Mimo televizní obrazovku, odkud Vás všichni znají, jste oba členy spolku Kašpar, který hraje v Divadle v Celetné a teď nově i v Bytovém divadle, které má svá velká specifika - nejen že hrajete zhruba metr od diváků, ale jste s diváky v permanentním osobním kontaktu - staráte se o ně při příchodu, během přestávky i po skončení představení. To se v normálním divadle nepoštěstí. Neměli jste s tímto "nadstandartem" zpočátku problém? Nevadilo Vám to?
BÁRA: Neměla, naopak, strašně mě to baví. Baví mě, když přijdou diváci do ložnice bytového divadla, já ležím v posteli a zdravíme se, povídáme si. Adrian je vtipný, pak se svlékne do trenek a vleze si ke mně pod peřinu. Představení je pro nás takový adrenalin a líbí s emi, že o pauze chodí diváci do kuchyňky, kde jim naléváme víno. Po představení se jim většinou chce ještě zůstat a povídat si s námi. Pak odcházejí nějakým způsobem zasaženi i tou blízkostí a intimitou prostoru, způsobu hraní, pocitu, že jsou součástí, že se nic nepředstírá.
ADRIAN: Měl jsem ze začátku obavy, jestli to nebude vadit divákům. Já nejsem žádnej barman, ale dvojku vína ještě nalít dokážu:) Tedy to se týká pauzy. Začátek je dobrodružný pro obě strany. Většina lidí je svědkem takové produkce poprvé a neví, co je čeká. My jsme zase zvědaví, jestli nám to půjde a jestli to bude lidi bavit, tak jak minule.
Bytové divadlo nese podtitul "Blíž už to nejde." Jak se Vám hraje v tak intimním prostředí? V čem je to jiné než na normálním jevišti?
BÁRA: Mně se hraje báječně. Vím, že mohu používat jiné prostředky než na velkém jevišti, včetně polotónů jako ve filmu, vůbec je to takové filmové herectví, něco jako bylo Actors studio. A je strašně poznat každá faleš, takže nás to nutí být absolutně pravdiví a autentičtí.
ADRIAN: Myslím, že jestli bude o naše představení dál takový zájem, jako doposud, překonáme i heslo "blíž už to nejde". Pořád je možnost, aby si diváci přilehli k nám do postele a pak bude podtitul: Tak blízko, jak to jen jde!
V inscenaci To nemá chybu hrajete milenecký pár, který řeší problémy vycházející mimojiné i z rozdílného vyznání. Řešili jste někdy něco podobného v osobním životě? Je pro Vás víra něčím zásadním?
BÁRA: Naštěstí jsem nikdy nic takového řešit nemusela. Jsem poměrně nadmíru tolerantní:), ale také ve vztahu vyžaduji toleranci z druhé strany. Takže moji víru mi nikdo nebere, nezesměšnuje, to, že jsem já a moje děti vedené k víře a jejich otec ne, ještě neznamená, že své postoje nebudeme respektovat nebo se pokoušet měnit. Pro mne je víra důležitá, ano. Přestože a nebo právě proto, že jsem si prošla i její velkou krizí, což je v pořádku. Tím prochází spousta věřících. Já jsem si díky té krizi svou víru naopak upevnila. Ale to už je příliš osobní téma a asi na jiný rozhovor.
ADRIAN: No, nebudu prozrazovat, ale není to to, či ono vyznání, co je problém. Je to jen katalyzátor, díky nemuž vyplavují neochoty sdílet život s tím druhým do důsledků. Neschopnost odevzdat se. Víru má v sobě každý. I ateista "věří", že Bůh není.
Spolek Kašpar bude v březnu slavit narozeniny - jak dlouho jste oba členem spolku Kašpar? A v čem vás můžeme v Kašparu ještě vidět?
BÁRA: Jsem v Kašparu s mateřskými pauzami už 21let, ale také hraji v jiných divadlech (ABC, Komedie) a pořád mám pocit, že jsme stejně mladí, stejně nadšení, jen místo večírků do rána, spěcháme po představení domů k rodinám. Určitě bych pozvala na hru Terminus, za kterou jsme posbírali spoustu nominací a která je moje srdeční záležitost. Jsme tam tři herci - Láďa Hampl, Alena Doláková a já.
ADRIAN: Jejda, asi 6 let, ale radši se zeptejte na produkci, abych vám nekecal. Ještě hraju v Othellovi, Detektoru lži, Běsech, Bonusu rozmarného léta, Zradě, Romeovi a Jůlii a nově chystáme premiéru Mrzáka Inishmanského.
Báro, Vaším druhem je Vasil Fridrich, také herec. Myslíte, že je pro herečku výhoda mít doma partnera z oboru? A pokud ano, tak v čem tkví?
BÁRA: Máme spolu dva úžasné syny a to, že jsme oba z oboru, bych řekla, že je výhodou. A zase jsme u té tolerance, která logicky vyplívá ze znalosti věci. Zkrátka, nemůže se stát, že na sebe žárlíme a to ani profesně ani jinak, což byl u mých předešlých partnerů vždy kámen úrazu. No a v neposlední řadě, máme společnou řeč.
Adriane, jak se cítíte v roli otce? Co Vám tato životní role dala do pracovního života?
ADRIAN: To není role, to je doopravdy :)
Jaká práce Vás v dohledné době čeká?
BÁRA: Natáčení seriálu Já Mattoni s Markem Najbrtem. Na to se moc těším, mám tam krásnou roli. Pak jsem dostala nabídku na jednu zahraniční produkci. A pak samozřejmě divadlo a nové výzvy.
ADRIAN: V současné době mám spíše klidové období, takže Ulice a představení v divadle v Celetné. Na podzim bych měl právě tam zkoušet incenaci, podle které byla natočena americká komedie "Ptačí klec". Takže po deseti letech si opět zahraji homosexuála:-)
Představení To nemá chybu můžete vidět 6., 11. a 17. února, 3. a 31. března vždy od 19:30
Více info na www.divadlovceletne.cz