Sebevraždu skokem pod vlak spáchala Iveta Bartošová (+48) v den, kdy její manžel Josef Rychtář slavil své 56. narozeniny. Byla to skutečně jen náhoda, nebo je za tím něco víc? Bezprostředně po tragédii všichni hledají viníka - někoho, na koho by šlo ukázat prstem... Často se ve všech pádech skloňuje jméno Ivetina manžela, Josefa Rychtáře, podle názoru mnohých velice agresivního manipulátora. Může ale opravdu za Ivetinu smrt? A pokud ano, dozvíme se to vůbec někdy? Kde je pravda?
Po dramatickém pronásledování mezi obdivovatelem Macurou a Josefem Rychtářem nakonec Iveta skončila v náruči právě Josefa, kterého si v září vzala. "Je to její vrah! Celou dobu plánoval její vraždu! Všude to, prosím, a všem řekněte. Je to odpornej, špinavej vrah!" uvedl v slzách zhroucený Macura na adresu manžela Ivety Bartošové. Rychtář zase obvinil ze smrti Ivety mediální hyeny a novináře. Je zajímavé, že svůj možný podíl viny na tragédii si vůbec nepřipouští.
Na obranu mnoha novinářů je třeba říci, že právě oni celou dobu ve spolupráci s odborníky tvrdili, že Iveta Bartošová potřebuje nutně a okamžitě ODBORNOU lékařskou pomoc. Rychtář k tomuto ale Ivetu přemluvit nedokázal a léčil ji sám doma. Co se přesně dělo za zdmi domu v Uhříněvsi, kde společně bydleli, ví ale v tuto chvíli pouze on. A co se asi přesně stalo ono osudné ráno, kdy se Iveta rozhodla vzít si život skokem pod vlak, pod kterým přesně před 29 lety skončila i její první láska, Petr Sepéši? Kruh se uzavřel.
Mnoho psychiatrů tvrdí, že je velmi zvláštní náhoda, že se Iveta Bartošová rozhodla pro svůj odchod z tohoto světa právě v den narozenin svého manžela. O tom, že manželství Ivety a Josefa rozhodně nebylo žádnou idylkou, se šušká už dlouho. Vzájemně si prý měli dělat ze života peklo. Iveta Josefa střídavě vyhazovala z domova, aby ho pak zase vzala na milost a stala se na něm na čas závislou, než se situace opět opakovala.
Že k sobě v poslední době neměli blízko, bylo vidět i v jejich posledním společném videu - rozhovoru pro televizi Prima. Iveta je zde o deset kilo lehčí, vyhublá a strhaná. Dříve vždy na Josefa zírala skoro až nábožnou úctou, tentokrát se na něj ale ani nepodívala, a když už, tak jen úkosem. Podle mnohých to vypadá, jako by chtěla svým hrůzným činem svému muži ublížit, aby si navždy pamatoval, co jí provedl. A už je pak jedno, zda jí vážně něco prováděl, nebo zda si to jen "vybásnila" ve své hlavě.
Pokud na tom Iveta ale byla velice špatně psychicky i fyzicky a na sebevraždu myslela již delší dobu a plánovala ji, nic by jí v jejím rozhodnutí nezabránilo a to ať už onoho osudného dne, úterý 29. dubna 2014, nebo kterýkoliv jiný den. Člověk odhodlaný k sebevraždě trpí takzvaným tunelovým viděním. Odchod ze života vnímá jako jediné možné řešení dané situace a nevšímá si ničeho dalšího kolem.
Ivetina sebevražda je pravděpodobně důsledkem dlouhého vývoje duševní nemoci, za kterou ona sama samozřejmě nemohla, ale ještě si ji bohužel zhoršovala pitím.
Mnoho blízkých lidí z Ivetina okolí prý tušilo, že se schyluje k velké tragédii, ale to co se nakonec stalo by nejspíš nikoho nenapadlo ani v nejhorších představách. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci... Iveto, budeš nám chybět! Budiž ti lehká zem!
Čtěte také:
