Přítomnost hlavní hrdinky vnáší do každé situace pohodu a dobrou náladu, kterou šíří dál i mezi své přátele a okolí. Po zásadním zvratu v životě, kdy jí zemřel její milovaný manžel Mirek, nepodlehla smutku a s nadhledem přijímá další nové výzvy.
Kromě Veroniky Žilkové uvidíte v seriálu tyto známé a oblíbené herce: Mahulenu Bočanovou, Romana Vojtka, Miroslava Vladyku, Moniku Zoubkovou, Miluši Šplechtovou, Jana Hrušínského, Libuši Švormovou, Jana Šťastného, Veroniku Kubařovou a další.
Veroniko, jaká je Vaše postava? Co se Vám na ní třeba líbí?
Má postava se jmenuje Marie Svobodová a je to žena, která, i když ji osud velmi zkouší, se jemu navzdory snaží hledat nová řešení. Je myslím velmi pozitivní jako hrdinka, svou aktivitou překonává různá svá životní traumata. Ke svému životu a svému pozvolnému stáří přistupuje s opravdu velkou aktivitou – to je to, co je pro ni příznačné.
Jak Marii popisujete, nemůžu se zbavit dojmu, že k sobě máte hodně blízko…
Ano, to je pravda, k Marii mám opravdu hodně blízko – žije ale o něco veselejší život, než žiju já, protože mně přinesl život mnohem víc traumat než Marii. Ztvárnění této postavy je výletem do části mé duše, kterou v sobě mám, ale nepoužívám ji, díky natáčení se k ní můžu dostat – takže si v pracovní době můžu zažít něco, na co běžně nemám čas. Já si to opravdu moc užívám.
Jste opravdu raději, že to máte jen v rámci této role? Nechtěla byste nějaký střípek ze života Marie opravdu zažít?
Ono to celé začíná tím, že Marii zemře manžel – tak já bych si přála být ještě nějakou chvilku vdaná! :-)
Kvůli roli jste musela částečně změnit image. Jak jste se cítila po zhuštění a prodloužení vlasů?
Je to legrační. Když se fenuju, vyfoukám nejdříve vlasy svoje a pak vlasy Nataše... nějaké cizí holce z Ukrajiny, která prodala svůj cop. Zkrášlovací a omlazovací plastiky mně přijdou nepřirozené, ale přidělání vlasů je jen vnější ozdoba, to jde...
Marie při hledání své nové lásky využije i seznamku – udělala jste to někdy ve svém životě například Vy?
Tohle ne, ale je pravda, že když jsem se rozvedla a zůstala jsem sama s pěti dětmi sama a docela zoufale jsem brečela v opuštěném baráku, tak jsem opravdu nevěřila, že někdo přijde a i s těmi dětmi si mne vezme. Ale to máte přesně tak, že když někoho čekáte a potřebujete, tak ta láska zrovna nepřijde. Nesmíme samozřejmě od sebe taky nikoho odhánět, ale když nikoho nehledáme, tak ten „někdo“ zrovna přijde. Jinak myslím, že u žen v tomto věku je strašně podstatný optimismus, je to důležitější než třeba nějak zásadně pěkná figura nebo nějaké řádění po nocích. Tomuto věku přísluší naděje, přátelství a optimismus – takže si myslím, že ženy, které jsou po rozvodu nebo úmrtí partnera samy, tak když budou optimistické a mít naději, tak že se k nim určitě někdo přimotá a samy nezůstanou.
Vycházíte i ze svých zkušeností…
Ano, i k nám se můj manžel takhle přimotal, je to už vlastně třetí kolo v mém životě a nikdy by mne to nenapadlo. I tohle mám určitě společné s Marií. A je legrace, že Marie hledá vztah i ve svých školních láskách a Martin (Martin Stropnický, manžel Veroniky Žilkové – pozn. red.) je taky moje školní láska – i když až z vysoké. My jsme tehdy taky po sobě tak pokukovali, byli jsme na kraji toho začít spolu chodit. A myslím taky, a to je i případ Marie, že v určitém věku se člověk logicky obrací k lidem, které už zná, nehledá záměrně úplně v nových vodách. Já si vůbec neumím představit, že bych si v pětapadesáti, jako Marie, měla hledat někoho úplně nového, někoho, kdo žije naprosto odlišným způsobem. V těch pětadvaceti je to jiné, člověk toho tolik neřeší, ale po té padesátce už máte své návyky, své rituály – já dnes už přesně vím, že jsou věci, které nechci měnit. A stejně tak to má i ten partner, takže jde o to domluvit se, zda si ve svých zvláštnostech vyhoví. A buď to jde, nebo to nejde.
