Když přispěchal na naši schůzku v pražském Divadle Komedie, kde je takzvaným stálým hostem, hned si zapálil cigaretu. Vzápětí ale dodal, že s kouřením hodlá přestat.
Máte tedy plán jak to udělat?
Vymyslel jsem si zajímavou teorii, která snad vyjde. Kouřím cigarety, jež v sobě mají mentolovou kuličku, protože ty, co jsou mentolem jen ovoněné, brzy vyčichnou. Mentolovou kuličku, která je ve filtru, rozlomíte těsně před použitím cigarety a pak je vůně mentolu čerstvá a výrazná. Poprvé jsem je viděl v Londýně a byly extrémně drahé. Pak je všude ve světě zakázali, protože jak se přes kuličku ve filtru nadechujete usilovněji, taháte z cigarety ještě více škodlivých látek než normálně, takže to je ještě více nezdravé. U nás ale tyto cigarety zatím k dostání jsou, a dokonce za stejnou cenu jako ty ostatní. Těším se, že to zakážou i u nás, protože po jiných už nesáhnu.
Míváte někdy potíže s dýchacími cestami?
Teď ne, ale když jsem byl malý, byl jsem hodně nemocný. Diagnóza zněla trhavé bronchitidy. Kouření je tedy v mém případě hloupost na druhou, ovšem v divadle tomuto zlozvyku holduje tolik lidí, že tam se přestává opravdu těžko.
Pocházíte z Jilemnice v Podkrkonoší, takže jste vyrůstal na čerstvém vzduchu, je to tak?
Jsem ze Semil, které se nacházejí mezi Krkonošemi a Českým rájem, ale narodil jsem se v Jilemnici, protože tam byla nejbližší porodnice. Nicméně dvacet kilometrů od Semil je Rokytnice nad Jizerou, kde jsem byl hodně často. Je to krásné místo a sjezdovky na Lysé hoře mám u nás ze všech nejraději. Jezdím tam pořád, i když v současnosti se mi to povede třeba jen na pár dní v roce. Kousek pod horskou chatou Dvoračky je malinká chaloupka Technometra, kde pracují moji kamarádi, a rád jezdím právě tam.
Jaké máte lyže?
Freerideové, které měří 120 centimetrů a jmenují se WEX. Původně byly vymyšlené pro lidi, kteří se starají o sjezdovky a potřebují se posunovat po svahu. No a pak se to stalo takzvaně trendy. Snowboard jsem také zkoušel, ale bylo to pro mě strastiplné, a tak jsem si našel tohle. Jsou to české lyže. Nejsou ani dlouhé, ani krátké a dá se s nimi dělat sranda a zároveň jezdit normální slalom i sjezd. Také jsou velmi pružné. Dříve jsem měl lyže snowblade.
Dnes žijete v Praze, ale z Krkonoš jste to do hlavního města vzal přes Brno. Proč vlastně?
Do Prahy mě na DAMU nevzali, a tak jsem zkusil JAMU v Brně a vyšlo to. Jsem rád, že jsem studoval v Brně, protože oproti Praze je to klidné město, ale zase jsem byl smutný, že jsem daleko od Krkonoš. Po škole jsem nastoupil do divadla v Olomouci, což bylo ještě dál, takže teď jsem opravdu rád, že jsem v Praze. Měl jsem období, kdy jsem dohrával v Olomouci i v Brně, zkoušel v Bratislavě a k tomu ještě hrál v Plzni. To jsem občas opravdu nevěděl, kde jsem. Teď jsem na volné noze a zároveň jako stálý host v pražském Divadle Komedie a mám tu hezké role, například v představeních „Ježíškova armáda“, „Naše třída“ a „Testosteron“. Kromě toho ještě hraju v Rokoku, v ABC, v Divadle Na zábradlí, v Rubínu a ve studiu Dva.
Prý jste chtěl studovat medicínu, je to tak?
To je pravda. Biologie mě velice bavila a také jsem z ní maturoval. Chemie a fyzika mi ovšem už tolik k srdci nepřirostly, takže bylo jasné, že medicína nedopadne. Uměl jsem všechny kosti v těle latinskými názvy, ale spočítat logaritmy, to ne.
Jak dnes pečujete o svoje zdraví?
Mám svůj originální způsob, protože nerad užívám jakékoli léky. Spíše hledám jiné cesty. Říkám si, že hodně různých chemických látek sním a vypiju, což už tolik ovlivnit nemůžu, a proto omezuju alespoň léky. Jako děcko jsem si jich užil dost. Bronchitidy mi přestaly, když mi bylo kolem 11 let, ale do té doby jsem hodně času strávil po nemocnicích a ozdravovnách, například v Lázních Kynžvart a v Říčanech. A pak to najednou přestalo. Mám kamarády, kteří si nasazují antibiotika hned, jak dostanou rýmičku, ale já si myslím, že to není úplně dobře. Když jsem byl malý, bývalo to už vážné, pokud někdo dostal antibiotika. Naštěstí jsem také nikdy nebyl takové to sterilní dítě, co nesmělo na nic sahat a nic dát do pusy, což si myslím, že je dobře, protože to utuží imunitu.
