Chodila do klášterní školy
Narodila se v roce 1938 v Tunisku sicilskému Italovi a Francouzce. Měla ještě tři sourozence a vyrůstala mezi arabskými dětmi. Brzo bylo jasné, že tahle holka s černýma očima a obrovským temperamentem bude lákadlem pro mnohé muže. Byla divoká a nespoutaná, navíc velmi chytrá. Chodila do klášterní školy, později vystudovala lyceum. Na otázku, čím chce být, odpovídala – učitelkou.
Když jí bylo patnáct, objevila se ve francouzském dokumentu, který se promítal na festivalu v Berlíně. A tam ji taky spatřil Omar Sharif. S režisérem Baratierem jí nabídli malou roli ve filmu Goha. V devatenácti pak vyhrála soutěž krásy o nejhezčí Italku v Tunisku a její budoucnost byla víceméně daná. Odměnou za vítězství v soutěži totiž byla cesta do Benátek v době, kdy se tam konal filmový festival. Tam se seznámila s producentem Cristaldim, který z ní udělal hvězdu – a na deset let i partnerku.
Jak se vyvíjel ideál krásy? Podívejte se na video:
Pokračování 2 / 4
Tajně porodila syna
Mladá Italka zbožňovala filmy, jejím idolem byl Marlon Brando. Byla okouzlující, usměvavá a tak trochu tajemná. Perfektně ovládala ženské zbraně a zároveň si vytvořila pověst silné ženy, která si nenechá nic líbit. První velká role přišla ve filmu Zmýlená neplatí, kde zářila vedle Marcella Mastroianniho. V jejím životě ale nebylo všechno růžové. Ve dvaceti porodila tajně syna Patricka a kvůli filmování musela dlouho předstírat, že je to její nejmladší bratr.
S producentem Cristaldim žila deset let, ale byly to krušné roky. Později totiž prozradila, jak moc ji dusil. Byla s ním jako ve vězení, kontroloval ji na každém kroku a určoval i to, co může jíst. Teprve po deseti letech našla sílu odejít. V osobním životě prožívala velké krize, v šedesátých letech se z ní ale stala skutečná hvězda a erotický symbol.
Pokračování 3 / 4
Kritizuje plastické operace
V roce 1960 to byl film Rocco a jeho bratři, Cartouche s Jean-Paulem Belmondem (s ním prožila krátký románek) nebo Růžový panter (první americký film). Setkala se i s Alainem Delonem ve snímku Gepard. Možná největší slávu jí přinesl americko-italský western Tenkrát na západě, kde si zahrála krásnou vdovu. V roce 1971 se potkala při natáčení i se svým idolem, Brigitte Bardot.
Za život natočila 154 filmů a jak říká: „Miluji svou práci. Obvykle žijete jen jeden život. Já žila 154 životů. Ve filmu to nejste vy, je to někdo jiný.“ V posledních letech pracovala zejména s mladými režiséry, aby jim pomohla v jejich kariéře. A jaká je dnes? Vrásčitá a sešlá, ale za to zaslouží obdiv. Navzdory jejímu postavení „symbolu krásy“ se vždy vyhýbala slovu „já“. Je skromná a svoje vrásky má ráda. Nechodí na plastiky, a dokonce je tvrdě kritizuje. Prý je nejdůležitější energie a to, že člověk pořád pracuje. Má ráda kávu a hodně kouří.
Pokračování 4 / 4
Miluje ticho a čokoládu
Za celoživotní dílo jí v roce 1993 udělili Zlatého lva na festivalu v Benátkách, o tři roky později taky Čestného Césara. Nebyla totiž jen krásná a sexy, byla (a je) taky výborná herečka. To ostatně prokázala i v roce 2000, kdy debutovala v Paříži v divadelní hře Benátčanka. I když jí je třiaosmdesát let, pořád je aktivní a čilá. Pokud může, chodí pěšky a ráda cestuje.
Přestože se ráda směje, má taky ráda ticho a čokoládu. Kašle na to, jestli je dokonalá. Už nemusí být žádný symbol. Richard Burton o ní po premiéře filmu Tenkrát na západě prohlásil, že je tím nejlepším, co dala Itálie světu od vynálezu špaget. A my můžeme s trochou nadsázky jen souhlasit.
