Mluví modelky často o dietách?
Práce modelky je závislá na tom, jak vypadá a jakou má postavu, a proto je téma diet stále aktuální. Ne všechny holky ale hubnou zdravým způsobem. Mám však spoustu kamarádek, které vypadají skvěle díky tomu, že preferují zdravý životní styl, což je nyní i trend v zahraničí. Spousta modelek se začíná zajímat o biopotraviny a doplňky stravy, jako je pití ječmene nebo chlorely. Cítím tuto změnu i ve svém okolí. Daleko víc lidí řeší to, co jedí, a nelitují připlatit si za kvalitní suroviny. Jedině to je správná cesta k hezké postavě.
Kolik práce se skrývá za vaší štíhlou postavou?
Mám štěstí, že jsem po tátovi zdědila štíhlost v genech a nikdy jsem neměla velké problémy s váhou. Bylo ale jedno období, kdy šla kila nahoru, a musela jsem to začít řešit. Že je něco špatně, mi poprvé došlo, když jsem se začala mezi modelkami, se kterými jsem předváděla spodní prádlo, cítit divně. I psychika šla najednou dolů. Přestávala jsem si věřit a nechtěla jsem, aby mě někdo viděl svlečenou. Největším impulzem ke změně ale bylo, když jsem po dvou měsících zajela za rodiči na Moravu a táta mi na rovinu řekl: „Poslouchej, ty jsi nějak přibrala. Jestli se chceš modelingem dál živit, měla by ses nad sebou zamyslet.“ Když vám to řekne člověk, který je vám tak blízký a přeje vám jen to nejlepší, začnete to brát opravdu vážně.
Co bylo vlastně důvodem těch pár kilo navíc?
Určitě nepravidelná strava. Prožívala jsem tehdy hektické období a často jsem si až v pět odpoledne uvědomila, že jsem ten den měla jen něco malého ke snídani. Je jasné, že hlad mě pak pravidelně dostihl večer. Neměla jsem ani čas cvičit, a hlavně to bylo v době, kdy mi bylo jednadvacet a tělo se začalo chovat podle jiných pravidel než do té doby, kdy jsem byla zvyklá dát si cokoli a nepřemýšlet nad tím, zda je to zdravé.
Jak se vám podařilo zhubnout na původní váhu?
Zkusila jsem to, co je všeobecně známé – začala jsem pravidelně jíst, vyřadila veškeré pečivo a minimálně si dávala přílohy. Přidala jsem do jídelníčku víc masa, zeleniny a naučila se dodržovat pitný režim. To byl asi největší problém, protože jsem nebyla zvyklá moc pít a dodnes mám problém dát si jenom samotnou vodu. Pomáhám si tím, že piji jemně perlivou a neřeším, že podle některých odborníků nejsou bublinky zdravé. Také jsem začala obden běhat a doma přidala cviky na posílení břišních svalů a ostatních partií. Nešlo o žádný velký trénink. Stačilo si na sebe najít jednou za dva dny hodinu času. Jsou to obyčejné věci, které ale zafungovaly.
Najdete si i dneska čas na sport?
U mě to nejvíc vázne na pravidelnosti. Kvůli práci hodně cestuji, a tak vlastně se vším novým pořád začínám znovu. Můj život je ale se sportem spojený odmalička, a to nejen kvůli postavě, ale hlavně mi dělá dobře na psychiku. Už dlouho rekreačně jezdím na kole, trénuji golf, občas zajdu do posilovny a v zimě lyžuji. Také se pořád vracím k běhání. Když někam jedu za prací, nezapomenu si do kufru přibalit běžecké boty. Můj přítel navíc moderuje a komentuje bojové sporty, takže jsem se díky němu začala před lety zajímat o thajský box a chodím na tréninky.
Čím vám je thajský box blízký?
Je to sport náročný na fyzickou kondici a pro mě nejlepší způsob odreagování. Baví mě i prostředí, ve kterém trénujeme, protože se nejedná o žádnou navoněnou posilovnu, ale o drsňáckou tělocvičnu. V PriM Mat gymu mám skvělé trenéry, kteří ze mě vždycky vytáhnou maximální výkon, takže většinou odcházím naprosto vyřízená, ale s úsměvem na rtech.
Jak v kontrastu s tím vnímáte svět modelingu?
Svět modelingu je v některých ohledech drsnější než thajský box. Člověk tam také musí mít ostré lokty. Není to jednoduché prostředí a často mám pocit, že se do něj vůbec nehodím. Nejvíc mě mrzí, že má spousta lidí utkvělé předsudky o tom, jaké modelky jsou a jak je jejich práce nenáročná. Speciálně u nás jsou modelky považovány za hloupé zlatokopky.
Myslíte si, že v zahraničí jsou vnímány jinak?
Určitě. V České republice mají modelky špatnou pověst kvůli pár holkám, které se opravdu chovaly tak, jak si každý myslí. Hlavně je ale potřeba si uvědomit, že u nás modeling v pravém slova smyslu neexistuje a každá druhá holka, která něco nafotila, si o sobě hned myslí, že modelkou je. To, že to tak není, jsem pochopila díky práci v zahraničí, kam jsem odešla ve svých dvaadvaceti. Tehdy jsem si chtěla ještě něco dokázat a vydělat si peníze, ale začátky byly opravdu kruté. Vůbec mi nepomohlo, že mám titul Česká Miss. Odjela jsem do Milána, bydlela v apartmánu s dalšími sedmi holkami a jednou koupelnou a denně obcházela šest castingů, kde jsem čekala i dvě hodiny na to, aby se na mě klient na minutu podíval a řekl, že děkuje.
Pochybovala jste v tomhle období o své kráse?
