Jaký vztah máte k dietám?
Mám pocit, že jsem je držela snad od narození a zkusila úplně všechno. Byly i doby, kdy jsem byla schopná přežít den jen na jednom Red Bullu. Bohužel mi trvalo hodně dlouho, než jsem pochopila, že jediné, co opravdu funguje, je sport.
Co se dělo do té doby?
Celá moje puberta se točila kolem toho, kolik vážím. Pořád jsem se sledovala a řešila každé deko. Přes všechno svoje hlídání jsem v patnácti měla docela nadváhu. O podpoře ze strany rodiny nemohla být moc řeč. Máma (herečka Veronika Žilková, pozn. redakce) mi naopak nikdy nezapomněla připomenout, jak vypadám a ať radši nežeru. Jenže, co si budeme povídat, ona sama nikdy nejedla normálně. Sice nedržela diety, ale trápila se hlady. U mě to nakonec dopadlo jako u většiny holek – z kil navíc jsem vyrostla.
Kdo vás přivedl ke sportu?
Já sama. Sportovala jsem už jako malá. Chodila jsem do kroužku tancovat a hrála jsem závodně házenou. V sedmnácti jsem s tím vším ale skončila a nedělala nic. To mi vydrželo až do jednadvaceti, kdy mi do života vstoupil thajský box. Doslova jsem se do něj zbláznila. Chodila jsem na tréninky i třikrát týdně. Cítila jsem, že to potřebuji.
Thajský box je ale hodně tvrdý a mužský sport…
Ano, je, ale právě to mi vyhovovalo. Mohla jsem během tréninku ze sebe všechno vybít. Užívala jsem si hodiny, kdy jsme s trenérem byli jeden na jednoho. Vždycky jsem se na konci hodiny cítila dokonale uvolněná. Je ale pravda, že jsem první tréninky prozvracela. Bylo to kruté. Začínala jsem totiž společnými hodinami u Petra Macháčka, což je jeden z nejlepších, ale zároveň nejdrsnějších trenérů thajského boxu u nás. Když jsem k němu přišla poprvé, všichni si mysleli, že jdu něco natáčet. Až po třetí lekci jim došlo, že to myslím vážně. Rozhodně tam ale nikdo nehleděl na to, že jsem holka. Ostrý kolotoč dřepů, sklapovaček, sprintů byl jasně daný pro každého.
Co to udělalo s vaším tělem?
Postupně si na fyzickou zátěž zvyklo. Váha mi šla sice s přibývajícími tréninky kvůli svalové hmotě nahoru, ale celkově jsem se zpevnila. Časem jsem přešla k jinému trenérovi, který už nebyl tak přísný, a nakonec jsem chodila na tréninky až do pátého měsíce těhotenství.
Líbí se vám boxeři?
Ráda se na ně dívám, protože mají krásná těla. Ale jinak úplně vypatlaný mozky. Takže mi ke štěstí stačí jen je pozorovat, jak trénují.
Jdete ještě dneska do ringu?
Bohužel od té doby, co se narodil Kryšpín, to časově nezvládám. Koupila jsem si teď ale domů běhací pás a trénuji. Což je u mě zase cesta novým směrem, protože jsem běhání dlouhou dobu nesnášela.
Jak jste řešila váhu po porodu?
Během těhotenství jsem přibrala kolem dvaceti kil a krátce po narození Kryšpína jsem měla nafotit kalendář v plavkách. Nezbývalo nic jiného než na sobě začít makat, protože jsem vzhledem ke kojení nemohla omezit jídlo. Najala jsem si proto osobní trenérku, která ke mně chodila domů. Bylo to náročné, ale dala jsem to a dostala se na původní váhu. Takže mi dneska přijdou k smíchu všechny ženské, které se vymlouvají na milion věcí, proč nemůžou po porodu cvičit. Zvlášť když je jejich dítěti rok a ony stále nosí těhotenská kila.
Mluvíte o posilování, běhání, boxu. A co třeba jóga?
To úplně nenávidím. Když se hýbu, potřebuji, aby to mělo náboj a adrenalin. Už mám za sebou několik zkušeností se sporty, od kterých jsem nakonec utekla. Svého času jsem chodila na aerobik a hodně mě bavila i zumba. Problém byl v tom, že jsem nebyla schopná zapamatovat si kroky. Takže zatímco všichni už po druhém opakování tancovali sestavu s instruktorkou, já se pořád motala.
Umíte relaxovat?
Moc ne. Vůbec si samu sebe neumím představit, že bych odjela na víkend do přírody a tam se mlčky procházela po lese. To pro mě fakt není. Musí mi být už opravdu na umření, abych skončila přes den v posteli. I u nás na zahradě jsem neustále v pohybu.
