S herečkou Veronikou Žilkovou, kterou nyní mohou televizní diváci vidět v hlavní roli seriálu TV Prima Všechny moje lásky, jsme si povídaly o tom, jaká je ona sama máma a jak se jí daří skloubit péči o početnou rodinu s prací.
Pro každou ženu je asi nejdůležitějším vzorem její vlastní máma. V čem vás ovlivnila vaše maminka?
Asi ve vztahu k partnerovi a ochotě dělat doma vše. Otec měl doma od matky kompletní servis. Protože byl flétnista, musel si chránit ruce, a tak zavedl režim, že žena dělá všechno. Od štípání dřeva, tahání nákupů, vození kolečka s hlínou až po vymalování sklepa… Od středního věku měl nemocné pohybové ústrojí, a tak mu matka i zavazovala tkaničky u bot. Prostě táta pískal a my skákali. A tento model jsem si přenesla bohužel i do svých partnerských vztahů :-)
A jaká si myslíte, že jste máma vy sama?
Myslím, že taky zbytečně moc ochotná sloužit. Pak mně ale občas dojdou síly a „už to lítá“ :-)
Máte už dospělé děti, dokonce i vnoučátko, ale zároveň vychováváte devítiletou dceru Kordulu. Je to pro vás v něčem jiné, než když byla malá vaše nejstarší Agáta?
Holky se mně pletou, tak jim říkám malá Agáta a velká Kordul. Jsou obě podobně zlobivé, takže mám pocit, že mezi nimi není věkový rozdíl dvacet let, ale dva roky. Nejčastěji se hádají o to, kterou mám radši. Nakonec zvítězí Agáta, která řekne: „Ale já mámu znám dýl.“
V seriálu Všechny moje lásky máte hezkou roli ženy, která už má něco za sebou, prožila si těžké chvíle a v určitých ohledech musí začít znovu. Jak se vám hrála Marie Svobodová?
Je mi moc blízká. Jsem v podstatě uzavřený, plachý člověk, kterého život donutil vystupovat nebojácně až sebevědomě. Ale moje pravá tvář je jiná a bližší povaze introvertní Marie. Společný máme vlastně i pocit vnitřní naděje a chuti stále začínat nový den s novým nápadem.
Dáte ve vztahu k manželovi a dětem na intuici?
Dám, a většinou jsem vedle jak ta jedle.
Čeho si na svém muži a na dětech ceníte?
Toho, co se nenosí. Nebojí se říkat své názory nahlas, nebojí se jít proti proudu.
Kdy vás děti potřebují nejvíc?
Děti i manžel mě nejvíc potřebují, když nesou bolestné následky za své názory. Pak smím foukat a konejšit.
Máte velkou rodinu, pracujete, angažujete se i v komunální politice. Jak se vám daří všechno skloubit a normálně „stíhat“?
Nedá se to stíhat… Je mi často do breku… Myslím, že jsem stále naivní v představě, že musím „zachraňovat“ svět.
A jak vůbec odpočíváte, dobíjíte baterky…?
Třeba teď, když si tady s vámi povídám. Je to docela příjemný odpočinek, sedět a snažit se pojmenovat věci, které nosíte automaticky v hlavě.
Kdybyste se nestala herečkou, čím byste dnes nejspíš byla?
Studovala jsem výchovu a vzdělávání dospělých na FF UK. Možná bych v pracovní době zachraňovala svět a ve volném čase dělala nějakou uměleckou amatérskou aktivitu. Teď jsem v pracovní době profi umělec a ve volném čase záchranář amatér.
Co je pro vás v životě důležité?
Zdraví mých blízkých.
Článek vyšel v časopise Maminka