Je pravda, že málo spíte?
Je fakt, že mě nebaví spát, protože mi připadá, že přijdu o strašně moc věcí. Večer se dívám na dokumenty na Zoomu a Discovery, dokud opravdu neusnu. A i když pak ráno musím brzy vstávat, nechybí mi to. Opravdu mi stačí pět hodin spánku. Když ale můžu, pospím si klidně až do oběda. Jsem zkrátka typ sova, co chodí spát až pozdě v noci.
Věnujete se nějakému cvičení?
V dětství jsem se dlouho věnoval judu a dnes jsem rád za každý pohyb, a to i v divadle při zkoušení různých choreografií. A pak mám doma ještě takovou věc, která se jmenuje TRX. Jsou to závěsná lana s madly, na nichž cvičíte s váhou svého těla, a je to systém, díky němuž máte doma v podstatě celou tělocvičnu. Dá se to různě posunovat, mám to zavěšené ve dveřích a cvičím, jak se dá. Mimo jiné je to i dobrá průprava na surfování, což je také dobré na procvičení celého těla. V létě jsem byl měsíc v Indonésii, kde jsem si to užil. Tam najednou pochopíte, že máte v těle svaly, o kterých jste ani nevěděli. Ze břehu vypadá surfování jednoduše, ale v podstatě to je o usilovném pádlovaní. Krom jiného jsou v Indonésii nejlepší lidi, co jsem kdy kde poznal, a tak se tam brzy i se svojí ženou vydám znovu. Už se nemůžeme dočkat. Jednou jsem se také byl podívat na ukázkové lekci tai-či a musím říct, že energii, s níž pracuje, jsem opravdu cítil. Tai-či by mě asi chytlo, jenže mě nebaví dělat věci nepořádně a bylo mi jasné, že aby to mělo efekt, musel bych se tomu věnovat pravidelně. A to bych teď nezvládl.
Jste velmi štíhlý. Je to záměr?
Když vidím reklamy jak zhubnout, směju se, protože nikde není ani jedna reklama na to jak přibrat. Mně by se to hodilo, protože jím normálně, a přitom jsem hubený. Asi mám rychlé spalování. Když jsem dělal aktivně judo, měl jsem třeba 55 kilo, ale váhová kategorie, v níž jsem nastoupil na zápas, byla jen do 53 kg a já ty dvě kila shodil lehčím svetrem a také během. Tím, že jsem byl v nižší kategorii a zároveň měl vyšší pásek, měl jsem větší šanci na výhru. To byl snad jeden jediný případ v mém životě, kdy jsem chtěl cíleně zhubnout.
Jak zvládáte stres?
Moc ne. Musím se přiznat, že někdy jsem dost ostrý, možná až hysterický. Vím to o sobě a snažím se s tím pracovat. Když například řídím auto a někdo mi vjede do cesty, rozčílí mě to, ale zároveň mi tam hned probleskne, co když ten člověk třeba právě veze těhotnou ženu do porodnice. Také mě neskutečně vytáčí, když lidé nedávají v autě blinkr. Nevadí mi, když někdo jede rychle nebo se splete, ale lenosti nedat blinkr nerozumím. To je hodně blbá móda. Dokáže mě ale rozhodit i spousta dalších věcí. Vadí mi nepořádek a nespravedlnost, kterou vidím na vlastní oči, například pokud se něco děje někomu, koho znám. Když se stane, že sám zjistím, že jsem k někomu byl nespravedlivý, omluvím se, s tím problém nemám. A přitom si pěkně nahlas řeknu, co už nesmím nikdy dělat. Také mě často vytáčí bulvár nebo když někdo netřídí odpad. To vůbec nechápu, protože to by snad už mělo být automatické.
Před několika lety jste se oženil. Chystáte se založit rodinu?
Vzali jsme se před třemi lety a moje žena Ivanka je mladší o šest let. Chodili jsme spolu krátce, ale řekli jsme si kdy jindy se vzít než na začátku, když je síla lásky největší. Pokud cítím, že to je ono, umím se rozhodnout rychle. A jestli se naše rodina rozroste, bude to fajn.
Nedávno jsme vás viděli v oblíbeném televizním seriálu „Vyprávěj“. Jak jste si to užil?
Moc mě to bavilo, protože to mělo hlavu a patu. Natáčení bylo více filmové. Nebylo to na první dobrou a čau, jako tomu bývá u nekonečných seriálů. Těším se, až zase přijde nějaká podobná práce.
|
Článek vyšel v časopise Moje Zdraví