Tam ale trochu z donucení, protože pravidelně sekám trávu. Jakub (muzikant, herec, moderátor Jakub Prachař, pozn. redakce) má na ni totiž alergii. Ale je pravda, že mě baví hrabat se v hlíně. Pěstuji rajčata, okurky, bylinky… Vše to pak zpracovávám – zavařuji, dělám domácí marmelády.
To už je jen malý krok k vaření.
To nechávám na Jakubovi. On umí skvělý domácí chleba, peče koláče. Já zase dělám dobré masové vývary, ale jinak vaření obcházím velkým obloukem. Dost jsem si ho užila jako malá, když jsem coby nejstarší musela připravovat jídlo pro sourozence, kterých nebylo zrovna málo. Ve svých dvanácti, kdy se většina holek dostane poprvé k plotně, jsem uměla už všechno, co bylo potřeba. Dodnes tak beru vaření spíš jako povinnost než zábavu. Ale třeba s uklízením to mám jinak. Tím jsem doslova posedlá. Jakmile vidím neumytou sklenici, nejdu spát, dokud není čistá nebo někde uklizená. Jakub tohle vůbec neřeší, takže za ním neustále chodím a něco odklízím.
Chcete coby máma dát Kryšpínovi to nejlepší jídlo?
Dřív jsem to hodně řešila a kupovala biopotraviny. Teď už jsem polevila. I vzhledem k tomu, že podle Kryšpína je nejlepší jídlo párky. Navíc po mně zdědil lásku ke kyselým okurkám. Pamatuji si, že ty jsem milovala už jako malá holka.
Co vám ještě chutná?
Nejradši mám chleba s máslem a pažitkou. Což není zase takový problém, protože do restaurace skoro nechodím. V tom se s Jakubem shodneme. Oba si mnohem víc užijeme jídlo doma.
A to říká v minulosti vyhlášená pařmenka?
Dřív to bylo jinak. Bavilo mě být součástí přehlídkových mol a večírků. Užívat si a odcházet z akce mezi posledními. Měla jsem pocit, že mě ten svět naplňuje. Dneska mě ale neskutečně nudí. Vím, kdo s kým spí, a všechno mi přijde jako velká póza. Když jdu na párty, je to pro mě už jenom práce. Vydržím tam maximálně hodinu a utíkám domů.
Jak vzpomínáte na svoje třetí místo v Miss ČR 2005?
Tehdy jsem chtěla vyhrát, protože vítězka kromě korunky dostala i auto. Já si to svoje zrovna nabourala a to byl důvod, proč jsem odeslala přihlášku. Auto si sice nakonec odvezla Lucie Králová, ale mně soutěž pomohla v tom, že jsem se stala známou. Konečně si mě lidé pamatovali nejen jako dceru známé herečky, ale jako Agátu Hanychovou.
Proč se hvězda mejdanů jednoho dne rozhodne navrhovat oblečení?
Protože jí v obchodech chybí to, co chce nosit. Dostala jsem nápad a vznikla značka Agáta fashion, která skvěle fungovala. Na začátku bylo nejtěžší najít švadleny, které jsem nakonec objevila v Jičíně. Internetový obchod se rozjel. Nakupovaly v něm hlavně moje fanynky a nebylo jich málo, ale časem mě to přestalo naplňovat. Dneska už jsem zůstala jen u prodávání čepic.
A vrátila jste se opět do role zákaznice?
Musela jsem, ale nakupování úplně nesnáším. Očistec je pro mě už jenom samotné zkoušení v kabince. Cokoli si tam obleču, vypadám v tom kvůli světlu a zrcadlům příšerně. Navíc je mi hrozné vedro. Řeším to teď tak, že se jednou za rok sbalím a jedu nakupovat do Itálie.
Koho nejčastěji berete s sebou?
Ze všeho nejradši nakupuji sama, protože to stihnu během chvilky – uvidím, beru, odcházím. Jakub je v tomhle přesný opak, a navíc vyžaduje, abych chodila s ním a radila mu. Většinou to vydržím hodinu a pak si dáme rozchod.
Provokujete okolí tím, co si oblékáte?
Už ne. Dlouho jsem to dělala. Chodila jsem polonahá a myslela si, že můj styl je super. V osmnácti mi přišlo skvělé chodit „vykozená“. Teď už se oblékám normálně. Asi jsem dospěla. *
Agáta Prachařová (29)
Reportérka Top Star magazínu, majitelka e-shopu jacepice a od léta i kadeřnictví Agáta Hair byla v minulosti známá jako velká rebelka a milovnice mejdanů. Dcera herečky Veroniky Žilkové se stala druhou vicemiss v soutěži Miss ČR 2005, což jí otevřelo dveře do českého showbyznysu. Dnes si nejradši užívá domácí pohodu s manželem muzikantem a moderátorem Jakubem Prachařem a s tříletým synem Kryšpínem. Aktuálně má v plánu vrátit se ke studiu na Slezské univerzitě a získat magisterský titul v oboru fotografie.
Článek vyšel v časopise Dieta