Zastihnout Tomáše Berdycha v Česku se rovná téměř zázraku. Většinu roku tráví na cestách a turnajích v zahraničí. A když už zůstane nějaký čas doma, pak většinou přípravou a intenzivním tréninkem v Prostějově. A tak jsme se za ním vydali na kurty a strávili s ním alespoň část dne.
Snídaně, pak rozehřát svaly a hurá na kurty. Tentokrát měl Tomáš na tréninku za parťáka daviscupového kolegu Radka Štěpánka. Dvě hodiny tenisu, až z obou kape pot a mají mokrá trička. Následuje ještě hodina s tenisovým trenérem Tomášem Krupou. Pak přichází chvíle na zasloužený oddych a oběd. Na rozdíl od svých koučů, kteří si pochutnávají na smažené kuřecí kapse s nivou a šťouchanými bramborami, si Tomáš dává rýži s přírodním kuřecím plátkem.
Po jídle má český tenista jen chvíli na „slehnutí“ a osobní vyřizování, aby se odpoledne opět mohl věnovat tréninku. Čeká na něj běh, překážky a pořádná porce fyzičky s kondičním trenérem Davidem Vydrou. A pak je tu konečně čas na rozhovor pro Dietu.
Čím jste chtěl být jako malý kluk?
Každý chtěl být kosmonautem, ne?
A jaký sport vás v té době bavil?
Odmalička jsem rád v pohybu. Bavil a baví mě kromě tenisu fotbálek, kolo, hokej, lyžování a basket. I když rizikové sporty teď omezuji kvůli nebezpečí zranění.
K tenisu vás prý přivedl tatínek. Jste rád, že vás popostrčil?
Mám na vás být přísný? Ne. I když... Moje díky patří nejen taťkovi, ale i mamce! Rodiče mě naučili jednu ohromnou věc – vnímat svět stylem, „že pokud nejde o život, jde o hovno“. Naučili mě poctivě pracovat a přistupovat k životu a k tenisu s radostí, bez velkých emocí z výher, ale i proher a dali mi podle mého názoru strašně mooooc svého času, řád a vnitřní klid. Nikdy jsem nemusel řešit nesmyslnosti a věnovali se mi… no, moc. Jsou to moji nejlepší kamarádi a jejich skromnost, slušnost a radost ze života mě určitě ovlivnily.
Jak se z takového pinkání stane člověk profesionálním sportovcem?
Díky svým výsledkům jsem byl vybrán do sportovního tenisového centra v Prostějově, kde jsem dosud členem. Tím začala éra juniorských turnajů a cestování po světě v juniorských kategoriích. Tehdy jsem si pomaličku začal uvědomovat, že tenis není jen vyhrávání turnajů v Česku, ale že tenisový svět je obrovský. Byla to pro mě velká výzva. Jak tenisová, tak jazyková. Stále jsem ale měl v sobě tu radost a chuť vyhrávat a užíval jsem si to. Bral a beru všechno v pohodě a vzpomínám, že i ve dvanácti jsem byl stejný. Nebyl jsem ten typ, kterému by se zatočila hlava z toho, že dostal smlouvu na oblečení, rakety, cestování… Věděl jsem a vím, že vše se rozhoduje na dvorci, a tím pádem jsem to měl jasné. Chytrý kluk, že?
Dalo by se ještě dnes říct, že vaše práce je vaším koníčkem?
Vyrůstal jsem ve Valašském Meziříčí (ve Valmezu) a musím říct, že na vše z mého života vzpomínám s radostí, štěstím, a když se teď tak probírám dětstvím, tak si myslím, že jsem strašně šťastný a spokojený člověk. Proč? Protože se mi podařilo v životě dělat něco, co mě stále baví, naplňuje a přináší mi obrovskou radost. Valmez je místo, kde jsem s tátou (který je velký tenisový fanoušek a sám hraje tenis velmi slušně) poprvé vyrazil na dvorce a možná díky genům, povaze, výchově (nevím…) jsem tenisu totálně propadl. Výhoda malého města s 28 000 obyvateli je v tom, že můžete vyrazit kamkoli pěšky nebo na kole a nejste vázaní na rodiče a babičky. Máte vše na dosah a neztrácíte čas. Valmez navíc měl a má tenisovou tradici a v klubu bylo vždycky hodně kvalitních hráčů i trenérů, ale mně ho v první fázi dělal můj táta.
