Dobový inzerát na velkorestaurant, který existuje v Praze dodnes. Zdroj: Instagram

Dobový inzerát na velkorestaurant, který existuje v Praze dodnes. Zdroj: Instagram

Žena připravuje jídlo v kuchyni Zdroj: Profimedia.cz
Tato kuchyně se nacházela na jihu Londýna. Připravovalo se v ní jídlo pro místní chudobinec.  Zdroj: Profimedia.cz
Snímek rakouské kuchyně, v níž se vyvařovalo strávníkům ve velkém, pochází ze začátku 20. století. Zdroj: Profimedia.cz
Paní Ruth ve své kuchyni. Snímek byl pořízen v roce 1905 Zdroj: Profimedia.cz
9
Fotogalerie

Ženy u plotny za první republiky: Snažily se napodobit francouzskou kuchyni

Dřív se žilo jinak. Stravování ovlivňovalo nejen to, že ženy byly v domácnosti a měly na vaření čas. Neexistovaly ani polotovary, takže příprava veškerého jídla byla mnohem zdlouhavější. Jak se dívky se vzdělávaly ve vedení domácnosti?

Dobrou hospodyni nevychová církev, ale spolek

To byly časy, žádné ledničky, takže se muselo denně nakupovat. Jedlo se podle sezóny, takže žádné jahody v lednu. Vařilo se na kamnech, která se musela nejprve rozehřát, musela se nanosit voda. Není divu, že navařit byla náročná práce a že se lepší dívky této činnosti učily i ve školách. I když pak měly služebnou, musely umět vést domácnost a hospodařit.

Před vznikem Československa měly vzdělávání dívek na starosti spolky, pro české dívky to byl ženský vzdělávací spolek Minerva, který vznikl roku 1890 díky iniciativě spisovatelky Elišky Krásnohorské. Spolek si kladl za cíl prosazovat střední vzdělání pro dívky v Čechách. Ještě koncem 19. století totiž nebyly v Rakousku vyšší dívčí školy zřizovány státním nákladem, ale péčí měst, spolků a korporací.

Ve fotogalerii v úvodu článku se můžete podívat, jak vypadala příprava jídla a také kuchyně v různých částech světa na počátku 20. století.

Pokračování 2 / 6

Vídeňská kuchyně

V Čechách žila na začátku 20. století třetina německy mluvících lidí, a tak první opravdovou učebnicí vaření byla německy psaná kniha inspektora Adolfa Franze a dvorní paní radové Olgy Hessové Wiener Küche z roku 1913. Kniha a její další a další vydání se nadlouho staly standardní výbavou v domácnostech v Čechách.

V knize jsou kromě receptů také kapitoly o hygieně, zbožíznalectví, výživě, dietách či nápojích. Na 756 stranách je více než 2400 receptů, informací, návodů, ukázkových jídelníčků pro zdravé a nemocné, kalendář sezonních potravin, kalorická hodnocení, 22 celostránkových barevných i jednobarevných vyobrazení úpravy masa či barevné tabulky s popisem bourání.

Jako učebnice byla dokonce schválena Ministerstvem školství a národní osvěty ČSR v Praze! Učitelky rodinných škol, které získaly vzdělání podle této knihy, pak musely absolvovat zkoušku v Praze na Ministerstvu školství a tuto „vídeňskou kuchyni“ německy vyučovaly i po roce 1918 v Československu.

Pokračování 3 / 6

Žemlovka jako poleno

Rakouská kulinární němčina měla spoustu zvláštních názvů. Například Scheiterhaufen (doslova ‚hranice polenového dříví‘) byl vlastně český název pro zemlbábu neboli žemlovku. V kuchařce jsou hned tři recepty – na žemlovku s hovězími játry, milánskou a „tu naši“ po francouzsku.

Najdeme tu i kapra po česku, samozřejmě s černou omáčkou a houskovým knedlíkem, pražskou bramboračku, bramborovou kaši a Zwieback – suchar. Samozřejmě nechybí ani Karlsbader Kolatschen nebo české vdolky. Na maršála Radeckého si zase můžete zavzpomínat u receptu na dort s jeho jménem.

Pokračování 4 / 6

Z Vídně do Paříže

Po první světové válce v roce 1918 hlasitě zaznívalo českou společností heslo „Pryč od Vídně!". A projevilo se to i na dobových kuchařkách a jídelních lístcích. Zmizelo odtud všechno, co by mohlo monarchii připomínat a začala se hodně používat francouzština, která pomáhala při vymezení se vůči němčině a dodávala lesk, vznešenost a výjimečnost restauraci a menu.

Pokračování 5 / 6

Gastronomické trendy od celebrit

Trendy určovaly, ostatně jako dnes, ženské časopisy a pak také Česká škola kuchařského spolku Domácnost v Praze a tehdejší kuchařské osobnosti: Anuše Kejřová, Anastazie Seidlová, Františka Hansgirgová, Marie Svobodová a Marie Janků-Sandtnerová. (Jejich slavné kuchařky jsou ostatně k dostání dodnes.)

Pokračování 6 / 6

Recept na meruňkový koláč z 1. republiky

Pojďme alespoň lehce ochutnat, jak se peklo za první republiky: 

Meruňkový koláč

Na 1 koláč, příprava: 50 minut + odležení

na těsto 180 g hladké mouky, 140 g vlašských ořechů, najemno nastrouhaných, 140 g másla, 70 g moučkového cukru, 2 žloutky, špetka skořice, kůra z půlky citronu a pomeranče, důkladně omytých

na náplň 1 kg meruněk, rozpůlených

na potření meruňková zavařenina

Ořechy, mouku, studené máslo, pokrájené na kostičky, cukr, žloutky, skořici a citrusovou kůru zpracujte v hladké těsto.

Pracujte rychle, nejlépe rukama zchlazenýma ve studené vodě, aby se těsto tzv. nespařilo. Vytvarujte bochánek, zabalte ho do kuchyňské fólie a dejte asi na hodinu odpočinout do ledničky.

Pak jej rozválejte na lehce pomoučené pracovní ploše, přemístěte do tukem vymazané a lehce moukou vysypané koláčové formy a dejte asi na 5 minut zapéct do trouby předehřáté na 180 °C.

Vyndejte, potřete tence meruňkovou marmeládou a poklaďte půlkami meruněk řezem nahoru, vraťte do trouby a pečte ještě asi 30 minut, až se těsto zpevní, okraje zezlátnou a meruňky změknou. Vyjměte a ještě za horka potřete povrch koláče vodou zředěnou meruňkovou marmeládou.

Doporučujeme

Články odjinud