Nesnášela hudebku
Narodila se v roce 1959 v Hradci Králové a už od malička zpívala a hrála. Pocházela z hudební rodiny, tatínek byl redaktor hradeckého rozhlasu a úpravce lidových písniček. Chodila do hudebky, což nesnášela, ale dalo jí to základ. Vystudovala gymnázium a potom Filozofickou fakultu v Praze, učitelský obor čeština-španělština. Po škole dokonce jeden rok učila.
Pedagogická budoucnost ji ale nečekala. Muzika ji pohltila stoprocentně už na vysoké. Tam se totiž na jednom studentském mejdanu potkala se dvěma kluky, Vítem Sázavským a Zdeňkem Vřešťálem, a vznikla folková kapela Nerez. Tehdy to bylo doslova zjevení. Fanoušci jásali, nadšení byli i kritici.
Pokračování 2 / 4
Vstoupila do Síně slávy
Kdo to je, tahle holka s brýlemi? Zuzana díky španělštině odjela na půl roku na Kubu, kde se zamilovala do latinskoamerických rytmů. Celý život do sebe nasávala jako muzikantka všechny vlivy, které k ní přišly. Žánrově se nedala moc zařadit, a když v roce 2002 dostala cenu Anděl v kategorii folk, jen se pousmála. O dva roky později, to už byla po smrti, vstoupila do Síně slávy.
Měla období, kdy hodně pila a užívala si. Později v mnoha rozhovorech prohlašovala, že si tenkrát myslela, že život nemá cenu a že vše je otázka peněz. Pak přišel zlom, změnila životosprávu, přestala kouřit, začala pít čaje a cvičit tai-chi. Začala se starat víc o svou duši. To vše se promítalo do jejích textů, které povýšila na poezii.
Pokračování 3 / 4
Neměla konkurenci
Byla nenahraditelná, jedinečná. Na naší hudební scéně neměla konkurenci. Kolem sebe měla vždycky skvělé muzikanty. Když se rozpadl Nerez, vznikla kapela Tres, kde s ní hrál kolumbijský písničkář a vynikají kytarista Iván Gutiérrez. Totéž se opakovalo v seskupení Koa, kde pro změnu exceloval vedle Navarové slovenský nevidomý Mário Bihári.
Pokračování 4 / 4
Utíkala do přírody
V rozhlase ani televizi ji moc nehráli, ale ona si s tím hlavu nelámala. Jako hvězda si nepřipadala a důležití pro ni byli lidé na jejích koncertech. Ty byly ostatně vždy vyprodané. Kromě své muziky skládala hudbu k divadelním představením a napsala dokonce ústřední píseň do pohádky Čert ví proč. Neměla telefon a půjčovala si maminčin. Když mohla, utíkala do přírody. Nosila s sebou dalekohled a pozorovala ptáky. Prý poznala každého.
Čtvrt století patřila mezi naše nejlepší zpěvačky a dokázala zazpívat cokoli. Když 7. prosince zemřela na rakovinu, mnozí plakali. Michal Horáček o ní řekl, že ji není možné nahradit. „Byla zvláštní jev. Českou hudbu nesmírně obohatila, byla ryze autentická a osobitá,“ uvedl textař.