Seriál divákům ukáže, že i když je život často velmi dramatický a těžký, dá se vše zvládnout s humorem a nadsázkou. Dokážete to také ve svém běžném životě? Máte nějaký konkrétní příklad situace, kdy se vám to osvědčilo?
Mám kamaráda Roberta, který v 15 letech vlítnul na kole pod autobus a navíc cestou z nemocnice, kde mu umřela maminka. Dnes je dospělý a i když na vozíku, je stále veselý. Nechápala jsem, jak to dokázal. Řekl mi: "Bolest se musí vydržet". Takhle prostá věta je jediný recept, jak vše přežit. Mnohokrát jsem si ji řekla, když mě život pěkně zabolel.
Jak je to podle Vás s láskou a rozumem?
Já myslím, že jdou ruku v ruce, ale v mládí se do toho ještě plete erotika a sex. V každém věku tam musí být přitažlivost, lidé si musí „zavonět“, ale v tomhle věku, ve kterém je Marie, už to lidé dokážou více udržet pod kontrolou, umí na základě svých zkušeností rychleji vyselektovat toho špatného partnera. Ale stejně jsme stále zvířata – když nám partner voní, tak jsme schopni se okamžitě zamilovat, a až pak přizveme rozum na pomoc. A to si myslím, že je v každém věku.
Jakou vlastnost u muže byste nesnesla?
Asi slabost. Protože slabý muž je zakomplexovaný, ženu třeba týrá a terorizuje, slaboch má také sklon k alkoholismu… Když je muž v životě už nějakým způsobem „potvrzený“, už má něco za sebou a něčeho dosáhl, tak po té padesátce je lepší výběr, máte šanci na lepší a kvalitnější přátelství. V tom mládí ještě muž ani neví, jak je silný, ale v těch padesáti už víte, jaký je. V osmnácti vám bude imponovat, že je muž nejoblíbenější z celé hospody – a co, že má někde dítě, to není důležité… V padesáti už uvidíte, že neplatí alimenty, a jdete od toho rovnou pryč. V mládí se špatná budoucnost hůř předpokládá, kdežto později už člověk signály špatného partnera rychle odhalí.
Jaká Vaše vlastnost Vám pomáhá ve vztazích?
Možná touha po naději a optimismus. Ale vlastnost asi žádná – já jsem neklidná, zbrklá, nervózní, netrpělivá, panovačná – to jsou všechno vlastnosti, které muže odpuzují :-)
…zase to ale něčím musíte vyvážit…
Možná tedy, že jsem pracovitá a schopná podržet muže v krizových situacích :-)
Dokážete si vůbec vzpomenout na všechny vaše lásky? Na kterou vzpomínáte nejraději a který vztah byl největší propadák?
Pro mě je láska hodně důležitá, byla jsem zamilovaná od malička. Dokážu Vám vyjmenovat všechna jména svých lásek už od školky .Takovou hloupost si pamatuju, i to, co nosili na sobě! Možná, že ten emocionální záznamník v hlavě je trvalejší než slovíčka z angličtiny.:-)
A co ta vaše současná láska - s manželem Martinem Stropnickým? Máte na sebe vůbec dost času? A čeho si na něm nejvíce vážíte?
Martin je čestný a odvážný muž a tyto vlastnosti rytíře na něm obdivuju.
Nemáme moc společného času ,ale díky sms o sobě pořád víme. Nestěžuju si.
Jak moc jste prožívala a stále prožíváte lásky vašich dětí? Musí to být náročné ve všech směrech, když jich máte tolik?
Vychovala jsem 6dětí (dvě mají svoji vlastní matku), porodila 5 dětí a nakonec mě zůstali čtyři! Jejich lásky samozřejmě prožívám.Od dob, kdy se ve školkovém věku před spaním svěřili, koho milujou až po dnešek, kdy už jsou vdaní a ženatí. Ale dětské lásky bolí stejně jako ty v dospělosti. Každého podle jeho schopnosti citu. Když vidím vnoučka, jak je zamilovaný a trápí se, když ta "jeho holčička "se houpe s jiným klukem, tak vidím, jak láska je věčná hybná síla života.
Plánovala jste vždy tak velkou rodinu?
Nepřemýšlela jsem o tom.....ale pravdou je, že jsem spíš někomu záviděla sourozence než kolo. Já jsem byla nejmladší, sourozenci byli o hodně starši a brzy z domu odešli. Byla jsem hodně sama .
Jak vlastně mezi sebou vycházejí herecké rodiny Žilků, Stropnických a Prachařů? Scházíte se někdy všichni dohromady?
Agáta je tmelič rodiny,takže hromadná rodinná setkání organizuje výhradně ona. Naposled se nás 23.12. sešlo u ní doma 30 ! A to nás byla jen půlka.