Hlavně jsem si uvědomila, že v modelingu nejde jen o to, mít hezkou tvář, ale také je potřeba síla osobnosti a osobní kouzlo, které něčím zaujme. Rozhodně to ale byl velký nápor na psychiku. Na rozdíl od řady holek, které to po měsíci bez práce zabalily a odjely domů, jsem se rozhodla, že vydržím. Už několikrát se mi totiž v životě vyplatilo nevzdávat věci hned po prvním neúspěchu a věděla jsem, že jsem nikdy nic nedostala zadarmo. Dneska jsem ráda, že jsem počkala, protože s první „větší“ zakázkou přišla vzápětí další.
Jaká žena je dnes ve světovém modelingu považována za krásnou?
Přirozená! S tím jsem měla na začátku velký problém. Hned jak jsem přijela do Milána, mi bylo řečeno, že mám moc světlé vlasy, příliš vytrhané obočí a měla bych se oblékat spíš jednoduše a elegantně, ne se třpytkami a perlami, jak je to zvykem u nás. Nechtěli ani příliš výrazné opálení, prostě nic, co je umělé. S odstupem musím přiznat, že mi práce v zahraničí dala velké zkušenosti, a hlavně nadhled. Díky tomu se dnes musím smát tomu, jak funguje český showbyznys a jak ze sebe každá nula dělá celebritu.
Jak v práci řešíte to, co budete jíst?
To je docela problém, protože na mnoha projektech vám klient nabídne často jen bagetu. Když si pak chcete udržet postavu, musíte si připravit svoje jídlo. Při práci na větších projektech je naštěstí lepší nabídka jídla, takže se to dá zvládnout. Já jsem ale jinak velký gurmán. Mám jídlo ráda a nebráním se ani ochutnávání nových věcí. Baví mě chodit do restaurací s kuchyní na velmi dobré úrovni, jako je tomu třeba v pražské Bellevue nebo Café Imperial.
Modelka a gurmánka. Není takové spojení nebezpečné?
Často se mi stává, že když přijdu mezi lidi, kteří mě neznají, předpokládají, že budu jíst velmi málo nebo si dám maximálně ovesné vločky a k nim vodu. Jejich představy jim ale velmi rychle zmařím. Když je se mnou přítel, nezapomene přidat historky o tom, co jsem kde snědla, a nahlas prohlašuje, že mě je výhodnější šatit než živit.
Opravdu se v ničem neomezujete?
Ne, ale protože mám ráda všechno, a ne vždy jde o dietní jídlo, snažím se jíst menší porce. To jsem se ale musela naučit. Odmalička jsem byla z rodiny zvyklá dojídat, což si vzhledem ke své práci nemůžu dovolit. Dneska si dávám jenom trochu a už se netrápím tím, že nenechám prázdný talíř.
Čelila jste někdy nařčení, že jste anorektička?
Už se mi to párkrát stalo, ale z toho se bulvár snaží čas od času nařknout každou modelku. Když je žena štíhlá, tak to přece hned neznamená, že trpí poruchou příjmu potravy. Přijde mi, že se téma anorexie medializuje víc než problém obezity, který je minimálně stejně závažný a mezi lidmi daleko rozšířenější. A není to jen problém dospělých. Když vidím, co všechno dovolí rodiče jíst dětem, nestačím se divit. Oni se navíc obhajují tím, že není důvod to třeba u desetiletého chlapečka řešit, přitom jim vůbec nedochází, že mu tím zakládají na celoživotní problém. Kvůli tloušťce se mu můžou děti ve škole smát, a to rozhodně nikomu na sebevědomí nepřidá. Lidé s takovým komplexem se pak i v dospělosti hůře prosazují a necítí se sami se sebou dobře. Přitom jde jen o to, stravovat se zdravě a taky se trochu hýbat.
Dvě tváře Renaty Langmannové
Nejradši utrácím:
„Za oblečení, kosmetiku, jídlo a ze všeho nejvíc za cestování. Každá země, kterou jsem navštívila, byla tak rozmanitá, že nelituji jediné koruny, kterou jsem do cestování dala.“
Pomáhám krásou:
„Účastním se ročně mnoha charitativních projektů, u kterých jsem přesvědčená, že pomáhají tam, kde to má smysl. V současné době jsem začala intenzivněji spolupracovat s Nadací Terezy Maxové a v nejbližších dnech mě čeká focení kalendáře pro oddělení dětské onkologie v Olomouci, což je iniciativa nadace Rakovina věc veřejná.“
Jsem líná:
„Na domácí práce, včetně vaření. Naštěstí přítel je výborný kuchař, který vaří hodně a rád. Mě tak ale zároveň nic nenutí to měnit a něco se učit.“
Mám ráda:
„Spánek, dobré jídlo, pití, filmy a také příběhy a zkušenosti jiných. Na svých cestách potkávám spoustu zajímavých lidí a baví mě je pozorovat a poslouchat.“
Nechci se dělit:
„O přítele. Přiznávám, že jsem lehce žárlivá, na druhou stranu si oprávněně chráním svoje území. Když mi někdo sáhne na něco, co je moje, je zle.“
Sním:
„O velké rodině, a o tom, že budu ještě hodně cestovat. Mým snem je podívat se do Austrálie a na Nový Zéland.“
Renata Langmannová (27)
Vítězka soutěže Česká Miss 2006 a absolventka Policejní akademie ČR pracuje jako modelka nejen v České republice, ale hlavně v Itálii, Německu a ve Francii. Rodačka z Ivanovic na Hané se modelingu věnuje od svých třinácti let. Jejím přítelem je znalec bojových sportů a podnikatel Ondřej Novotný.
Článek vyšel v časopise Dieta