Sám měl kruté dětství
Alfred Hitchcock se narodil v roce 1899 v Londýně jako nejmladší ze tří dětí. Chodil do katolické školy a rozhodně neměl růžové dětství. Matka byla velice přísná, a když se nechoval tak, jak měl, musel stát dlouhé hodiny u její postele. Nepřipadá vám tahle scéna povědomá? Tuhle svou ranou vzpomínku mistrně zúročil ve filmu Psycho. Malý Alfred to neměl lehké ani s otcem. Když mu bylo pět let, poslal syna na policejní stanici požádat o trest za nevhodné chování. Deset minut v cele mu prý pomůže. Není divu, že Hitchcock byl silně psychicky poznamenaný.
Marta Pušová
29. ledna 2024
Pokračování 2 / 5
Pracoval v bance
V patnácti letech se mohl Alfred aspoň trochu nadechnout, když jeho otec zemřel. Odešel z katolické školy a začal studovat strojírenství. Kdo by tehdy řekl, že se z něj stane režisér a tvůrce „psycho thrillerů“. Po škole chvíli pracovat v bance a kreslil karikatury. To byl jeho velký koníček, a právě ten se mu stal osudným. V roce 1920 začal spolupracovat s londýnským studiem Islington Studios, jehož vlastníkem byla hollywoodská společnost (později Paramount Pictures), a začal tvořit karikatury pro němé filmy. Po pěti letech začal psát scénáře a asistoval u režie.
Pokračování 3 / 5
Hitchcock se objevoval ve svých filmech
V roce 1927 natočil kriminální thriller The Lodger: A Story of the London Fog a byl to úspěch. Režisér sice zažil éru němých filmů, ale slávu mu přinesly až filmy zvukové. Zvuk mu dal možnost ještě více zapůsobit na psychiku a vyvolat u diváků strach. Ve svých filmech využívá malé prostory a je v nich spousta nečekaných zvratů. Jeho snímky stojí na jednoduchosti a napínavosti. Velmi rád se taky ve svých filmech sám objevoval, byť na pár vteřin. K jeho nejznámějším snímkům patří bezesporu Vražda na objednávku, Okno do dvora (1954), Závrať (1958), Psycho (1960) či Ptáci (1963). Slovu „psycho“ dal právě Hitchcock nový rozměr.
Pokračování 4 / 5
Byl posedlý blondýnami
Přestože byl Hitchcock ženatý (v roce 1926 se oženil se svou asistentkou Almou), byl doslova posedlý blonďatými herečkami. Měl je rád a zároveň je nenáviděl a „mučil“ je prostřednictvím svých filmů. Svoje sexuální fantazie prý vkládal právě do svých snímků. Podle vzpomínek „jeho“ hereček se neštítil špehovat je kukátkem podobně jako Norman Bates v Psychu. Ať už to byla Grace Kelly, Ingrid Bergman, Kim Novak, Janet Leigh či Tippi Hedren, všechny byly blonďaté. Grace pak v jeho očích „zradila“ nejvíc, vdala se za prince a přestala točit.
Možná byl zlomyslný, ale všechny tyto sebevědomé ženy toužil zničit, zřejmě proto, že ho žádná z nich ve skutečnosti nechtěla. Jeho filmy byly kruté, ale on byl v realitě ještě krutější. Při natáčení Ptáků donutil herečku Tippi Hedren, aby natočila scénu se živými rozzuřenými ptáky. Pět dnů musela vydržet, kdy se na ni vrhali živí ptáci, a poté se zhroutila – poté, co jí jeden pták málem vyklovl oko. Kromě toho ve své autobiografii Tippi prozradila, že ji sexuálně napadl a vyhrožoval jí, že jí zničí kariéru. O hercích tvrdil, že jsou jako dobytek a podle toho je třeba s nimi zacházet.
Pokračování 5 / 5
Oscara nikdy nezískal
Lehčí to neměla ani jeho manželka Alma, která mu stála věrně po boku až do jeho smrti. Byl na ní závislý pracovně a spousta jeho filmů byla ovlivněná jejím názorem. Přestože ji oceňoval jako kolegyni, matku a kuchařku, romantický vztah mezi nimi nebyl, pouze platonický. Spali spolu prý jen jednou, aby zplodili dceru, sexuální fantazie si režisér „plnil“ jinde.
Ať už bylo za jeho posedlostí ženami, zvláště pak blonďatými, cokoli, jedno je jisté. Jeho filmy můžeme zařadit do zlatého fondu kinematografie. Přestože byl mnohokrát nominován na Oscara, za režii zlatou sošku nikdy nezískal. Alfred Hitchcock získal Zlaté glóby, osm Laurel Awards a pět ocenění za celoživotní dílo. V roce 1980 obdržel od britské královny Alžběty II. Rád britského impéria. Má dvě hvězdy na hollywoodském chodníku slávy.
