mě nejen klíč k tomu vypadat přitažlivě, ale také ke spokojenosti sama se sebou. A o to přece jde. Muži v Česku většinou říkají, že mám pěkné tělo, na druhou stranu pro černochy jsem příliš hubená. Krása je subjektivní záležitost a někdy je těžké bojovat s přírodou a geny. Jednodušší je akceptovat, co máme. Pak budeme zářit i bez ideálních proporcí.
Barbora Bartáková, 23 let, Plus size modelka
Plus size modelky to mají možná o něco jednodušší: není na nás vyvíjen tak extrémní tlak, co se váhy a centimetrů týče, pochopitelně výška, hezká pleť a kvalitní vlasy, to je samozřejmost. Nikdy jsem nebyla chlapecký typ bez prsou a boků, ale nikdy jsem se za své tělo nestyděla, že bych ho třeba maskovala do neforemného oblečení.
Naopak. Když jsem se stala plus size modelkou, začala jsem být na své ženské tvary pyšná. Líbí se mi moje větší prsa, úzký pas i větší boky. Dnešní společnost je, co se tělesného ideálu týče, velmi nekompromisní a kdo nezapadá do norem, toho máme tendenci kritizovat a odsuzovat. Je čím dál těžší zachovat si vlastní názor a být spokojený i s nedostatky, když vás ze všech stran nutí je odstraňovat.
Snažím se tyto názory neposlouchat a žít v takovém těle, jaké se líbí mně. To, co z člověka vyzařuje, to dostává zpátky. Já dostávám zpátky hodně pozitivního: nejen od klientů, ale i od lidí, hlavně mužů, kteří mě vnímají jako skutečnou ženu. Krásné tělo není o kilogramech, ale o vlastním dobrém pocitu.
Monika Leová, 22 let, Česká Miss Earth 2013
České ženy oproti Vietnamkám řeší své tělo až fanaticky. Ve Vietnamu má krásnou, což v této kultuře znamená drobnou postavu, světlou kůži a husté dlouhé vlasy skoro každá žena, o tělo tak Vietnamky spíš než sportem a chirurgickými zákroky pečují masážemi, pedikúrou a manikúrou. Pro mě osobně znamená krása mít tělo pevné a zdravé, tedy umět správně zkombinovat sport a zdravou stravu. Také jsem se to musela učit. Nejvíc nespokojená se svým tělem jsem byla před dvěma lety. Po nehodě jsem dva měsíce proležela v nemocnici a nicnedělání se pochopitelně projevilo na váze.
Sama jsem to moc nevnímala, ale pořádný impulz přišel ve Vietnamu.
Tam mi říkali, že jsem „it map“ neboli trošku tlustá a dokonce jsem nakupovala oblečení v nadměrných velikostech. Z toho mě dostalo zkouškové období ve škole a přítel, který kompletně změnil mé stravovací návyky. Jím pravidelně, pestře a než bych si ubrala z talíře, raději o to déle sportuju, ideálně denně.
Úplně spokojená se svým tělem nejsem a nikdy nebudu, asi jako každá žena, což jsem si naplno uvědomila v České Miss. Jedna chtěla mít bříško té druhé, její zadek, nohy. Ani kdyby se podařilo takovou ženu zkombinovat, stejně by nebyla spokojená. Dokonalost je nuda. To je myslím celé tajemství.
Článek vyšel v časopise Moje Psychologie 7-8/2013