Co obnáší práce sportovního profesionála?
Já vidím jen ty pozitivní stránky, protože nehledám ve věcech to špatné. A co to obnáší? Dřinu, dřinu, odříkání, dřinu a spoustu cestování.
Co vás na tenisu nejvíc baví?
Všechno! Myslím si, že tenisté vědí.
Pro mě jako pro laika jsou tenis zápasy a tréninky. Co z toho je náročnější?
Když vás to baví, tak tahle otázka postrádá důležitost.
A z čeho se takový trénink skládá?
Forhend, bekhend, volej, servis, smeč, pravá, levá, po lajně, křížem, běžím, skáču, soustředím se, dýchám, švihám, přemýšlím, soustředím se a pořád tak nějak dokola.
Kdo je vlastně váš šéf? Trenér, nebo vy sám?
Tomáš Berdych je dnes firma, která (a to doufám) má plán, koncepci, poslání, filozofii, firemní hodnoty, skvělé zaměstnance, poradce a koncentruje se na to, aby byla nej v oboru.
A co když se vám trénovat nechce?
Trénuju, a pokud to opravdu nejde, netrénuju. Slovo „nechce“ se snažím moc nepoužívat.
Co vám nejvíc pomáhá zůstat v klidu, když jde v zápase o všechno a vy zrovna prohráváte nebo je zápas vyrovnaný?
To je tajné, ale nazval bych to rituálem: „Tady a teď!“
Patříte mezi tenisty, kteří někdy vzteky rozsekají raketu?
Nejsem ten typ. Jsem na dvorci spíš introvert a snažím se věcem předcházet.
A kdy cítíte největší příliv endorfinů?
Třeba po vyhraném Davis Cupu.
Máte vůbec někdy během roku volno?
Určitě. Každý sportovec potřebuje dobít baterky. Snažím se pak aktivně čas využít bez rakety a poznat něco zajímavého, protože tenisový dvorec je všude na světě stejný, nebo jestli chcete, podobný.
Jak odpočíváte?
Poslouchám hudbu nebo se dívám na nějaký pěkný film. To je ale krátkodobý relax na turnajích. Jinak rád cestuji a baví mě focení, gastronomie. Jsem normální kluk. Říká se to tak, ne?
Všimla jsem si, že čile komunikujete se svými fanoušky na Facebooku a Twitteru. Je to pro vás také relax vymýšlet různé vtípky a legrácky?
Ano, komunikace s fanoušky je pro mne velký relax a na sociálních sítích se snažím ukázat ne tak seriózního a na výkon koncentrovaného Berdycha. Můj humor je hodně ovlivněn tím, co prožívám mimo dvorec, nebo co zrovna řeším se svým týmem. Myslím si, že to mé fanoušky baví a díky tomu pochopili, že nejsem studenej a neosobní.
Máte rád i nějaký jiný sport než tenis?
Rád se dívám na fotbal a hokej.
Můžete si při vašem výdeji energie dovolit i svíčkovou se šesti?
Na dovolené si ji dát můžu, ale je to spíš výjimka. Jídelníček mám sestavený na míru a díky tomu a svým zkušenostem vím, co můžu, a co ne.
Nemůžu se nezeptat. Držel jste někdy dietu?
Ne. (směje se)
Rychlý dotazník
Koho z českých sportovců obdivujete?
Nemám žádného favorita. Sleduji sport obecně.
Celý rok cestujete po světě. Ve které zemi se cítíte jako doma?
Doma je doma, ale mám rád Monte Carlo, New York a Londýn.
Kdybyste si měl po vyhraném zápase za odměnu objednat jakékoli jídlo, co by to bylo?
Odměnil bych se asi jinak než jídlem. Podle mě je to spíš o tom, s kým budete sedět u stolu. Jeden můj kamarád říká, že i to nejlepší víno na pohřbu kamaráda nikdy nebude chutnat.
Kde se vidíte za deset let?
Nemám tak dobré oči.
Kdo je vaším největším fanouškem a oporou?
Moje rodina, přítelkyně Ester, tenisový trenér Tomáš Krupa, kondiční trenér David Vydra, fyzioterapeut Sergio Ferraz a kamarádi.
Rozhovor vyšel v časopise Dieta.